Až na krev

Být to méně zdlouhavé, bylo by to geniální. Musím uznat, že co se filmařiny týče, blíží se There Will Be Blood dokonalosti, ale já mám radši trochu lidštější (ne tak suché) snímky. Oskar sem, Oskar tam, ale já jsem se prostě nudil, od čehož mě nezachránil ani výkon Daniela Day-Lewise, od něhož bych někde jinde asi nedokázal oči odtrhnout. Pro mě za 3*, ale za zhlédnutí stojí rozhodně. (03.10.2008)

V kině to bylo za 4*, ale jen o pár hodin později se ve mě snímek rozležel jako nic předtím a dávám bezkonkurenčních 5*. První část je jako symfonie, dokonalá hudba Jonny Greenwooda hraje prakticky neustále a graduje požárem ropného vrtu, při kterém běsní perkuse a Robert Elswit v noci snímá upocené tváře ve kterých se lesknou plameny. Druhá část se pak mnohem víc soustředí na Plainviewův (Day-Lewis) charakter, který nelze obsáhnout slovy. Odkud se ten člověk vůbec vzal? Musím vídět víckrát. Oscar pro Elswita a Day-Lewise je zasloužený. Škoda že jich nebylo víc a už vůbec nechápu že Grenwood neodešel alespoň s nominací. Ta hudba je geniální sama o sobě, ale především je maximálně účelná ve filmu ! (12.04.2008)

Hudba. Od počátku v roli odtažitého pozorovatele, který není součástí filmu a jen ho komentuje. Veškeré emoce (a cynizmus) jsou od prvních tónů jakoby předprogramovány, bez ohledu na to, jaký vývoj proběhne na plátně - lidé jsou takoví jací jsou, dvakrát tučně podtrženo. Jen u málo filmů jsem cítil od začátku do konce stále to samé. (30.07.2008)

Epická freska, ve které účelná Andersonova filmařina stačí i strhujícímu herectví Daniela Day-Lewise, který své postavě opět pronikl až do morku kostí a nehraje, nýbrž jím prostě je. Dvouapůlhodinový portrét tvrdého egoisty, který dokázal naplnit americký sen i bez víry a rodiny, asi nebude, ve spojení s postavou fanatického reverenda, mnohým americkým církvím po chuti, ale alespoň provádí funkční nabourání zažitých pravidel. Esence dokonalé filmařiny! (15.03.2008)

P.T.A natočil ďalší podivný film. Po Boogie Nights, Magnólii opäť vražedná stopáž filmovej fresky zvládnutá sofistikovanou réžiou talentovaného filmára. Lenže Twbb sa od svojich predchodcov zásadne líši. Je to posunom tohto diela smerom k náročnejšiemu divákovi až k filmovému vedcovi. Tento film totiž v podstate neponúka žiadny relevantný dej, ide len o odkrývanie už od začiatku filmu existujúceho charakteru hlavnej postavy. Napriek tomu však toto zvliekanie jednotlivých vrstiev predstieranej ľudskosti pána Plainviewa za účelom odhalenia odľudštenosti hlavnej postavy dokáže celkom zaujať a ponúknuť niekoľko mrazivých a nezabudnuteľných scén, z ktorých vynikajú najmä „zúčtovania“ s hrdinami, ktorí sa dostali naftovému princovi bližšie k telu. Plusom filmu je i to, že ukazuje ako je pre podobných samozvaných monarchov kapitálu potrebné aby ich podporoval niekto, kto vie ako pôsobiť na jednoduchých ľudí lenivých premýšľať ( a je jedno či je to fanatický falošný prorok alebo médiá). Oskar pre Day-Lewisa absolútne zaslúžený, ja osobne by som ho doprial aj filmu a réžii, o ktorých platí, že hoci sú ťažšie stráviteľné než počin Coenovcov, sú po kvalitatívnej a autorskej stránke o niečo bližšie môjmu vkusu. Jediné čo filmu vytknem, je to že napriek svojim formálnym a autorským kvalitám na mňa emocionálne nijak nedopadol (ak nerátam iritáciu postavou Paula Dana). Skrátka a dobre odniesol som si výnimočný filmový zážitok, ktorý však tentokrát zaujal iba zmysly a hlavu, no srdce nechal chladným. 9/10 (06.03.2008)