Až na krev

(1001) Dveře vnímání otevřené hudebním doprovodem mi ukázaly mnohem zajímavější krajiny než film samotný. I když musím uznat, že působení jednotlivých složek od sebe občas není úplně jednoduché oddělit. Day-Lewis není ten typ herce, jehož styl herectví by mě oslovoval. Respektive můj názor na něj balancuje mezi "Je mi to celkem jedno" a "Asi mě nějak rozčiluje". Jeho postava je muž, který se nezastaví před ničím - tuto filosofii nechápu a představa takových individuí pobíhajících mezi námi mě celkem děsí. Paul Dano je potom jiný příběh. Jeho přítomnost ve mně vždy vyvolává zvědavost, co se asi chystá vyplynout na světlo. Jeho psychotický fanatik je zručně zahraný a rozhodnutí konfrontovat ho s Day-Lewisovou děsivostí mi přijde zároveň celkem chytré a ne zase až tak chytré, protože DLL ho silně přebuřuje, zvlášť v pozdějších stádiích života (kde na tom nejvíc záleží). Ale nakonec mě film vyprovokoval dost na to, abych si odnesla prozření: Neužiji si filmy, kde herci hrají ze všech sil tím stylem, za který Akademie ráda uděluje Oscary. Lebedím si ve více stoických, vnitřně orientovaných výkonech. Jsem ráda, že jsem si to díky Andersonovi mohla uvědomit. Ale samozřejmě ke všemu existují výjimky. (21.07.2009)

Písečný prach, smrad ropy a vazelíny na ropných čerpadlech. Jako kdybych měl hlavu zanořenou do země přímo vedle vrtu. Některé filmy mají tu schopnost diváka popadnout a hodit přímo na plac. Jen skutečnost, že se mezi všemi těmi existencemi neobjeví jediný nevyšinutý charakter, mi brání dát maximum. "I am a false prophet, god is a superstition." (01.04.2008)

Boh nie je povera. Daniel Day-Lewis je Boh. Fascinujúce dvaapolhodinové herecké sólo v najnehollywoodskejšom americkom filme za posledných... všetkých čias? :-) Nemilosrdná dekonštrukcia mýtu o americkom sne a absolútny kontrast ku coenovskému vzdychaniu za starými časmi. Staré časy podľa Andersona stáli úplne za hovno, pretože sa topili v krvi a mastnom čiernom blate a boli plné citovo vyprahnutých odľudov, podvodníkov a fanatických (samozrejme falošných) prorokov. Epos roka. Ženám vstup zakázaný. (05.05.2008)

P. T. Anderson netočí filmy tak často, ale když se odhodlá, tak to vždy zvedne vlnu ohlasu a hlavně velkého očekávání. Tentokrát nás provede životem chamtivého a neústupného naftaře Daniela Plainviewa. Už jen díky velmi zajímavému námětu je to film, který si přímo říká o nominace na Oscara. Scénář, který si napsal sám PTA je skvělý a ani při téměř tříhodinové délce se nebudete nudit a to hlavně zásluhou Daniele Day-Lewise, který podal naprosto démonický výkon a nedovedu si představit, že by si Oscara za herecký výkon odnesl někdo jiný. Naopak, kdo mě vadil je Paul Dano, který v roli falešného proroka propadl a na jeho místě si umím představit mnoho jiných herců. Za vyzdvihnutí dále stojí perfektní kamera, střih a hudba. Společně s Pokáním a Americkým gangsterem nejlepší tři filmy jaké jsem letos viděl........ (02.03.2008)

Moje třetí filmové setkání s panem Andersonem a znovu mi nesedl konec (neuzavřený a ještě tak divný). Jenže na rozdíl od Magnolie a Hříšných nocí jsem se místy (hlavně směrem k závěru) nudil. Přišlo mi to tak trochu jako rutinní životopisný film, který se nezmohl víc než na jednu tragédii a nevyvolal ve mně téměř žádné emoce nebo sympatie s hlavní postavou (i když uznávám, že osoba kazatele mě celkem úspěšně dráždila, a tak mi Danielovo jednání v afektu zlepšilo náladu :-) ). A pak tu byla hudba, kterou v drtivé většině u filmů vyzdvihuju, nebo opomíjím, ale tady mi vyloženě vadila, protože se uměle a neúspěšně snažila vyvolat dojem thrilleru (přitom tohle je jasné drama). Takže z mého podledu to vidím pouze na průměr. (04.08.2011)