Sindibád a Tygří oči

Na tohohle Sindibáda jsem si na rozdíl od zlaté cesty poupravil svůj názor směrem nahoru. I když Sedmá Sindibádova cesta zůstává pořád nepřekonatelná tak tohle je víc než slušné trikové a pohádkové dobrodružství. Představitel hlavní role je tu lépe vybraný a film má takový typický look své doby, ale to není nic špatného. Nakonec jsem se rozhodl svoje hodnocení překlopit k těm těsným čtyřem hvězdám a udílím 70% (17.11.2020)

Klasice mého dětství udělené vysoké hodnocení především z nostalgie, dnešní děti už to asi těžko osloví. I když.. Fantasy jak má být, velmi klasické triky (jako malej jsem se toho zlatého golema a tygra dosti bál, teď jako dospělého mě víc teda vyděsil ten dvaceticentimetrovej sršeň, nechtěl bych :)), statečný Sindibád a krásná Jane Seymour...co si přát víc? Hezký film, ale vrchol trikového mága Harryhousena měl teprve přijít. (21.04.2014)

Dobrodružná podívaná, kde opět úřaduje geniální trikař Ray Harryhausen. Finální bitka mezi obrovským šavlozubým tygrem a pravěkým obrem s rohem na čele (který nápadně připomíná Kalibose ze Souboje titánů) je senzační. Nechybí prehistorický mrož, velký útočící moskyt, bronzová socha Minatona, princ Kassim začarovaný do paviána a další monstra a příšery - vše kouzelně rozpohybované Harryhausenovou animací. Družkou Sindibáda je "doktorka Quinnová" a že jí to sakramentsky sekne! (01.09.2018)

Ano, ano, příběh opět není žádná sláva a některé herce (obzvláště macechu Zenobii a jejího synáčka) bych beze všeho oželel, nicméně tenhle Sindibád je skvělá podívaná. Hodina a padesát minut nacpaných triky Raye Harryhausena, z nichž nad některými zůstává dodnes rozum stát, dokáže do dětských let vrátit snad úplně každého. Osobně mám nejraději tu zasněženou a zmrzlou pasáž s obřím mrožem a pak samozřejmě závěr se šavlozubým tygrem, nicméně obří "lidoop" (vypadá jako kyklop z prvního Sindibádova filmu, jen má dvě oči) a koneckonců ani princ-pavián Kassim nejsou vůbec marní. Lehce zastaralé, ale pořád magické a velice příjemně koukatelné dílko. (02.07.2011)

Posledné zo Sindibádových dobrodružstiev je oproti predchádzajúcim dvom častiam vo viacerých smeroch slabším kúskom. Hodnotím ho však rovnako ako o tri roky staršiu ,,Zlatú Sindibádovu cestu", nielen z dôvodu sentimentu za detstvom, ktoré mám s voľnou Sindibádovov trilógiou spojené, ide tiež o dielo v mnohom nevšedné svojim námetom prostredia. Pravda, samotný scenár je - ako to už býva - slabšou stránkou filmu a v niektorých oblastiach je trocha nedomyslený. Opomenúc hlavného hrdinu, je zaujímavou postava filozofa Melanthia (Patrick Troughton), ktorý je jasným predobrazom Archimeda, dokonca sa na neho raz odvoláva, ako na svojho priateľa. Zároveň je dôležitým Sindibádovým pomocníkom, pretože slávny námorník pôsobí bez neho niekedy bezradne. Väčšie trhliny vidím vo filme skôr v niektorých nelogických pasážach, napr. keď princ Kassim ako pavián napíše na stenu anglicky: ,,I am Kassim", pritom sa dej odohráva v arabskom prostredí. Spomenúť ešte môžem scénu, kedy Melanthius náhodou u seba objaví kľúč k otvoreniu pyramídy, ktorý je v konečnom dôsledku úplne zbytočný, alebo že dôvodom Sindibádovho prenasledovania Zenobiou je vlastne iba obyčajné prerieknutie. Rayovi Harryhausenovi však okrem skvelej trikovej zložky, môžeme byť vďační, ako spoluautorovi námetu, aj za netradičné prostredie, kam sa Sindibád vydáva. Síce bez exaktného pomenovania, zato pomocou mnohých narážok (napr. spomenutie národa Arimaskov) sa dá indikovať inšpirácia bájnou severskou krajinou Hyperborea, akejsi málo známej ,,sestry" slávnej Atlantídy, ktorej širšia neznalosť u širšej verejnosti je zapríčinená aj absenciou výraznejšieho hollywoodskeho trháku. Pokiaľ sa ho možno niekedy v budúcnosti dočkáme, bude v náčrtoch prezentovaná, bez toho, žeby išlo o hlavný zámer tvorcom, v tomto predposlednom z Harryhausenových počinov. (02.12.2007)