Můj pes Killer

Snaha o "evropský art", který v československých vodách zoufale chybí, je chválihodná. Vzít si velké téma a okoukat styl bratří Dardennů ale bohužel nestačí. Slabé výkony neherců v kombinaci se šílenými postsynchrony zabíjí jakýkoliv realismus, který tady na čsfd v komentářích jiní chválí (?!). Témata "rasismu, nezaměstnanosti a disfunkční rodiny" (jak se píše v oficiálním textu distributora) jsou velké sousto, u kterého vždycky hrozí buď banálnost nebo nedořečenost. Můj pes Killer v sobě kloubí oba tyhle nedostatky. V realistických záběrech úspěšných festivalových evropských filmů máte čas přemýšlet o tom, co se děje na plátně....u Killera je to prostá nuda. Hvězdička za film, hvězdička za snahu jít správným směrem. Třeba příště... (15.11.2013)

Blízke dardennovskému štýlu, súhlasím s užívateľom Havenohome. No zábery mi tu pripadali často príliš dlhé. Prekročili presne tú hranicu, ktorá mi u belgičanov nikdy nevadila. Napríklad dlhočizné čakanie v nákupnom centre nácka na ženu. Situácia postráda výraznejšiu dramatickosť a to aj v kontexte neskôr odkrytých skutočností. Podobne je to s opakovanými zábermi na zozadu sa kamsi valiaci holý krk a hlavu. Stále sa niekam ide, no vnútorné i vonkajšie napätie je pomerne slabé. Pretože ide len o papiere. Istý posun k dramatickosti ponúka záverečná tretina. Predstavitelia holých lebiek boli autentickí, rovnako prostredie sociálneho strádania, z ktorého sa prostredníctvom hnevu a frustrácie grupuje podstata výkonnej zložky neonacistov. Špecifikum tých slovenských je zviazané s deduškami a babičkami, ktorým bolo za Slovenského štátu švajčiarsky blahobytne. Pekne ukázané, no známe skutočnosti. Ako sonda do motívov frustrovaného skína ujde, forma vcelku tiež, no v deji chýbal nejaký výraznejší, prípadne nový podnet k zamysleniu. Pretože nad tým, čo mi je dlhšiu dobu zrejmé sa zvyčajne ako divák nezamýšľam. (19.03.2013)

Chápem, o čo Fornayovej išlo. Pomalé tempo zdôrazňuje autenticitu, ako i pocit samoty a vyprázdnenosti života hlavného hrdinu. Ale treba i vedieť kde končí znesiteľnosť pomalého tempa a kde začína rýdzi exhibicionizmus. Veľký potenciál a dráždivá téma utopená v nekonečných záberoch bez vyvrcholenia. Mal som problém dopozerať. (14.04.2017)

V kostce to vystihne scéna v zahulené nádražce. Začne to autenticky znějícím monologem na okraji záběru, který má flow i hranu, pokračuje zaranžovanou rasistickou překřikovačkou, v níž i anonymní hlasy v pozadí znějí jako řízený chorus. A končí to pozérským momentem na nádraží, kde na hrdinu, který se "tak trochu" zastal Romů, sleduje chorus bílých spoluobčanů jako cizorodý objekt. Pořád z toho čouhá určitá křeč, ostentativnost, hra na efekt, byť mnohonásobně podnětněji natočená a uspořádaná než v Lištičkách. I dramaturgicky to podle mého není OK - opět tu máme hrdinu, který se zachová nevypočitatelně, přičemž hlavní motivace je ozřejmena až poté, co člověk začne tak trochu zlostně přemítat, zda nemá co do činění s další režisérčinou hysterickou kreací. Je to však více než snesitelné především díky kameře, práci s prostředím senické sociální periferie a záhoráčtině, která pomáhá dialogům. Ty pořád znějí jako popěvky zpívané o oktávu výš nebo níž... Neherci si jednoduše s naučeným scénářem neporadí jinak než jako s deklamovaným textem. Někdy je to až úsměvně snaživé (postava hrdinovy sousedky). Opravdu by nestále za to poohlédnout se po inspiraci u Dresena, Seidla a dalších? Celkově mi Můj pes Killer přijde jako film, který navzdory velkým ambicím a zásadnímu tématu tak trochu uvízne v nemluvných a statických gestech. Aby postava ožila v nekonečně dlouhých bezeslovných záběrech vyžaduje ještě něco víc, než jen slušně osvojený jazyk druhých. I tak to ale hodnotím jako celkem sympatický pokus, který prošlapává (venku již dávno prošlapanou) cestu. (21.03.2013)

Celkom veľké sklamanie, Dvojka ho uviedla akurát po udeľovaní cien Slnko v sieti, kde to bol najúspešnejší film. No ale keď je toto najlepší slovenský film za posledné 2 roky, tak je čo dohánať. Dlhé zábery sú niekedy fajn, ale tu ich bolo príliš veľa a často boli bez obsahu (čakanie, jazda na motorke,...). Takéto zábery sú zaujímavé, keď sa ta niečo deje, dobrým príkladom bol začiatok vo vinici. Herci neherci sú fajn, autenticitu pokazila akurát párty v byte, kde náckovia tancujú na Žijeme len raz... Chcelo by to väčšiu dynamiku a posilnenie atmosféry. Ale nevadí, aj tak je to pre slovenský film pohyb správnym smerom, pretože film sa drží žánru a nesnaží sa miešať komédiu s drámou ako je u nás často zvykom. 50 % (27.04.2014)