Můj pes Killer

Sice to není tak strašné jako Lištičky, ale druhou hvězdičku si to nezaslouží. Osudy jednoho příslušníka podlidí, kteří si říkají skinheadi, je plný dlouhých záběrů, ve kterých se nic neděje. Když něco takového obsadíte neherci, nedáte tam ani jednu něčím zajímavou figuru a natočíte to jako maximálně syrový art beze stopy humoru, či jiného zlidštění, je těch 90 minut fakt nekonečných. Art jak víno. (20.04.2015)

Rasistické téma. Je to taková snaha o ideální evropský model festivalového díla, tedy spojit pokud možno kontroverzní politicky žádané téma s okatě uměleckým obalem. Tudy vede spolehlivá cestička k trofejím - méně už k divákům. Náladu filmu z neradostného prostředí podporují dvě silné složky, tedy výprava a kamera. Jenže současně je poškozuje čirá schválnost neúměrně protahovaných záběrů; distributor slibuje "drama jednoho dne" v necelých devadesáti minutách, leč pocitově je to nejdelší den v dějinách kinematografie.Můj pes Killer sice buduje periferní podobu sociálního přežívání z míst, kde se nespěchá, což nekonečné chůze i jízdy stvrzují, ale hrdinovo trpné čekání v obchodním středisku už hraničí s obyčejnou provokativní manýrou. Přesně se v něm odráží snaha o "jinakost", která však pouze napodobuje módní vlnu vyloženě festivalových výtvorů. Totéž platí pro hereckou stránku filmu. Coby osobitá sbírka lidských typů jeho obsazení účinkuje, nicméně neherci prostě nehrají, jenom existují. Nejvěrnější okamžiky se totiž odehrávají takřka beze slov, za mrazivé ranní mlhy na vinici, kde chlapec cvičí svého svěřence "Drž! Pusť!" Sousedské vztahy přes plot jsou věcně praktické, příbytky chudé, bezčasí líné, jazyk česko-slovenského pomezí promíchaný a vybydlené romské čtvrti vděčné pro filmařskou šablonu, podle níž si Západ dělá představu o zuboženém východu Evropy. Nechybějí plakátové banality jako vulgární hospodská zášť vyjádřená nápisem Romům vstup zakázán, nemluvě o přehnané "spontánní" reakci okolí. (08.10.2020)

Blízke dardennovskému štýlu, súhlasím s užívateľom Havenohome. No zábery mi tu pripadali často príliš dlhé. Prekročili presne tú hranicu, ktorá mi u belgičanov nikdy nevadila. Napríklad dlhočizné čakanie v nákupnom centre nácka na ženu. Situácia postráda výraznejšiu dramatickosť a to aj v kontexte neskôr odkrytých skutočností. Podobne je to s opakovanými zábermi na zozadu sa kamsi valiaci holý krk a hlavu. Stále sa niekam ide, no vnútorné i vonkajšie napätie je pomerne slabé. Pretože ide len o papiere. Istý posun k dramatickosti ponúka záverečná tretina. Predstavitelia holých lebiek boli autentickí, rovnako prostredie sociálneho strádania, z ktorého sa prostredníctvom hnevu a frustrácie grupuje podstata výkonnej zložky neonacistov. Špecifikum tých slovenských je zviazané s deduškami a babičkami, ktorým bolo za Slovenského štátu švajčiarsky blahobytne. Pekne ukázané, no známe skutočnosti. Ako sonda do motívov frustrovaného skína ujde, forma vcelku tiež, no v deji chýbal nejaký výraznejší, prípadne nový podnet k zamysleniu. Pretože nad tým, čo mi je dlhšiu dobu zrejmé sa zvyčajne ako divák nezamýšľam. (19.03.2013)

A jde to i bez hudby. Autentický zvuk (líbil se moc!), už méně pěkná autentická kamera. Naprosto nepředvídatelný a rychle uteklý film. Jistě, některé scény jsou herecky nezvládnuté, občas to působí křečovitě, ale jako typicky festivalový film na velkém plátně a s pořádně osolenou hlasitostí to může fungovat skvěle, asi jako předloňský cinema mundovský Je to jen vítr a už míň ještě o rok starší Cigán, též promítaný na CM. (17.01.2014)

,,MARKU, JSI NÁŠ?…“ /// Povídání o tom, co všechno se stalo, než Markovi došel ve fichtlovi benál… Kamera upřeně sleduje Marka. Ze předu, ze zadu, z boku. Dlouhý záběry a filmařskej styl, co se určitě nějak jmenuje, bohužel mi neřekli jak. Jo, málem bych zapomněl – celkem nuda. Včíl v krčmě někdo zapíčoval na cigány. (to určitě zaujme…) Neherci vodrecitovávaj naučenej text a kamera přestala sledovat Marka. Teď ,,jede“ důchodkyni pogující na dechárnu. (né, je doma. A voblečená debile…) Dlouhý záběry. Furt, stále, pořád. Na piču. (vlastně spíš na hovno - to jen upřesňuju, abych někoho zbytečně nenavnadil…) Mira Fornay bude zřejmě takovej malej Benedek Fliegauf. A možná i Ulrich Seidl. To by někdo mohl vocenit. Třeba festivalovej divák, obdivující nezávislý kousky pro náročnýho diváka. Závěr nakonec přináší trochu toho filmovýho řemesla i pro normálního čoveka, ale že by to kurva bylo nějak strhující… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Potřebuju vysvětlit cigánům, že ,,bílej“ není přítel. 2.) Matka mi zdrhla s Romem. (jsi Rom? Aha, tak to nic…) /// PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (29.10.2013)