Můj pes Killer

Přinejmenším tou zpovzdálečí sledující kamerou, nesdílností postav a zanořeným dějem, který v sobě nese tragédii, celým tímhle nedialogovým způsobem filmového vyprávění, z jehož šumů si příběh musíme vyseparovat, Mira Fornay - aniž by sebeméně ztrácela punc vlastní originality - připomíná jiného pozoruhodného režiséra, o sedm let staršího Jaime Rosalese. Formálně jako by byl Můj pes Killer rozkročený někde mezi Samotou, Kulkou do hlavy a Sněním a tichem, přičemž si ale jde jednoznačně za svým a po svém. Ostatně pozdější Fornayiny Žáby bez jazyka mě v této zajímavé podobnosti obou autorů jen ještě utvrzují - oba dva nesmírně osobitě operují s propracovanou formou, aby se dostávali na kobylku nejsilnějším emočním stavům pramenícím z potřeby lidské blízkosti a jejího ohrožení, z nečekaných rozvratů, z bezvýchodnosti, nevratnosti a krutosti, přičemž akcent je na vědomí, že všechny osudy se navzájem podmiňují a nikdo není primárně viníkem...  *~ (22.02.2022)

Mira a její filmografie. Lištičky jsou mor. Můj pes Killer trochu menší mor. Vyprázdněnost, ať to vyprázdní i naše hlavy. Přehnanost (Hodonín! Skalice! Tož já to znám!). Motivace postav na bodě nula. Lepší dramaturgie a možná trochu popustit svoje ego -> takovým tempem to snad ta děvčica jednou zvládne. Pořád lepší Oscarová nominace než česká. Amen. (06.11.2013)

Kdyby to trvalo 30 minut, mělo by to daleko lepší efekt. Dlouhé statické bezúčelné záběry nevtahují, naopak intenzivně otravují. Autentické prostředí nebylo špatné, ale katastrofální výkon skinheada...to jako režisérka neviděla? Přitom dobrý herec by to hodně zvedl. Mohlo to taky být drsnější ve všem ohledech. Pro spoustu lidí (z majority) je to zlá noční můra mít za bratra cikána. 32%. (30.11.2013)

Nuda na pokraji dokumentu a hraného filmu. Příběh by se dal shrnout do jedné věty. Většina scén je zbytečně natahovaných a moc se v nich neděje. Film dokáže zaujmout zejména atmosférou, která je skutečně depresivní, teda když vydržíte tu nudu. Žít v podobném světě, ze kterého není úniku, musí být obrovsky těžké. Sám z toho místa pocházím, tak hrozné to tam ve skutečnosti není. Ale je pravda, že jsem se již odstěhoval a raději hledám svoji životní cestu jinde. (06.10.2014)

V kostce to vystihne scéna v zahulené nádražce. Začne to autenticky znějícím monologem na okraji záběru, který má flow i hranu, pokračuje zaranžovanou rasistickou překřikovačkou, v níž i anonymní hlasy v pozadí znějí jako řízený chorus. A končí to pozérským momentem na nádraží, kde na hrdinu, který se "tak trochu" zastal Romů, sleduje chorus bílých spoluobčanů jako cizorodý objekt. Pořád z toho čouhá určitá křeč, ostentativnost, hra na efekt, byť mnohonásobně podnětněji natočená a uspořádaná než v Lištičkách. I dramaturgicky to podle mého není OK - opět tu máme hrdinu, který se zachová nevypočitatelně, přičemž hlavní motivace je ozřejmena až poté, co člověk začne tak trochu zlostně přemítat, zda nemá co do činění s další režisérčinou hysterickou kreací. Je to však více než snesitelné především díky kameře, práci s prostředím senické sociální periferie a záhoráčtině, která pomáhá dialogům. Ty pořád znějí jako popěvky zpívané o oktávu výš nebo níž... Neherci si jednoduše s naučeným scénářem neporadí jinak než jako s deklamovaným textem. Někdy je to až úsměvně snaživé (postava hrdinovy sousedky). Opravdu by nestále za to poohlédnout se po inspiraci u Dresena, Seidla a dalších? Celkově mi Můj pes Killer přijde jako film, který navzdory velkým ambicím a zásadnímu tématu tak trochu uvízne v nemluvných a statických gestech. Aby postava ožila v nekonečně dlouhých bezeslovných záběrech vyžaduje ještě něco víc, než jen slušně osvojený jazyk druhých. I tak to ale hodnotím jako celkem sympatický pokus, který prošlapává (venku již dávno prošlapanou) cestu. (21.03.2013)