Můj pes Killer

Zas dalsia tupa stupidna zlatanina z tunajsich koncin, ktora chce byt vsetkym : komornym aj akcnym filmom, dramou aj komediou zaroven. Meno rezisera mi nic nehovori, ale to az tak nevadi ..... kazdy musi nejako zacinat. Co mi vadi, je hned veta : "Osemnastrocny Marek zije ..... blizko slovensko-moravskych hranic so svojim otcom vinarom a rasistickymi kamarady - hooligans". Pojem Hooligans je pokial viem anglicky ekvivalent pre ultranasilnych fans niektorych anglickych futbalovych klubov, takze hladat nejakych hooligans na Slovensku na slovensko-ceskej hranici ..... LOL. A este ta predstava zasadit ich do blizkosti CR -SR hranic : som sa pri tejto predstave tak rozrehotal, ze som asi 10 minut nemohol prestat. Film je amatersky az strach, ale to by nebola az taka vada, lebo reziserka iba zacina. Co okrem uz spominanej veci najviac vadi, je absencia akehokolvek hlbsieho pribehu bez akejkolvek pointy a nejaka napata atmosfera v tomto filme je cista sci-fi. Teda za dejovu liniu rozhodne nepovazujem lacne zmykanie emocii a riesenie medzludskych vztahov. Raz darmo, my uz NIE SME SCHOPNI natocit kult typu Kladivo na Carodejnice, lebo nasa herecka elita /az na par vynimiek/ vymrela. To, co sa premava v tomto filme, tak toto "herecke osadenstvo" nevidelo talent ani z rychliku. Na zaver len lahostajne dodam : Moj pes Killer je len dalsi z rady slaboduchych filmov, ake tu mozeme lopatami prehadzovat. 0 % (03.03.2013)

Osobně bych rád pochopil ty nadšené komentáře a vysoká hodnocení, které tu a tam vykouknou. Protože já to v tomhle kousku prostě nenajdu. Stylem to směřuje pomalu k artové záležitosti, ale snaží se to o slepou kulhající a nahluchlou sociální sondu. Herecky podivné (v negativním smyslu), sound mix otravný (nevyvážení různých zdrojů zvuku na úkor dialogů, i nazvučení samotných dialogů/monologů) a navrch dlouhé prázdné monotónní záběry. (Pochopím z několika jasných záběrů, že někam jede, nemusím to pozorovat deset krát déle než je třeba. Nebo být svědkem toho, jak protagonista čeká, celou dobu čekání. Tyhle statické minimalistické kousky, to funguje jen u esteticky působících záběru, a střídmého dávkování. A to tato sestava nedokáže. V důsledku to na mě působí jen jako vata. Vata, která díky své četností nadstaví film pocitově alespoň o třetinu. Zacyklení vyprávění filmu taky udělá medvědí službu, stejně jako herecké projevy, zejména plochost hlavního hrdiny. Nejen že ztvárnil deprivovaného chlapce, ale navíc i deprivovaného herce. Osobně opravdu nevím, co si z toho odnést, o čem to tedy vlastně bylo. Každý prvek šel do prázdna - Marek, Killer, vinohrad, Markův nevlastní brácha, jeho kamarádi, máma... všechno. Tak se divím, že jsem to celé zvládl až do konce. (27.04.2015)

Přinejmenším tou zpovzdálečí sledující kamerou, nesdílností postav a zanořeným dějem, který v sobě nese tragédii, celým tímhle nedialogovým způsobem filmového vyprávění, z jehož šumů si příběh musíme vyseparovat, Mira Fornay - aniž by sebeméně ztrácela punc vlastní originality - připomíná jiného pozoruhodného režiséra, o sedm let staršího Jaime Rosalese. Formálně jako by byl Můj pes Killer rozkročený někde mezi Samotou, Kulkou do hlavy a Sněním a tichem, přičemž si ale jde jednoznačně za svým a po svém. Ostatně pozdější Fornayiny Žáby bez jazyka mě v této zajímavé podobnosti obou autorů jen ještě utvrzují - oba dva nesmírně osobitě operují s propracovanou formou, aby se dostávali na kobylku nejsilnějším emočním stavům pramenícím z potřeby lidské blízkosti a jejího ohrožení, z nečekaných rozvratů, z bezvýchodnosti, nevratnosti a krutosti, přičemž akcent je na vědomí, že všechny osudy se navzájem podmiňují a nikdo není primárně viníkem...  *~ (22.02.2022)

Vzhľadom na zvolený mlčanlivý režisérsky prístup Fornayovej, keď je skoro všetko akoby skryté pod povrchom, nepovedané nahlas, by bolo najlepšie o Mojom zabijáckom psovi nič nenapísať. Fornayová natočila film, ktorý končí tam, kde by iní začínali s konfrontáciou, končí tam, kde by mohla začať solídna napínavá kriminálka so sociálnym podtextom. Lenže ona pátra po príčinách skutku, ktorý sa stal, prečo sa stal, kto za to môže a akým podielom si vinu môžu všetci vo filme kolektívne rozdeliť. Killer je podľa mňa výborný psychologický film, keď po jeho zhliadnutí začneme hlbšie premýšlať nad zmýšlaním submisívnejšieho mladíka, nad tým, kto je jeho "skutočným" otcom, nad prostredím, v ktorom vyrastá a ktoré ho formuje a nad tým, nakoľko hlboko sú už v ňom zakorenené cudzie myšlienky, ktoré mu boli dlhé roky vštepované do jeho akoby nasilu vyholenej lebky. Je to trochu v protiklade s doslovnosťou vyobrazenia siláckych tetovaní, roztomilého róma, prestrelených scén typu westernové pohľady po východe z podchodu, cedule s nápisom rómom vstup zakázaný, ale verím scenáristickému prieskumu a primitívnosti istých skupín obyvateľstva, takže film pokladám za realistický. Niekedy až príliš. Vzhľadom na to, čo sme posledné roky museli od našich režisérov pretrpieť a ucelenú atmosféru snímky spoločne s niektorými peknými obrazovými kompozíciami, pridávam hviezdu navyše. (25.03.2013)

Nenechajte sa odradiť nízkym hodnotením či amatérskejšou kamerou (vzhľadom k možnostiam). Hlavnú postavu nevidíme očami Adama Mihála ale vzdialenejším okom kamery, ktoré je akýmsi sprievodom postupne idúcich udalostí, v ktorých sa krišťalizujú dopady jednotlivých problémov spoločnosti (v tomto konkrétnom prípade skôr jednotlivcov). Počas priechodu dejovej línie, ktorá je veľmi konzistentná, nezaznamenáme rozdielnosť tempa, nosný bod či spoliehanie sa na nepísané pravidlá filmovej reči. V rámci zvolenej metódy bezprostredných udalostí, kedy môžeme len odhadovať nevyspytateľnosť nasledujúcej scény, nám dýcha na chrbát ekvivalencia hypnotickej atmosféry čo v súlade so silným pesimistickým vyznením boduje nad mieru očakávania. Za najvážnejšiu chybu považujem karikaturistické zjednodušenie postáv (buď potetovaní boxeri či arogantná mládež). (15.05.2014)