Cannibal

Warning! Jen pro otrlé, okrajové a menšinové publikum. Zvrácený a umělecky založený režisér Marián Dora servíruje šokující příběh dle skutečných událostí. Opravdu silná káva. Obsedandtní Kanibal hledá přes internet někoho, kdo by se nechal dobrovolně sežrat a brzy mu příjde odpověď od nedočkavé oběti. První hodina plyne velmi pomalu, sledujeme seznámení mezi Kanibalem a jeho oběťí a jejich vzájemné "laškování", kde zaujme fakt, že oběť je překvapivě dominantnější, ale jinak je to trošku nuda a sledovat dva nahé chlapy není zrovna něco, co by mě bavilo, ale finální půl hodina je už extrém a čistá zvrácenost, která šokuje i po letech. Vidíme detailní rozporcování člověka, kde z něj nakonec nezbyde vůbec nic. Sleazy špinavá atmosféra, realistické Gore, depresivní piánová hudba, artový nádech a důkladná psychologie postav. Jednou větou :Deviantní, extrémní, divácky nevděčný, špinavý, zlý, šokující, překračující všechny možné hranice, takový je Cannibal od umělecké zvrácené duše Mariána Dory! Nedoporučuji lidem, kterým se dělá zle z násilí. Tip jen na vlastní nebezpečí, hrozí psychické doživotní problémy 😃 6/10. (12.04.2021)

Tak jsem se na to konečně "odvážil", po asi 2 letech, co to chci vidět. Začnu nejprve klady. I tady je znát, že Marian Dora nějaké umělecké cítění rozhodně má. Některé scény jsou přímo úžasné, třeba pomocná ruka nebo zobrazení psychologie hlavní postavy pouze prostřednictvím obrazů (třeba jak na nádraží botou odstrkuje žížalu, aby ji zachránil před možným (pro něj nechtěným) zašlápnutím). Líbilo se mi i prvních 20 minut, které slušně budují atmosféru a tajemno okolo toho, co ti dva chlapi vůbec chtějí a proč si píší o tak divných věcech. Výkon hlavního herce (asi Carina Palmera) mi přišel taky celkem povedený a jak už je u Dory zvykem, na amatéra má úžasně udělané gore scény. A teď ty mínusy. Herec, který ztvárnil oběť, hraje fakt strašně a vlastně o něm pořádně nic nevíme. U hlavní postavy jsem zase nepochopil, jestli má děcko nebo je prostě jen pedofil a taky nechápu, proč na začátku je ta scéna s feťákem (která je ale mimochodem slušně udělaná), když se tam pak už neobjeví. Nebo začal makat jako číšník, narostly mu vlasy a pak došlo k tomu, k čemu došlo? Asi jo, ale nevypadá to zrovna důvěryhodně. Tím nejhorším ale je to, že se Dora opět opájí přehnaně sám sebou. On by uměl, nějaký talent má, ale až moc se vyžívá v prasárnách a Cannibal není žádná výjimka. Detailně to popisovat nebudu, asi stačí když napíšu, že půlku filmu sledujeme dva nahé chlapy, kteří to nejprve spolu dělají a pak jeden chce sežrat toho druhého (což se povede, je to podle skutečného případu - akorát tady není řečeno, že Oběť své snězení tomu kanibalovi úředně podepsal) a zhruba čtvrtinu už pak jen sledujeme porcování a hostinu. A všechno je to strašně pomalé, detailní, ale hlavně strašně nudné. Nejednou by se daly přeskočit 2 minuty a člověk by o nic nepřišel. Mít to 30 minut maximálně a být to víc zaměřené hlavně na ten začátek, mohlo by to být dost dobré. Jenže není a tak je to prostě jen strašně utahaná nuda. Dorovi fanoušci, kterým je fuk nějaká výpověď, hlavně ať tam jsou hektolitry krve a tuny masa a orgánů, budou určitě spokojený, ale já v něm vidím dekadentního režiséra, co nějaký talent má, někdy má i co říct (viz. Carcinoma), ale tak moc se opájí úchylárnami, že ten svůj talent pořádně nevyužívá. A já pořád čekám, kdy se to zlomí a kdy se mu to konečně povede natočit tak, aby to nepůsobilo jako samoúčelná prasárna, ale spíš jako umělecké dílo. A jednou se mu to částečně povedlo. Ale tady fakt ne, a to se mi ten začátek ještě docela líbil. 2* (20.03.2021)

Film s pachutí spálenýho lidskýho masa. Pokud mám srovnávat dva filmy na stejný téma( točící se kolem aféry z roku 2001 kdy Armin Meiwes dostal zálusk na pořádnou flákotu masa a sežral jinýho němčoura )a těmi jsou Rohtenburg (2006) a tento Cannibal (2006) tak u mě jasně vítězí film Marian(a) Dory. Rohtenburg je podle mě určen pro širší divácký okruh, kdežto tenhle je určen spíš pro okrajové publikum. A je už na každým kam ho to táhne víc. Marian Dora opět nezklamal. Navíc do role kanibala obsadil známýho plešatýho úchýláka se štětečkem na bradě. Což se taky opět ukázalo jako skvělá volba. Sice mě to nedostalo jako ostatní filmy co jsem od Dory viděl, ale i tak pořád drží vysokou laťku. (05.03.2016)

ufffff.... no to byla ale pekelná NÚÚDÁÁ... V třicetiminutovém sestřihu bych se z toho možná posral blahem, protože ta špinavá atmoška a celková divnost ni docela seděla, ale takhle? Osm hodin subjektivního času čučet na dva mentály z nichž jeden to strašně chce a druhej je takovej nerozhodnej ... No, určitě hrozně důležitá romantika, hloubková psychologická sonda a detailní rekonstrukce pravdy...chápu (02.10.2016)

Z Dorových filmů pro mne ne zcela nejlepší, ale možná nejpoetičtější film. Jeho výtvarné vidění je úžasné a leckterou scénu bych přirovnal k počinům P. Greenawaye - určitě závěrečnou malou hostinu. Ve svém dekadentním pohledu zkoumá psychologii postav a vypráví především obrazem. Mozaika výjevů, kde je precizní práce se světlem, se skládá pomalu do konečné podoby, což spěchajícího diváka jistě ubije. Leckterý obraz by se dal zarámovat jako fotografie. Kromě přesných kompozic je dán důraz i na detail....třeba jen tak odpočívající pavouk na zdi. Výtvarně vytříbená je na příklad scéna v koupelně, kdy vana se pozvolna barví krví. „Jsem tvé maso!" říká oběť a snaží se rozhýbat svého kata, který je najednou na pochybách. „Vykastruj mě!" Touha po bolesti (kdopak si vzpomene na Mučedníky), co může přinést nečekané. Samozřejmě nakonec dojde na vydatné gore a střeva ven, ale je nasnímáno tak, že divák vidí vše a při tom zůstává obrovský prostor pro fantazii. Dora je osobitý umělec pro poměrně úzký okruh diváků. Fascinace smrtí, ale i životem, zánik, zrození, věčný koloběh. Nesrovnatelně lepší než Dobrovolná oběť, která ale byla přeci jen určena většinovému divákovi. (01.05.2021)