Max Payne

Člověk, který proletěl oběma díly Max Payne rychlostí světla, se pokusil vystihnout celou podstatu hry. Výsledek? Stylizovaný a krásný obraz bez smysluplného obsahu. John Moore dokázal vytvořil vzhled, který má k dokonalosti krůček, ale na vše ostatní bohužel zapomněl. Je to smutné, protože z počítačové hry šlo těžit mnohem více než využití dnes již klasického komiksového vzhledu a jmen postav. Obsazení je na první pohled zajímavé, ale naprosto nevyužité a i když se režisér snaží vás děsit vzhledem jedné postavy, o pár minut později zemře trapnou smrtí a vy z toho nic nemáte. Scenáristickou beznaděj podtrhuje také příběh, plný klišé a nelogický, který neobsahuje ani jediný inteligentní a nečekaný zvrat. Pro milovníky filmu ještě jedno zklamání. Právoplatný bullet-time, který jsme tak ve hře milovali, se zde objeví cca v druhé půlce filmu a to regulérně asi třikrát (z čehož první setkání je spojení trapnosti a neschopnosti všech zúčastněných... střílet na někoho kdo je pod vámi a minout ho o cca 10 metrů...). Herci nejsou tak špatní, jak někdo říká a ani Mark Walhberg není nijak špatný, ale nedostal potřebný prostor ani možnosti, o čemž by taková Olga Kurylenko mohla mluvit své (svou povinnou "nahou" scénu naštěstí má). Sečteno podtrženo, milovníci hry budou kromě vizuálu dost zklamání, ostatní budou koukat, co se jim to vlastně snaží režisér říci a kdo vlastně je ten Max Payne a proč má jeho jméno na někoho stejný vliv jako plané neštovice... PS: pokud to někomu chvílemi přišlo, jako reklama na současnou seriálovou vlnu(Prison break, Heroes)... nejste sami, kterým to přijde ;) (05.11.2008)

Doslovné peklo. Celý film čekáte na něco, co nakonec nepřijde. Není to ovšem vaše chyba, protože v tomhle snímku není absolutně nic co by bylo hodno vaší pozornosti. Celou stopáž se líně táhneme po více či méně digitálních interiérech, čekáme na jakoukoliv akci a ukájíme se tak alespoň občasnými homoerotickými motivy (to pocení je slast). Příšerné finále se nese v duchu nejtvrdšího devadesátkového CGI a vypadá tak strašně, že z toho nakonec vážně může být metafora pro to, že drogy jsou zlé, špatné a způsobují hrozné stavy. Naštěstí je čemu se smát. Marky Mark jede na sto procent a kolem je spousta ksichtů, ke kterým si dosadíte jméno až podle databázového záznamu. Jako třeba mix Aleca Baldwina a Jeffa Bridgiese – Beau Bridges, který hraje onu těžce vypolohovatelnou figuru, jež je napřed hodná, potom zlá a i ten nejpomalejší divák v tom má už od dobré půlky jasno. Nebo ten chlápek, ze kterého teče pot, hrál v Prison Breaku a Homer Simpson by o něm prohlásil, že mluví mexicky. A ne, není to Chris O´Donnell, ten hrál totiž Robina v Batmanovi a Robinovi! V půlce filmu si nejspíš přestanete kousat nehty nudou, protože Marky Mark vypálí šest kulí do šesti dveří (četl jsem tě až potom Civale!) a rozbuší naše srdíčka chtivá násilné estetiky. Pak je zase chvíli ticho, aby se následně v samotném závěru ukázalo, že absence akce byla vlastně požehnáním. Kdybych to viděl v roce 91 na videokazetě, moc by se mi to líbilo a udělal bych si z toho malou legendu. // Interní komentář: Jakoby se na plátně dvě hodiny proháněl AGO s POMOvým kabátem. (30.03.2010)

Z dalšího potenciálního Silent Hillu se vyklubal druhý Doom, jenž se musí od začátku do konce prát se scénářem, jehož autor se chtěl zjevně zcela vykašlat na akční stránku věci a odsoudit tak Maxe Paynea čistě do vod detektivního podprůměru. Proto nehodlám na Mooreův podíl plivat, ale naopak ho relativně chválit. Mám totiž pocit, že nebýt jeho, mohlo to dopadnout mnohem, ale mnohem hůř. Takhle má Max aspoň špetku atmosféry, už od úvodního nástupu vládne parádní stylizací a akční scény nepostrádají grády. Škoda, že jich není víc. O tom, že byl Wahlberg fajn pak nehodlám diskutovat. Jasně, dějiny se tu (opět) přepisovat nebudou, ale rozhodně teď nemám chuť vyrazit do Hollywoodu a natrhnout někomu p_del. Na to zjevně stačí sestava ortodoxních fanoušků předlohy. (Což nechápu, protože děj hry je vesměs béčko jako řemen a jeho zakomponování do plytké střílečky je omylem považováno za geniální.) 5+/10 a dal bych si akčněji laděnou dvojku. (30.10.2008)

Osobně bych to srovnal s 300. Trailery navnadily perfektním vizuálem a nakonec je to jediné, co ve filmu funguje na 100%. Max Payne se bohužel neproměnil v temný noir s osudovým příběhem, ale v průměrnou detektivku, v níž vedlejší postavy snad přišli o rozum a sdělují Maxovi důležité informace snad jen kvůli tomu, že se na ně mračí. Wahlberg není úplně k zahození, ale ve filmu nemá jedinou scénu, jíž by si vydobyl respekt, což vás občas nutí uvažovat o tom, jestli by sem víc neseděl někdo jiný (Jackman? Butler?). Slabší kecací rozjezd trochu vyvažuje závěrečná "akce na tripu", ale přestože jsme to nejlepší (opět) viděli v trailerech, nijak výrazně jsem se u Maxe nenudil a jako zklamání roku ho rozhodně nevidím. 6/10 P.S. Možná to lze přisuzovat faktu, že hru jsem hrál jen minimálně a nijak odvařený jsem z ní nebyl. Jak koukám kolem, fandové krvácejí... (18.10.2008)

Vločky, vločky, vločky.….zkrabatělé Markovo čelo, digitální bubáci.….a zase vločky…..No, určitě nebudu lkát nad tím, že filmový Max Payne herní předlohu moc nepřipomíná (obě dvě hry jsem hrál), protože to jsou dva rozdílné světy s rozdílným vyjadřovacím jazykem a sledovat od začátku do konce filmu, jak Payne ve zpomalovacích záběrech kosí jednotvárně své protivníky, by také nebylo příliš zábavné. Bohužel Mooreův film je tak vzácně vypravěčsky mimo, kdy absolutně nedokáže vtáhnout do děje a scenář se psal podle osvědčené berličky - „Nenapadá tě, o čem bys chtěl vyprávět, tak tam vraž tajný vládní projekt a obal to vatou, ono to nějak vyjde.“ – až mi bylo líto i toho Marka Wahlberga. Toho mám docela rád, ale se svým kukučem věčného kluka se typově do role Maxe Paynea absolutně nehodí, chybí mu to potřebné chlapácké charisma a věčně se mračit a sveřepě tisknout zuby tomu nepomůže, Marku. Takže co zbylo? Ani ryba, ani rak, ani temná krvavá noirovka, ani akční nátěr, jenom takový zapomenutelný pšouk do světa herních filmových adaptací. (14.11.2008)