V údolí Elah

Válka je svinstvo. Někde nějaká končí, jinde jiná začíná. Jedni odcházejí, druzí přicházejí..... Nevím, jak to Paul Haggis dělá, ale jeho přístup na mě platí. Bylo tomu tak již v jeho oscarovém snímku Crash, podobně je tomu i zde. S tím rozdílem, že zde to na mě navíc nepůsobí tak prvoplánově. Paul se vyhnul patetickým záběrům, netlačí na pilu a výsledkem je tak působivé ( téměř komorní ) psychologické krimi–drama s detektivní zápletkou a velmi působivým myšlenkovým přesahem o dopadech války na vojáky ( lidi ). Paul se (naštěstí) nesnaží o nějaké laciné citové vydírání diváka, spíše je to „ syrové věcné vyprávění“ , paradoxně o to tvrdší dopad na samotného diváka to ve výsledku má. Válka dělá z lidí „hyeny“, mění charaktery (samozřejmě ne z každého a se stejným dopadem). Nesuďme však tyto lidi. My nebyli v takovéto situaci. Opravdu víme, jak bychom se ( ve světle toho obrovského náporu na psychiku, tlaku ) zachovali my sami?! Nic není tak černobílé, jak by se na první pohled mohlo zdát a hlavně: ono to totiž kolikrát samotnou válkou nekončí, ale teprve začíná. Nejhorší jsou ty návraty do každodenního života. Zcela výstižná je věta, kterou pronáší jeden z vojáků: „ nenáviděl jsem to tam. Teď jsem TADY a už se nemůžu dočkat až budu zpátky. Divné že? „ ....po pravdě, zase tolik ne. Vypovídá to o mnohém. Tentokrát nemám výhrady ani k samotnému konci. Ten symbol obrácené americké vlajky v podobě SOS „ voláme o pomoc, sami se z toho nevyhrabeme „ , jak výstižný, leč marný. Války byly, jsou a vždy budou. Jsme totiž přece LIDI...... Co se týče samotných hereckých výkonů ústředního dua Tommy Lee Jones – Charlize Theron nemám co bych dodal. Tomu říkám civilní herectví. Naprosto přirozené, nenucené, bez nijakého přehrávání, přesto ve výsledku tak působivé a uvěřitelné. Jako dobrá volba Paula Haggise se ukázalo i obsazení do rolí vojáků skutečnými vojáky co si prošli válkou v perském zálivu. Oni neodříkávají repliky, nehrají, oni „ pouze“ převypráví příběhy, které sami zažívali. Co může být pro film lepší, než když nastoluje otázky, vyvolává debaty a donutí diváka nad samotným příběhem ( tématem ) přemýšlet a „dohrávat si ho“ v sobě?! Toto je přesně ten typ takového snímku. 4+1/2* (21.02.2011)

Stejně jako se na válku v Iráku bude nahlížet jinak za 20 let, tak i tento Haggisův film přišel moc brzy a bude chvíli trvat, než bude doceněn. Společenská kritika o to naléhavější, že na nikoho nesvaluje vinu, nikoho zbytečně neglorifikuje, jen předvádí, že se to "strašně posralo". A tak to zřejmě cítí většina americké střední třídy. Dokonce ani závěr s vlajkou mi nepřišel trapný, byť jsem ho podvědomě očekával. Silné volání o pomoc, které zřejmě zůstane nevyslyšeno... (06.11.2009)

Po uřvaně hysterickém a tezovitém CRASH přichází Paul Haggis s umírněnou a rozjímavou reflexí války v Iráku a do čela nežánrového detektivního příběhu staví další ze svých sociálních typů, nositelů určitého statutu. Zatímco Maggie v MILLION DOLLAR BABY patřila do nižší vrstvy a kluci z VLAJEK NAŠICH OTCŮ zase do nižší střední, válečný veterán z V ÚDOLÍ ELAH představuje na předměstí žijící střední konzervativní vrstvu, která se není schopna vnitřně smířit s intervencí do Iráku._____ Myšlenka o Davidovi a Goliášovi (Elah je místo, kde se odehrál jejich souboj) naroubovaná na mladé kluky - vojáky - posílané do boje za Ameriku vyznívá do prázdna, ovšem závěrečné gesto "volání o pomoc" je naléhavé a chytré, nejen z hlediska myšlenkového vyjádření, ale i celkové výstavby a rámování filmu. Promítání VÚE spolu s REDIGOVÁNO na festivalu v Benátkách snad ani nemůže být náhoda - oba filmy totiž říkají, že oficiální média nám zatajují pravdu a podstatná je analýza obrazu, která nám onu pravdu, popř. "vrstvy" pravdy odkryje._____ Zajímavý a zábavný je i paralelizmus s coenovskou TAHLE ZEMĚ NENÍ PRO STARÝ, což jsou oba filmy, z kterých vyprchal život a nesou se v poklidném, až mrtvolném tempu, které vypovídají o tom, že proměna země v agresora má své kořeny v žánrech a žánrové postavy (ať již je to westernová a thrillerová nebo policejně-detektivní) zasazují do našeho světa. VÚE se tak bez klišé a schémat neobejde a vlastně je i komentuje. Ale přestože má po ruce Haggis i na malém prostoru famózního Brolina a výborného Tommy Lee Jonese i za kamerou Rogera Deakinse - tedy lidi, s kterými spolupraccovali Coeni na TAHLE ZEMĚ NENÍ PRO STARÝ (o "servírce" z bistra z VÚE a sekretářce z TZNPS ani nemluvě), nenatočil postmoderně zábavné umění, ale přespříliš klasický film, který není pro mladý. (07.02.2008)

Je zvláštní, jak se vztyčování vlajky někdy může na míle vzdálit patosu.. Mistrovsky zrežírované (obyčejné věci mnohdy dělají film neobyčejným) a královsky zahrané detektivní drama o rodičovské lásce a odpovědnosti krále Saula posílajícího Davidy (či spíše jen kameny do praku) proti Goliášům. Řadoví Američané dobře ví, že se to posralo. A taky že už je pozdě s tím něco udělat... (16.09.2014)

Paul Haggis překvapil - žádné vykonstruovaně působicí citové vydírání (byť na vysoké úrovni) jako Crash, jen temná detektivka o otci, pátrajícím po ztraceném synovi, a komentář k válce (nejen v Iráku). Tommy Lee Jones si oscarovou nominaci jako zdrcený rodič rozhodně zaslouží, ta nesmírná tíha, kterou musí snášet, je na něm vidět v každém záběru. Oč uměřenější film, o to silnější zážitek. (09.02.2008)