Pingpong

Sledoval jsem tenhle film dosti znaven, proto jsem se na něj asi nedokázal pořádně soustředit. Komorní drama pro čtyři herce, které dotváří pes pojmenován po geniálním skladateli Robertu Schumannovi, neboť hudba hraje v oné rodině důležitou roli. Čekal jsem nějaký dramatičtější až tragičtější závěr, ne jen vyšumění do ztracena. Tři a půl. (04.07.2008)

Celkom zaujimava psychologicka drama, pri ktorej som vobec netusil, co vlastne hlavny hrdina Paul chce a ako tento rodinny prepletenec vlastne dopadne. Jednoduchy nezavisly snimok, ktory u mna staci na jedno pozretie... 17.10.2009 _______ Sebastian Urzendowsky - (Paul) +++ Marion Mitterhammer - (Anna) +++ Clemens Berg - (Robert) +++ Falk Rockstroh - (Stefan) +++ Arko - (Schumann / pes) +++ Hudba: Matthias Petsche +++ (17.10.2009)

Bazén, stolní tenis, piano, pes, veliký dům se zahradou a jedna scéna: venku na zahradě před domem oslava narozenin psa Schumanna, slavnostní stůl s dortem se svíčkami a šampaňským, které pejsánkovi labilní panička nalévá do misky a zpívá mu Happy Birthday...to jsou hlavní body, které se mi vybaví při vzpomínce na tento komorní snímek. (05.07.2008)

Příjemně minimalistické, s důrazem kladeným na uvěřitelnost. Povedlo se, předpokládaný vztah a následný vývoj příběhu se po hodině a půl ukázal jako přesný. Ne, to tentokrát není problém, ale naopak, klad příběhu... Na jednu stranu dobře odvedená práce - a několik parádních detailů - na druhou stranu jen těžko pochopitelná postava Roberta, která mě po celou dobu neskutečně iritovala. Plusem je i němčina, který opět dokazuje, jak krásným jazykem navzdory názoru je, mínusem pak zbytečně nadužívaná cigareta, jejíž důvody jsem sice chápal, ale tentokrát nedokázala posloužit jako zvýrazňující motiv, jak se tomu daří u většiny filmů. Celkově mírně nadprůměrná podívaná, která navzdory pomalu plynoucímu ději a nevýraznému příběhu uteče jako voda... (07.07.2008)

Hra, u které je těžké odhadnout výsledek, ba dokonce, kdo je zrovna míčkem a kdo hráčem. Může to být „zlý“ film – výzva k nápravě společnosti podobně jako Občanská výchova (šlo od začátku o dokonale promyšlený plán?), může to být pouze pocitové představení, v němž se každý z aktérů snaží uhájit své postavení, může to být i cokoliv jiného. Tuhletu nejistotu spojenou se zvídavým šimráním v zátylku mám rád a rád si budu vytvářet teorie založené třeba na přesvědčení, že Paul zabil svou matku (proč by jinak nereagovala na telefonáty?). Jedna z (nej)chutnějších odrůd tzv. „festivalového filmu“. 80% Zajímavý komentář: Enšpígl (27.07.2009)