Časem zapomenutá země

Příběhy žánru science fiction, kde se lze setkat se zástupci prehistorického života zašlých světů a pradávných tvorů, probudí ve mně obvykle malého kluka. Pokud opominu zub času, který film hodně poznamenal, je více než jasné, že pro dětskou duši měl film ve své době jakési naivně osobité kouzlo. Jednalo se vlastně o první filmový díl z Burroughsovy literární trilogie Caprona, který se tak trochu podobal knížce Ztracený svět od Arthura Conan Doyla. Když mám dnes zhodnotit tento film a napsat jaký z toho mám dojem, jsem trošku na rozpacích, když se tak na to zpětně podívám, tak kdysi dávno přečtená kniha byla mnohem stravitelnější. Z výše uvedeného se možná nabízí srovnání s filmem od Karla Zemana Cesta do pravěku, tím mně nezbývá nic jiného, než napsat prostě a jednoduše, že každopádně Zemanova filmová práce byla po všech stránkách mnohem zdařilejší a nakonec i zábavnější. (25.09.2011)

Prvých 35 minút je absolútne špičkový vojnový triler. V nasledujúcej minúte sa ale odkryjú skoro všetky karty, zmení sa žáner a už to taká sláva nie je. Z kvalitnej napínavej "podívanej" sa stáva viac menej guilty pleasure. Ale stále nesmierne zábavné, len už zhruba z polovice na úkor tvorcov. No a to si zoberme ešte záver, kedy sa zdá všetko stratené, ale keďže strih je všemocný, tak sa jednoducho všetko vyrieši. Nakoniec som film ako celok ale Connorovi zožral. (31.08.2018)

Tenhle film jsem chtěl vidět ze dvou důvodů. Jednak mně zajímalo jak se tvůrci popasovali s dinosaury v předpočítačové latexové éře a také jsem chtěl vidět jak dopadlo další knižní zpracování E. R. Burroughse - mimochodem literárního tvůrce slavného Tarzana. No, na druhou otázku už asi znám odpověď. Čím lepší byl román, tím méně se mu rovnají filmová zpracování jeho dobrodružných příběhů. Zápletka v tomto filmu dává tušit, že o dobrodružství tu nebude nouze. A milovníci Cesty do pravěku, Plutonie, Ztraceného světa atd... se mohou těšit i na množství jurských ještěrek a nejen jich. Začátek celkem ušel, zejména německá ponorka byla udělaná celkem slušně a uvnitř si někdo pohrál s interiérem celkem solidně ! protože měla nejen německy po staru popsané budíky, ale dokonce měla na stěně obrázky siluet nepřátelských letounů! Oko válečného fajnšmekra toto vždy potěší. Celkem dobré byly i útoky torpéd na lodě, až potud byl film celkem trikově poplatný své době a slušný. Jinak film se neodehrává v roce 1918, ale 1916, obsah je jako už tradičně nepřesný... Ve chvilku kdy ponorka dorazí na Capronu, začne ten pravý mazec. Hned v úvodu sežere gumový plesiosaurus jednoho z osádky ponorky a pak už divák z gumového rauše nevyjde. Tohle byla prostě taková doba :-) Doba fantastických filmů o tajuplných ostrovech, drsných chlapech a sličných děvách. To se bohužel odráží i v celkové vizáži hrdinů, opravdu nevypadali jak z konce secese s těmi knírky a kotletami :-). Když kousek z filmu viděl dospívající syn, němě zíral na obrazovku a chvilku trvalo než ze sebe vypravil - proboha na co to koukáš? Bylo to ve chvíli, kdy AO posledního neandrtálce lovil dvoumetrový gumový pterodactylus. Já se bavil a věděl jistě, že dnešní youtobe generace nemá a nebude mít nikdy žádnou optikou možnost, tyhle filmy jakkoliv ohodnotit... Místy byli dinosauři zajímaví, co ale zaujalo nejvíce byly pyro efekty na závěr, kdy ostrov zachvátila sopečná činnost. V souhrnu tedy dávám za 3 barely surové nafty a vpomínám na pana mistra Karla Zemana, díky kterému bylo možné skvělou Cestu do pravěku podniknout už v roce 1955 tedy celých 20 let před Capronem ! * * * (07.02.2018)

Jednoduše taková Cesta do pravěku pro starší. Bohužel jí ani těm nemůžu doporučit. Celkově ve filmu nebyla jedinná napínavá scéna, vyjímečně nějaká trochu zajímavá a jinak jen nuda... Prvních patnáct minut je asi nejzáživnější část, sice není únos ponorky a jednotlivé přetahování o ni mezi "hodnými" a "zlými" žádná úchvatná pasáž, která by se zapsala do filmových dějin, ale to, co přijde potom, je něco šíleného. Obě skupiny se dají dohromady a spolu čelí překážkám neznámého světa, postupně proplouvají jednotlivými obdobími pravěku a poznávají stále vyvinutější lidské druhy. Na závěr nás samozřejmě nepřipraví o rádoby napínavou scénu a hodinu a půl očekávané konečné poučení a spásný nápis "Konec". Určitě to není největší shit, co jsem kdy viděla, ale aspoň s těma efektama se dalo něco udělat. (11.10.2005)

Země na kterou čas zapomněl. Ne, není to dokument o cestě do Běloruska, ale pravověrné dinosauří sci-fi. Natočené dlouho po zlaté éře monster movies, dlouho před Jurským parkem, stěží průměrné a po právu zapadané prachem. První světová válka a hustá mlha svedou dohromady trosečníky z torpédované lodě a německou ponorku, zodpovědnou za zničení plavidla. Po několikerém protočení kontroly nad kormidlem se nuceně sjednocená posádka dostane podmořským tunelem do nitra tajemného kontinentu Caprona, na němž přežily pravěké bestie a kupodivu i dva prehistorické lidské rody. Sice umí stěží mluvit, ale ropu znají a ponorka tak může doplnit zásoby a vypravit se na cestu do civilizace. Příběh tedy neoslní a o moc lépe na tom nejsou ani herci, ani efekty. Hodinu a půl stopáže se vleče pomalu, lopotně a přes spoustu zádrhelů. A konec ani nestojí za to. (30.05.2016)