Armáda démonů: Matka slz

Talianský režisér Dario Argento ešte nepatrí do starého železa. Jeho film "Armáda démonov: Matka sĺz" síce nie je najlepšie dielo, ktoré vyprodukoval, ale moje očakávania splnil. Zaujímavý scenár okultného príbehu situoval do Ríma. Nezabudol prihodiť krvavé gore. Nevynechal surové scény a nahotu. Natočil výborný horror, ktorým uzavrel trilógiu o troch Matkách (Mater Tenebrarum, Mater Suspiriorum, Mater Lachrymarum), ktoré sú zároveň aj Sestrami. Je to večná trojjediná nesvätá trojica, ktorej spoločné meno je Smrť. **** (14.07.2016)

Stejně jako mě u svých předchozí hororů Argento nedokázal přesvědčit o svém umění nedokázal to ani tentokrát. Vzal si na pomoc svojí, pro někoho velmi krásnou, pro mě nezajímavou dcerku Asii Argento. Vedle promyšlené historie celé trilogie o Matce slz nemá tento snímek z čeho těžit. Kvality Daria Argenty, pokud existovaly, zůstaly v minulosti. Většinu času tohoto hororu (????) jsem se opravdu dost nudil a nijak se ve mě neprojevovaly žádné obavy nebo úzkost až mě to zklamalo. Chvílemi však atmosféra a nápady Argenta dostávají zajímavý rozměr, který pokud je udržen v rozumných mezích, vytváří zajímavou podívanou. To by však nemohlo být několika nechutností a nesmyslností, které jako by režisér filmu vnutil aniž by ho zajímala konstrukce a pevnost příběhu. (05.07.2008)

Toto je trest pre všetkých, ktorým chýbal v Inferne príbeh. Kým Suspiria a Inferno si držali svojský štýl, Mother of Tears je ako z úplne iného sveta. Nie je tu nič zo snovej atmosféry a farieb Technicoloru, je to len hektická mordovačka s dôrazom na nechutnosti v lacnej produkcii, kde masové pomätenie vo svete vyzerá tak, že niekde v Ríme niekto rozbije pálkou kapotu auta (a Mater Lacrimarum ma silikónové kozy!). A stavím sa, že Argento si myslí, že je to jeho najlepší film v trilógii. Je nepochopiteľné, ako jeden kedysi svetový a inšpiratívny tvorca dokáže tak stratiť súdnosť. Mother of Tears neoplýva ničím, čo by hoci len pripomínalo talent, umenie, či čo i len remeslo. (24.11.2020)

Obecně mě tahle afektovaná pseudohorrorová gialla vůbec neberou, ale La terza madre mě po počátečním ošklíbání se docela pobavila. Děj je samozřejmě totálně praštěný, spousta scén působí levně nebo vyloženě amatérsky a Italové v Itálii mluví i píšou anglicky. Ale pro fanoušky žánru je právě tenhle způsob režie asi ta pravá lahůdka; nezasvěcený divák však možná upadne v rozpaky, jako třeba já v první půlhodině. A z prkenného a bezkrevného hereckého výkonu režisérovy dcery Asie jsem zůstal v rozpacích až do konce, měl ji spíš pokřtít třeba Antarktida, nebo Androidka. Ovšem furt lepší, než Matka Představená Čarodějka se silikonovýma ceckama. Několik scén se mi ale dost líbilo. Třeba matka s dítětem na Andělském mostě. Nebo vtipný konec japonské zoku čarodějnice. Nebo ještě vtipnější konec Uda Kiera. Nebo holohlavý pan vrah s velkou pusou. Nebo "boschovské" výjevy na konci ve sklepě. A lekla mě jedna dobrá lekačka. Ale úplně nejvíc ze všeho se mi líbilo domovní osvětlení na natahovací klíček, to jsem ještě nikdy nikde neviděl a chci ho mít v baráku na chodbě taky! (11.11.2015)

Myslím, že Dario Argento musel mít slabou chvilku, když točil tento film, neboť jsem přesvědčena, že kdyby byl v lepší formě, dokázal by z takového námětu vytěžit mnohem více a hlavně by to dopadlo mnohem lépe. Hlavní a dost zásadní slabinou tohoto filmu je scénář. Některé scény a dialogy, které, ač měly působit zřejmě děsivě, vyzněly často spíše směšně a hloupě. Spousta jich je sice velmi povedených a působivých, ale nestačí napravit vše ostatní. Scénárista zřejmě také nebyl v náladě. Oproti tomu dokáže snímek držet nad vodou přítomnost Asii Argento a vydařená hudba, která svým hororovým vyzněním zachraňuje to, co tvůrci neúmyslně předvedli spíše jako nepovedenou frašku. Především fenomenální závěrečný song Mother Of Tears v podání Daniho Filtha a Claudia Simonettiho. Marně jsem doufala, že alespoň konec by mohl být trochu nápaditý, asi jsem toho čekala moc. Mohl to být děsivý horor, na který budete dlouho vzpomínat. Nevyšlo to. Škoda. (22.02.2009)