Ďáblova cesta

První polovina je vyloženě slabá, ale pak se to začíná rozjíždět, přijde monstrum a začíná být legrace. Pochopitelně je celá zápletka debilní asi jako nápad na výrobu octových chipsů... No jde to, jen jsem se celý film nerozhodla, jestli mně nejvíc leze na nervy gandalf, který vypadá spíš jako saruman, nebo ten druhý, který neustále něco komentuje. Ale jak se říká, konec dobrý, všechno dobré. (11.10.2008)

Když hned v úvodu vidíte, jak všichni skončí, příliš od filmu neočekáváte. Počáteční mix Hellraisera s Vetřelcem se nakonec odkloní úplně jinam, což je velmi dobře. Pseudopsychologické snímky bývají nevyzpytatelné. Je jich spousta a málokterý opravdu zaujme. Mně se líbila výtvarná stránka filmu, i když to chvílemi vypadalo jako klip brutální deathmetalové kapely. Jen mi vadilo občasné zastavování obrazu, kdy najednou nevíte, zda není chyba ve vašem příjimači... Na rozdíl od prvoplánových čuňáren (např. francouzské Inside) je tohle alespoň zajímavé, i když chvílemi se světy prolnou a jeden hádá, který je ten pravý. Konec ale vše vyřeší, avšak pootevřená zadní vrátka bych raději zabouchnul. (05.04.2012)

„Dlho už sa smiať nebude.“ Odporná a nesympaticky afektovaná gore prehliadka, ktorá sa mi vôbec nepáčila napriek tomu, že prvý HELLRAISER, ktorým sa režisér inšpiroval, sa mi dosť páčil. Keď som pozrel na hodinky, videl tam „0:55“ a spomenul som si, že celková dĺžka je bohužiaľ takmer až nevydržateľných „01:26“, nebolo mi všetko jedno. Nie snáď, že by to bol taký dobrý horor, až by mi bolo nepríjemné pozerať ho. Nie, kdeže, vôbec. Práve naopak. Režisér má rád krváky, kde nejde o príbeh, postavy ani atmosféru (o dialógoch nehovoriac), ale ide o o čo najnechutnejšie vraždiace scény (a čo najčastejšie). Vzhľadom k zrejme neveľkému rozpočtu by som síce symbolicky vyzdvihol triky/masky/gore, je toho strašne veľa a vôbec ma to nebavilo, ale vyzerá to... hm... „profesionálne“. Ale to je asi tak všetko. (27.05.2011)

Když jsem před více než dvěma lety dělal s Adamem Masonem rozhovor, popsal mi právě natáčený Devil's Chair násldovně: "Je to něco mezi Hellraiserem a Vetřelcem. Je v tom skvělé monstrum. Chci znovu představit opravdové filmové monstrum! A konec je opravdový hardcore a nepřipomíná nic, co jsem kdy viděl." Když odečteme klasické autorské chvástání a nafukování, musím říct, že měl pravdu. Devil's Chair je vynikající ukázkou toho, že pro natočení dobrého horroru nepotřebujete hromadu peněz a že vám stačí jen talent, nápad a pár slušných herců. Mason tohle všechno měl a tak stvořil kvalitu. Komorní, nenápadnou, zpočátku ukecanou jak cikánská vědma, ale zlepšující se každou minutou. Ve chvíli, kdy se objevilo ono monstrum jsem si už chrochtal blahem a až do konce jsem nepřestal. (08.10.2008)

Vydarený mix, ktorý uspokojí tých, ktorý obľubujú moderné horrory ala Saw (dômyselné mučiace mechanické zariadenie), ale aj tých, ktorí radi oldschool (naozaj pôsobivé monštrum). Logiku a vysvetlenie budete hľadať márne, no režisér celý film vystaval hlavne na psycho atmosfére a prelínaním viacerých svetov a charakterov postáv docielil, že nejaké vysvetlenie prestáva byť podstatným. Šikovný malý horor. (8/10) (12.02.2009)