Kanibalové

Tento film som nebola schopná pozerať. Videla som kúsok scény s korytnačkou, na niečo ďalšie som už dokázala len nakuknúť zrýchleným posunom a stačilo. No aj tak som ho ohodnotila ako odpad a na svojom rozhodnutí trvám. Je to zverstvo najhrubšieho zrna a je mi jedno, kde boli a neboli trikové zábery. Takéto veci vymyslí a natočí len chorý človek pre chorých ľudí. Neviem ani slovami vyjadriť, čo by som povedala a urobila pánovi Deodatovi, keby som ho mala v pivnici. Asi by som na ňom vyskúšala zopár hmatov, ktoré jeho "herci" trénovali na korytnačke. (01.09.2005)

(ne)Film, který je ztělesněním pojmu "kontroverze". Kanibalové se těžko hodnotí. Děj to nemá, herce také ne a jediné na čem Kanibalové stojí je jejich "zákulistní pověst" o (ne)reálnosti scén. Svůj účel - znechutit - to bezesporu plní na výbornou, jenže zároveň je to jedna nudná takřka stominutová nechutná onanie o ničem. A přesto si z ní něco odnesete. Třeba to, že živá zvířata nemá nikdo právo kvůli jakémukoli snímku zabíjet. Jenže co když to tak nakonec vůbec nebylo? Nevíte? Já právě také ne. Třeba právě vy v tom pro sebe onen proklamovaný údajný filosofický přesah objevíte. A třeba také ne. (26.07.2007)

Rozhodně jeden z lepších příspěvků do kanibalského subžánru, alespoň tedy po formání stránce. Deodato snímek originálně prezentuje jako polodokument postavený na objevených snímcích štábu dokumentaristů po kterých se v zeleném peklu slehla zem. Účinost snímku je v dnešní době nejspíš prchavá, ale dokážu si představit, že v roce 1980 se muselo jednat o šokující záležitost. Co zůstává a zůstane nepřekonané je určitě geniální soundtrack Rize Ortolaniho. (25.10.2017)

Obrazově - narativní experiment, který je snadné zavrhnout pro jistou samoúčelnost ve vypovězení až nehorázně triviální myšlenky, ale předně je třeba si uvědomit, že Cannibal Holocaust není filmem, který kdy měl nebo bude mít v úmyslu zpovídat se široké divácké obci a deklamovat své poselství na úkor své, pro onu širokou obec většinou barbarské a nic neříkající obrazové formy. Ne - Cannibal Holocaust je minimalistické a až na dřeň osobité filmové dílo, sebevědomý zprostředkovatel "skutečného příběhu" natolik skutečným způsobem, že dalece přesahuje rozměr všeobecně přijímaného charakteru filmové výpravy a stává se nejen kontroverzním a po zásluze slavným dílem, ale i unikátní sondou do zvrácené filmařské duše, v níž bude mít jista fanouškovská squadra včetně mě vždy co nového a znepokojujícího nacházet.... Přesto hodnotím záporně, jelikož nastavená míra brutality sice přesně zapadá do celého schématu a hanět její samoúčelnost je v tomto ohledu naprosto absurdní, ale absolutní nezájem a nulovou emocionální odezvu směrem k postavám nebo navazujícímu dění, které jsem v celém průběhu nepřetržitě (ne)pociťoval, je v případě tohoto snímku pro jeho tvůrce stejná prohra, jako u filmů Davida Lynche to, že je plně pochopíme :)) (01.01.2013)

Pro mně osobně další neohodnotitelný snímek. Zajímavý a silný leitmotiv, který je však zbytečně deklasován autorovou snahou o maxi-úchylné a extrémní záběry. Zajímavým aspektem filmu zůstává hudba. Pouštět do děsivých scén tak svěží muziku - to se jen tak neslyší. Prvotní pocit, jestli tvůrce neměl zrovna nic jiného na skladě, vystřídá zjištění, že to přece jen funguje; dobře funguje. Filmu taky sluší dokumentární ráz, jenž do určité míry činí některé scény více legitimními. Je však otázkou nakolik a které z nich. Autorova snaha ukázat zvěrstva, které jsou schopné naplnit obě dvě kultury (ta tzv. civilizovaná x primitivní), vyznívá jaksi na prázdno; ba dokonce končí až u exhibicionistické prezentace nechutností. Je pak otázkou, zda-li Deodatovým záměrem bylo diváka upozornit/vést k zamyšlení nebo prachobyčejně šokovat. Shrnuto a podtrženo: Velmi zajímavé zamyšlení nad tím, která kultura je vlastně více šílená a zběsilá. Bohužel "vítězně" z toho vycházejí kultury obě dvě... a ani Ruggero Deodato nezůstává pozadu. (02.12.2004)