Sejmi ho a běž

Deodato mě rozhodně nezklamal. Dobrodružný příběh, drogová mafie, nádherná PŘÍRODA (vodopády jsou naprosto úchvatné), šílení domorodci, létající hlavy a Simonettiho hudba, která mě baví. Samozřejmě po technické stránce je vše perfektní, barvy skvělé, obraz úžasný - to ale bývá u Italů samozřejmostí. Duch Kanibalů jakoby se nad filmem nenápadně vznášel, na lidojedskou hostinu však nedojde. Zato zabíjení je efektní, kdy potěší nejen přibití k podlaze, ale především efektní roztržení za pomocí stromů, které používají domorodci od pradávna (nejděsivěji na mne kdysi dávno působilo v jednom dílu s Tarzanem, zde je ovšem šťavnaté). Známá jména doplňuje hvězdná trojka (pro mne) Lynch - Blacková - Steiner. Deodato nezapomněl ani na zvířecí říši - krokodýli, anakonda a mrchožraví ptáci! (21.10.2015)

Deodatův třetí výlet do jihoamerických džunglí se tentokrát obejde bez kanibalských orgií, nicméně opět se dočkáme krvechtivých domorodců pod vedením Michaela Berrymana, naivních dokumentaristů, nahoty, nasekaných hlav a jiných údů, vyhřezlých vnitřností, akce a nějakého toho závěrečného filozofování. Co víc si přát? Béčko šité na míru. (15.07.2008)

Další milé překvapení od Deodata ... Já sice toho režiséra moc nemusím, ale když si to tak vezmu, tak se mi od něj skoro všechno nadprůměrně líbilo. Hlavně se prostě nikdy ničeho nebál a šel ve všem naplno ... tak je tomu i zde. Nepřišlo mi, že by děj filmu a scénář byl nějak totálně mimo ... Svoji strukturu to mělo a od nějakého počátku se to prostě ubíralo jistým směrem ke konkrétnímu konci ... i když se nejedná o kdo ví co a Deodato zde vykrádá sám sebe už nekolikráte opět někde v pralese, kanibalové přímo se nekonaj, ale brutální domorodci-"řezníci" ano ... Film slušně odsejpá, má na 80. léta špičkovou hudbu, která není taková ta trapná, ale vyloženě nadčasová, obrovský množství mordů, gore, sekání, párání, ... Ten název se fakt k filmu hodí "Cut and Run" ... Viděl jsem tu UNCUT-gore verzi a to ještě zcela poslední "uncut-uncut", kde je doplněno roztrhnutí chlápka větvemi stromu od rozkroku po krk ... Fakt brutální scéna, která má ale mnohem horší kvalitu obrazu než zbytek filmu, tudíž je jasně vidět, že byla do této verze (kterou jsem viděl) doplněna až někdy nedávno ... Jako bavil jsem se, nenudil, film mne pořád držel v pozornosti ... a nad useknutím hlavy týpkovi bez střihu kamery jsem fakt nechápal a málem si to vrátil, protože to byl tak perfektně udělaný efekt, že mi nejdřív blesklo že chlap fakt o hlavu přišel ... On tam ten střih musel někde být, ale byl absolutně okem nespatřitelnej ... Takže jsem poprvé ve filmu viděl useknutí hlavy živýmu člověku bez střihu a digi-efektů ... Prales rudne krví a střeva visí na větvích ... Milovníkům pana Deofata vyloženě doporučuji ... Naštěstí se vyvaroval vraždění zvířátek a znásilňování taky stáhl na minimum, i kdyžzde náznaky jsou ... a nahoty je zde také spousta ... Dobré!! překvapivě ... (21.01.2010)

Tak tohle je vážně masakr! Film začne neortodoxní divočinou, v níž se to hemží rozpáranými těly a odseknutými hlavami. Následují úvodní titulky za pochodu Simonettiho akčního syntezátoru, a mně začalo být jasný, že tady budu doma. Cut and Run je sice typický italský trash, kde rozum je zcela utopen v hluboké Amazonce, ale má poměrně zběsilé tempo, málo hluchých míst, a co je nejdůležitější, naprosto špičkové gore. Deodato očividně chtěl překonat sám sebe, a tak v některých momentech jde ještě dál, než v proslulých Kanibalech. Tady se lidi sice nežerou, ale brutálně loví a popravujou v detailních záběrech v čele s ďábelským Berrymanem. To se týká hlavně scény, kdy nastražená past přetrhne muže vejpůl. Fakt síla a docela překvapení, jelikož jsem čekal nějakou kravinu. Doporučuju pro podobně naladěné jedince. (06.09.2012)

Spojnice mezi Kanibaly a Miami Vice ve které najdete hrdinu s myšákem na triku, americký televizní štáb vysílající ve španělštině, umělé děcko a renegáty jako víno („fuck her to she scream!“). Má to rukopis lidožroutských filmů (až fetišistické záběry zvířat – pohlednice z džungle – vyhřezlá střeva – zápletka ve velkoměstě – syntetizátory), fasa cool Michaela Berrymana a filozofický závěr jak z Apokalypsy. A kdo si počká, ten se dočká smrtícího výpadu hasícím přístrojem. (30.01.2007)