Pocit viny

Film ma silne tema a prime poselstvi k lidem,kteri hazi problemy dneska za hlavu. Thurman v hlavni roli nicmene nicmoc nepredvadi a hlavni role v takovemto filmu ji neprislusi. Jinak film je velmi rozvlacny (v podstate se v nem mnoho neodehrava,takze po strance scenare asi ne zrovna domysleny/vypiplany). A musel jsem k nemu upijet kavu - jinak bych usnul. (08.07.2008)

Perelman mne po velmi intenzivním Domu z písku a mlhy trochu zchladil. Je zde vysloven nespočet důležitých i nepříjemných myšlenek, které stojí minimálně za krátkou úvahu, a některé fragmenty příběhu jsou ohromně působivé. Nejlepší scénou je určitě ona vrcholná konfrontace dívek se střelcem. Kdykoli na ni přišla řada, byl jsem jako na trní, a pokaždé mě něčím překvapila. Evan Rachel Wood zde zahrála skvěle a podle mne se jí bez větších problémů podařilo zastínit Umu Thurman, která však neměla tak široké pole působnosti a její postava (tedy dospělé „já“) neměla tak výrazné charakterové rysy. Nicméně filmu chybí dynamičnost, výraznější gradace a hlavně celistvost, protože vinou skoků mezi časovými rovinami se dostavuje nepříjemná útržkovitost vyprávění, které se režisér nedokázal vyhnout (hrátky s časem totiž nejsou žádná legrace ;-)). Atmosféra se dostavuje také spíš útržkovitě, proto mi tu chyběl takový ten intenzivní prožitek, který mám u existenčních dramat tak rád. Navíc mi připadalo, že scénář byl místy zcela zbytečně samoúčelný a vařil z vody (tímto neduhem trochu trpěl i předchozí Perelmanův film), hlavně potom linie Umy Thurman, která mě místy trochu nudila (nebo jsem nepochopil, jaký byl skutečný význam některých scén, což by rozhodně nebylo poprvé ani naposled, že ;-)). Vyslovené myšlenky tedy jsou důležité, ale ve filmu se pořádně neodrazí. Zůstávají prostě jen vysloveny. Já osobně si budu pamatovat pouze výkon Evan Rachel Wood a konfrontaci na dívčích záchodcích. (05.06.2010)

Docela na houby, když celou dobu střádám argumenty, kterýma film sestřelit, a on mi je předposlední scénou všechny rozbije. Veškerá nesmyslnost a vycucanost se chce jaksi ospravedlnit, ale co naplat, když špatné uchopení silného tématu naprosto děsivě ničí režie a střih, když se tu skáče v časech co 5 minut a když postavy nejsou vystaveny obyčejným situacím, (v nichž by mohly vyjevit svůj charakter, ale pouze těm vrcholně dramatickým, jichž se povážlivě kupí a spíše nudí, než aby vzbuzovaly nějaké emoce) a tak jsou mrzutě ploché... To se pak se nedá o katarzi mluvit ani vzdáleně. Český překlad aspoň méně spoileruje. (05.04.2010)

Podle komentářů vidím, že to spousta uživatelů nepochopila. Jestli vám po shlédnutí konce připadá, že nevíte, která bije, přečtěte si původní název filmu :-) Ten český je hloupost, je vidět, že naši milí distributoři zhlédli jenom trailer anebo jsou taky úplně blbí. Ať je to jak chce, mám vážný problém s Umou. Bez ní bych filmu byla schopná dát pět hvězdiček, ale ten její trpitelský pološílený výraz po celou, zdůrazňuji - CELOU dobu filmu? Myslela jsem, že mi z toho hrábne taky. Opravdu špatná herečka. Každopádně myšlenka filmu o rozhodnutích, která děláme a jejich důsledcích se mi líbila a Evan Rachel snad ještě víc :) S Umou už mimochodem nechci nikdy nic vidět, protože má zřejmě talent úplně zazdít veškerý potenciál filmu. Kromě toho mě opravdu nebavilo věčné opakování scén. Jinak je to zajímavý kousek, který určitě stojí za shlédnutí. (21.01.2013)

Zbytečné opakování některých klíčových flashbackových scén sice poněkud rušilo prožitek, ale jinak je to velmi dobré, malé, nenápadné, o to však působivější pocitové drama, které člověka donutí přemýšlet o svědomí, o bolesti, o malých i velkých volbách a jejich následcích. Plné zdánlivě zbytečných poetických záběrů a zpomalovaček na banální detaily, které však v závěru zapadnou do souvislostí a dodají událostem i pocitům další rozměr. Stejně jako do sebe postupně začínají zapadat jednotlivé detaily, slova a náznaky vedoucí k překvapivé pointě, od níž jako by se všechny odrazily, proletěly zpětně celým filmem a zasáhly mě jako zesílená ozvěna smutku přímo do srdce, které možná je nejsilnějším svalem, ale určitě také tím nejzranitelnějším. (11.07.2011)