Znovu u Spejbla a Hurvínka

Já tedy nadšení pro tuhle podivnost nesdílím. Pokud to původně vzniklo - jak jsem někde četl - jako parodie na typického českého zaprděného maloměšťáka, tak to asi víceméně sedí (neschopný pablb, který je "vtipný" tím že nic neumí, a podělá na co šáhne). Jinak je to slabé, příběhy hloupého otce a jeho neméně hloupého syna, namluvené skřehotavými hlasy, obsahující trapný humor jak z doby němé grotesky (někdo zase někam spadnul, ó to je ale vtipné). Ale věřím, že to může být dobrý televizní start pro hloupého českého diváka, který pak plynule přejde na homolkoviny a troškoviny, při kterých se rovněž dosyta zasměje. 30% (16.01.2017)

Co mě na Hurvínkovi nepřestane fascinovat, je nejen to, že je to dokonalá mezigenerační záležitost, která funguje už po mnoho desetiletí, ale také že ono kouzlo a vtip nemá hranice ani v jazyce. Sám jsem zažil, že scény z Hurvínka s úsměvem citují šedesátiletý německý profesor i jeho žačka. I když jsem poznal i původního Skupova Hurvínka, ať už na deskách či ve filmech je jím pro mě především ten Kirschnerův. Ale zdá se, že i v novém obsazení se Hurvajzovi rovněž daří. Co takhle nějaké seriálové pokračování? (09.06.2007)

„Čekám, jestli tě napadne, že bys mohl to křovíčko obejít! – „To seš celej ty, kráčet cestou nejmenšího odporu. Samo sebou, že mě může napadnout to obejít, jenže to je vrcholně nesportovní, obcházet překážky, že ano?“ Po letech mě hlavně překvapilo, jaký přesah vyprávění o Spejblovi a Hurvínkovi má, jak vymazlenými dialogy se může chlubit a jak je tohle sympatické a neskutečně svěží povídání platné v kterékoliv době!! (06.12.2011)

Barva a výlety ven další sérii o Spejblovi a Hurvínkovi sluší. Jemně popudlivý, lehce roztržitý a starostlivý Spejbl s darebáckým synkem Hurvínkem, vychytralým psem Žerykem a naivní malou Máničkou v nové podobě tvoří prověřený čtyřlístek, který zpříjemňuje už po dlouhou řádku let každému dětství. Párkrát se objeví bábinka Kateřina, několikrát i cizorodý element. Miloš Kirschner a Helena Štáchová mě svým charakteristickým hlasem uvádějí do nostalgického rozjímání a jemně škádlivá zábava přináší zapomenuté vůně. Rozverně laskavá zábava s citlivou ironií i pochopením činí z této série ideální dětský produkt. (28.01.2017)

A hajííí, a hačačááá :-))). Nejen tato rozcvičková hláška mě vždy velmi pobavila. Pan Kirschner a pan Skupa to uměli vše nádherně vymyslet velmi jednoduchým a přitom legračním způsobem. Dnešní příběhy nástupce Kláska jsou scénáristicky buď trapné, maximálně semtam poučné, ale zcela jim chybí ta správná jiskra a hlavně vtip, jako tomu bylo u prvních dvou "mluvičů". (01.01.2010)