Muž z Londýna

Dalsi dokaz, ze vsetko, co Tarr berie do ruky, sa zmeni na zlato. Muz z Londyna je az extremne dynamicky oproti Satantangu ci Turinskemu konovi, a trochu som sa citila ukratena o skvelu atmosferu ospalych dier v madarskej puste. Tarr sa vsak s temou popasoval bravurne a dokazal, ze patri medzi svetovu rezisersku spicku. (20.03.2012)

Neuveriteľný zvrat. Film by sa dal zmysluplne ukončiť čiernou obrazovkou na prakticky ktoromkoľvek mieste v posledných 15 minútach, ale Tarr ho dotiahol perfektne až do romantického konca. (14.07.2010)

Dokonalá previerka diváckej trpezlivosti, nič pre milovníkov rýchleho strihu a akcie. Tí by boli z tohoto filmu dlho nesvoji, pravda za predpokladu, žeby ho vydržali sledovať viac než desať minút a tomu neverím. (09.01.2011)

nejdřív jsem to chtěl komentovat sáhodlouhým satirickým výlevem plným nespočtu štiplavých glos, nakonec se však omezím pouze na strohé shrnutí: škoda námětu pro takové zpracování, škoda herců pro takový film. (27.01.2010)

Jakmile v kině při projekci některého filmu usnu či klimbám, je to neklamnou známkou toho, že film pro mne není záživným. Muž z Londýna je film, na který jsem se po přečtení obsahu těšil, ale ihned po začátku jsem prozřel. Zažil jsem stejnou situaci, jako u filmu Smrt v Benátkách. Extrémě natáhlý začátek, divák čeká, záběr se vleče, vleče, vleče, hudba uspává, temno, tma, pořád žádný střih, víčka se přivírají, pořád se nic neděje, chrrrrrr. Takže ano, film je ENORMNĚ zdlouhavý a kdo nemá rád statické a pomalé záběry Muž z Londýna není pro něj. Nemohu ale řict, že by film neměl charisma ani atmosféru. Herci, kteří prošli tímto filmem jsou skutečně herci s velkým H, protože předlouhé záběry bez střihu pomalu přechází mezi záběry venku a vevnitř, či mezi dvěma hovořícími páry, kamera vtisknutá do obličeje herečky, která slzí, jiná zas s kameným výrazem během minuty ani jednou nemrkne, tohle vše bylo evidentně těžké natočit a není ani ždibec znát, že by někdo svou úlohu plnil špatně. Herci, osvětlovači a kameraman(é), ocenil bych vás. Přes to všechno mi Muž z Londýna pocitově těžce nesedl. Díky mému asi 15 minutovému spánku mi unikla kompletní souvislot, takže ani příběhově jsem se zcela nechytnul. Naštěstí, později a ke konci se přeci jen tempo filmu mírně zvýší, očekávanost dalšího záběru a dialogu je velká. Věřím, že někomu tento film zaleze pod kůži a pro svou specifičnost si jej zamiluje. Já ho vidět znovu nechci, ale nakonec jsem rád, že jsem se s ním setkal. 45%. Viděno v kině v rámci Projektu 100 / 2010. (03.05.2010)

Prvý Tarr ktorého som mal možnosť vidieť. Vďaka za to. Jednoducho by som to nazval OBRAZOVÁ MEDITÁCIA. Čosi tak príjemne pomalé- konečne ma niečo v kine zasa donutilo použivať oči a ine vnemy. Jedine čo mi naozaj prekažalo boli tie divoké postsynchrony. Už sa teším na ďalšiu experience. (16.03.2009)

Ťažko definovať a doporučiť film, ktorý spadá do kategórie pre náročného diváka. I umenia chtivý divák sa poriadne zapotí pri nekonečnej koncentrácii na sledovanie siahodlhých záberov takmer bez strihu. Ani minimalistické vyjadrovanie postáv to nikomu neuľahčuje! Tarr sa možno trošku zamotáva vo svojom "umení pre umenie" a pre nezainteresovaného diváka to znamená vynaložiť mnoho úsilia na spracovanie skoro banálnej témy zaobalenej v nestráviteľnej forme. Hlavné pozitívum je vizuálne prevedenie "noir" atmosféry, hry svetla a tieňa v prešpekulovaných švenkoch kamery. Nepoznám predošlé Tarrove filmové počiny, ale na Zlatú palmu to v tomto prípade určite nie je! 70% (22.12.2010)

Někteří režiséři zapomínají, že se na jejich film pak ještě někdo bude dívat... (14.07.2008)

Tarr mě normálně svým stylem nenudí, Turínského koně jsem si doslova prožil, ačkoli jeho tempo bylo ještě menší, než v případě Muže z Londýna, ale Muž z Londýna je hlavně strašně zmatený, není vůbec jasné, o čem to má být, a na rozdíl od právě například Turínského koně je v příběhu, na to jak je nicotný, hrozně moc postav, ve kterých je těžké se orientovat, navíc když některé mluví francouzsky, některé anglicky, a to ještě tak pomalu, že když si zrychlíte přehrávání na dvojnásobek pořád je jim dobře rozumět, díky čemuž jsem mimochodem tenhle film vůbec dokoukal, a některé postavy postavy mluví někdy anglicky a někdy francouzsky, a všechny záběry jsou zbytečně dlouhé přibližně tolik, jako je zbytečně dlouhé tohle souvětí. (08.04.2012)

Tarr je prostě jinde. Mizanscéna, ironický humor, lokace, používání světla a kontrastu u černobílého filmu. Noir dekonstrukce.  Jen se s většinou diváku míjí s tím jak by měla vypadat jedna délka záběru a dávkování informací v něm. pro našince to má samozřejmě tu výhodu, že kde jinde uvidíte Tildu Swinton jako manželku Miroslava Krobota. (07.08.2021)

Kdo zvládne úvodní záběr na loď a pasažéry už přežije všechno. Moje prvotní obava z toho, že se celý film odehraje v budce Maloina a bez dialogů, se nepotvrdila. Přesto bych tenhle film označila za dílko pro velmi náročného diváka. Na dlouhé záběry se dá zvyknout a někdy jsou opravdu skvělé. Když se po úvodu přidala i hudba, bylo to zase o něco lepší. Velký minimalismus a prostý příběh mě ale nakonec docela dostaly. Muže z Londýna mám pořád v hlavě a musím nad ním přemýšlet. Přesto ho nemůžu zařadit mezi ty nejlepší, na které se člověk může dívat znovu a znovu. (17.02.2010)

Tohle vážně ne,hodně,ale hodně těžce stravitelný film.Je zajímavé,že někoho baví točit 15minutové záběry pochodujících lidí. (04.04.2010)

Přesně jak jsme u Bély zvyklí. Pomalu plynoucí děj odvyprávěn především nádhernými obrazy a hypnotickým hudebním podkladem. Perfektně zvolení herci i prostředí. Celková kompozice jednotlivých záběrů je promyšlená do posledního detailu. Atmosféra, která Vás obemkne a nepustí do samotného konce. Tentokrát hojně prošpikováno prvky filmu noir, který je pro Tarra jako přímo stvořený. Je to další z těch filmů, které Vám zůstanou pod kůží hodně dlouho. Já byl v tranzu snad tejden. Je to strašnej mazec! Někdo si může říct, že jde o další černobílý artový film, kde se nic neděje, všechny postavy pořád jen nad něčím dumají, občas někam jdou a my v tom máme hledat hlubší smysl, ale tohle je něco jiného. Tenhle film hraje na pocit, ne na skrytá poselství. Jde o nádhernou poezii obrazu a hudby, která, ač odráží tu nejsyrovější realitu, je neuvěřitelně snová a uhrančivá. (03.12.2011)

Přede dveřma do chatrče jsem čekala fakt a vážně dlouho ( i když právě tam ráda ) - krobotovi límce jsem si užila věru dosyta - hudba byla podmanivá - a tanec před biliárovým stolem se mi jeví jako vrchol celého počinu. (03.06.2013)

Kino KVIFF. Dlouhé záběry, ve kterých se mění slyšené ruchy, zvuky, hlasy. Fascinace přístavem, nádražím, mašinou, pološerem, řekou, činem. Vychutnání atmosféry restaurantu, hluku, muzikou, provozu. Pochopení. Bolest domova, činu, strachu, skrývání. Odevzdání se. (15.10.2018)

Ve filmech Bély Tarra nikdo nespěchá, všichni mají čas, pohybují se velmi rozvláčně až pomalu a úplně je jim putna nějaká uspěchaná doba, s mluvením toho taky moc nenadělají. Tarr nám vše předkládá v dlouhatánských záběrech, kdy ždíme filmový pás do posledního metru, nijak mu není proti srsti natočit kterak někdo někam jde (samozřejmě že dlouho - zde bych třeba vzpomenul doktorovu opileckou anabázi do hospody v SÁTÁNTANGÓ), pokud někdo objeví něco nového, je nám to nejdříve podáno minimálně minutovým záběrem skrze mimiku postavy a potom se nám kamera pomalinku rozhodne poodkrýt, o co vlastně jde, viz třeba když Maloin otevře vylovený kufřík, nebo když se podívá z okna a zjistí, že pod ním stojí Brown. Výše zmíněné řádky ovšem nejsou žádná kritika, Tarrovy filmy se mi líbí moc, ten pomalý občas až hypnotický "spád" (silné slovo, já vím), navíc podpořený krásnou minimalistickou hudbou jeho dvorního skladatele Mihály Viga, je nepřekonatelný. Je sice teprve leden, ale pro mě určitě jeden z filmových zážitků roku! (30.01.2010)

Pokud jste s Tarrovou tvorbou obeznámeni, nedejte na průměrné ohlasy. Pokud toto jméno slyšíte poprvé a máte dojem, že film je "o něčem" pouze, když se v něm neustále tlachá, rozšiřte si obzory. (07.10.2014)

Pečlivě komponované záběry, skvělá kamera, velmi působivá hudba.. některé momenty (tanec v baru, uplatnění některých herců) mi připadaly jako záměrné citace Tarrova Satanského tanga. nu, děj filmu byl pro mě tentokrát vedlejší, přesto (nebo právě proto) byl Muž z Londýna velmi silným filmovým zážitkem. (20.01.2010)