Muž z Londýna

Tenhle film určitě není pro masy lidí, protože zde uvidíte několikaminutové záběry bez střihu, moc se tady ani nekecá a celkově je to dost divné. Vizuální stránka je úžasná a díky tomu jsem vydržel koukat celé dvě hodiny. [ Project 100 2010 ] (11.03.2010)

43rd KVIFF 2008 - HORIZONS - Horizonty, AUDIENCE AWARD - Divácká cena deníku Právo (Divácká cena: 1234) - 2.59/137 + 36. LETNÍ FILMOVÁ ŠKOLA UHERSKÉ HRADIŠTĚ 2010 - VISEGRÁDSKÝ HORIZONT - Retrospektiva: Béla Tarr (A Londoni férfi / THE MAN FROM LONDON / Muž z Londýna) - Na tomto filmu mi kazil dokonalý zážitek jen jeden "tupý důchodce" který neustále komentoval film hláškami - že prý: "co je to za pí......" a podobně... Z filmu neodešel a 130 minut tam stejně seděl, tak to asi tak hrozné přece nemohlo býti... Pro mne doookooonalost sama - 31. 7. 2010 - kino Slovácké divadlo - Uherské Hradiště - 1. místo - 90% (04.08.2010)

Detektivka pro velmi velmi velmi trpělivé povahy - tíživá jako sama existence, s pronikavým zvukem a omračující hospodskou performancí - samo že všechno art... aneb Bélo, dělej, dokud jsme mladý! (06.10.2020)

O dost slabší než Werckmeisterovy harmonie, přesto stále výborné. Vadilo mi hlavně snímání důležitých situací z dálky, na rozdíl od harmonií, kde se kamera pohybovala společně s jednotlivými osobami. Filmu z mého pohledu také trochu uškodila absence madarštiny. Krobot příjemně překvapil a nenadálé cholerické výbuchy jeho Maloina byly vítaným zpestřením. Kamera opět úžasná, hlavně na pomalé průlety hospodou byla radost pohledět. [LFŠ 2010] (03.08.2010)

Chtěný a povrchní pokus o noirovou atmosféru, který sází na pár vizuálně zajímavých obrázků a na kontaktem natáčené ruchy. Asi pět minut to funguje, ale noirovost se nedociluje 15minutovými záběry bez střihu. Určitě bylo náročné to skloubit, zahrát i natočit a zajímalo by mne, na kolik se jelo klapek a jak dlouho se zkoušelo. Jenže u výsledného díla jsou mi ukradené problémy zvoleného postupu. Srovnávat tento film s Tarkovského snímky je zhůvěřilost. Nejenom, že Tarkovský umí používat střih, ale když už použije dlouhý záběr, tak ten má meditativní charakter. V předchozích scénách nasekal divákům něco do hlavy, a ti teď mají možnost přemýšlet. Tady se nic nestane a dlouhý záběr mne nemůže nutit k ničemu jako přemýšlení, leda poposedávání si nudou na křesle. Tam, kde je v Simenonově knize přítomen psychologický prvek, zde je nahrazen dlouhými záběry ramen nebo dlouhým monologem, až to celé působí nepřirozeně. Ani jedna postava nestojí v nějaké normální lidské pozici, ale je nastylizovaná, až to bolí. Uvěřitelnost postav je proto nijaká a jejich osudy jsou mi ukradené. Na rozdíl od knihy, která staví právě na nejednoznačnosti vnitřních povah. (26.06.2010)

Cielene chladný a odtažitý film, ktorý je až masochisticky namierený proti divákovi. Ako experiment neposobí novátorsky, nešťastne asynchrónny zvuk ešte zväčšuje dištanciu medzi divákom a autorom. Nenudil som sa, to nie, ale od režiséra tak povestného formátu ako je BT by som čakal iný zážitok. Bodka. (20.01.2010)

Černá žluč melancholie rozlitá v bezčasovém prostředí na bezpředmětném místě. Postavy vzpírající se existenciální nutnosti volby. Tarr vytváří svůj koncept místa, kde čtvrtý rozměr naprosto ztrácí význam a zbývající tři si svoji integritu drží jen s vypětím všech sil. Táhlé expresivní záběry podbarvené hudbou Mihály Viga vytváří zcela novou dimenzi. Kamera se pomalu pohybuje, krouží a kličkuje mezi hlavními protagonisty tohoto halucinogenního světa a pozoruje, často se značným odstupem, okolní děj. Svou jednoduchou kriminální zápletkou inklinuje Muž z Londýna k noirovému sub žánru, čemuž by ostatně v hodně povrchní interpretaci odpovídalo i celkové ladění filmu. Tarr ale používá mnohem rafinovanější, nějaké vymezení přesahující, schémata. Mizanscéna každého jednotlivého obrazu je dokonalá a záběry se za velmi pomalého tempa spojují do kontinua. Čirý transcendentální zážitek. [PROJEKT 100 2010] (27.02.2010)

Pre mňa zatiaľ asi najslabší Tarr. Formálne stále precízne naštudované, ale tentoraz sa z toho vytratila túžba vypovedať o stave súčasnej spoločnosti tak markantným spôsobom, že to človeka ohromí. To že s pravdou sa nedostaneš ďaleko je jasné. Údernosť Tarrovej dokonalosti sa nekoná. Možno, že príčinou je aj fakt, že sú tam dosť citeľné postsynchróny a predabovaný herci. To mi dokáže vždy a za každých okolností skaziť zážitok. Ani Víg neposúva tóniny do melancholickej neznesiteľnosti, ale len si tak pohmkáva do scén. Bez rozdielu na to, je to stále pozerateľné dielo s perfektným Krobotom. Len harmónie a Prekliatie sú omnoho lepšie. (15.06.2015)

Béla Tarr a jeho Satanské tango mi stále leží zastrčené v šuplíku a bude asi trvat než se k němu dostanu. Muž z Londýna je skoro to samé až na to, že je to asi o sedm hodin kratší. Prostředí je nádherné, herci jsou mistrovsky vsazeni do děje, hudba je minimální, ale ta časová délka mě uspává. Než kamera projede celý přestupní dok z lodi do vlaku, už jsem skoro spal. Tohle nejsou filmy pro mě, ale strašně moc se snažím je vidět. Proč? Je to film, někdo to natočil a já filmem žiju. Ale teď už je čas jít spát Londýne. (09.07.2014)

Krobot zahrál dobře. Pravda, nebylo vlastně co zkazit, většinu filmu odchodí s jednou kamennou tváří nebo to odstojí a odsedí zády ke kameře. To vůbec nevadí, že režie možná trochu nedůvěřovala českému bardovi. Právě tyto "zádové" záběrý kamery jsou výborné, dokonale zapadnou do stylistiky filmu, která je vskutku excelentní. Jednoduchá ale brilatní BW mizanscéna, povedená hra se světlem, vynikající kamera s potlačeným střihem v čehož důsledku bylo dosaženo zesílení již zmíněných vizuálních vjemů, což ještě podtrhuje úspornost dialogů._____Autoritativní pohyb kamery zaujme hned v úvodním předlouhém nájezdu na přídˇ lodi. Návazný pomalý švenk na noční dok vytváří monochromatické fotografie, které klubového diváka musí nadchnout a adaptovat na cinefilní zážitek na který čeká měsíce i roky než přijde a pak se jen diví odkud že vítr vane. Nagyon jó volt, Magyar fiúk meglepheti! (11.07.2020)

Filmařské umění Bély Tarra je vyjímečné a svou vyjímečností chvalně i nechvalně známé - jak pro koho. Jeho záběry jsou - a potvrdily mi to zatím všechny doposud zhlédnuté filmy - plné kontemplace. Tarrovy filmy jsou naplněny klidem a prostorem, který vám dovolí se s nimi ztotožnit, prolnout a rozjímat. Z komentářů, které čtu, a z názorů, které slýchám, mi vychází jednoznačně následující: Většině diváků vadí: 1) délka stopáže a záběrů 2) nedostatek akce ve scénách a 3) minimalistická hudba, kterou někteří označují dokonce za ticho. Z čehož vyvozuji, že obecně je pro "konzumenta" podstatná: 1) délka konzumace 2) množství pasivně vstřebaných vizuálních prvků 3) množství pasivně vstřebaných zvuků. Tarrovy filmy vyžadují spolupráci, i když se jedná o činnost nenápadnou a intimní. Zastavit se v "tichu" a "vyprázdněném prostoru" je opravdu těžké... (22.11.2008)

Tento snímek má klidnou a soustředěnou kameru (chválím), pomalé tempo (nevadí) a dlouhé, opravdu velmi dlouhé záběry, které začnou postupem času nudit, k tomu také velmi dobré herce, jenže Tildy bylo moc málo, opakovaná záda nemusím a co považuji já osobně za nejhorší, že ve mně příběh osamělého nočního hlídače v boudě na nožkách neprobudil žádné emoce. Bylo mi úplně jedno, jak to celé dopadne.. (30.06.2020)

Béla Tarr zde dle některých dosáhl (zatím) vrcholu svého uměleckého vyjádření. To je možné. Styl tohoto snímku jde ale tak daleko, že jakékoli braní ohledu na diváka, tedy poskytování informací o motivacích, vnitřních stavech postav a podobných věcech, je odstraněno. Jako umělecké dílo film jistě obstojí, ale divácký zážitek to byl velmi náročný. A to má film na Tarra "pouhých" 132 minut. Výborný zážitek, který mi poskytly předchozí Werckmesterovy harmonie, se tentokrát bohužel nekonal. Mínusem snímku je i nekvalitní rušivý rychlodabing, který musel být vyroben, kvůli nedostatku času před Canneským festivalem. Muž z Londýna je tedy odeálním snímkem pro ty, kteří si užívají důsledně tematizovanou jednotvárnou bezvýchodnost, v mém případě však bohužel příliš často rovnající se nudě. (17.02.2010)

Vskutku geniální obrazová stránka, ale v určitých pasážích to vážně nešlo vydržet, zkrátka jsem se nudil. Což je zajímavé, jelikož u Tarkovského či Malicka, také vizuálních bohů, se podobný pocit během sledování dostavuje zřídkakdy. Ale i tak dávám slušnější tři hvězdičky, s tím, že pokud během následujícího roku, dostanu chuť na dalšího Tarra či opětovné zhlédnutí Muže z Londýna, zvednu hodnocení o jednu hvězdičku. 60% P.S. Krobot vynikající. Je dobré vidět, že může český herec dostát, tak význačnou roli v evropském velkofilmu, jimž Muž z Londýna nepochybně je. A ještě lepší je to, že jí může zvládnout na jedničku. :-) (24.03.2013)

Tento film jsem viděl ve Varech (2008) a přiznám se že sem z něj nebyl příliš nadšen, hlavně proto, že se tak vleče a úvodní dlouhá scéná, kde se ale lautr nic neděje, je nejhorší. (11.02.2009)

Hrozne nezáživné a vágne naštelovaná exhibícia uzemneného muža, ktorého príbeh by sa dal oveľa zaujímavejšie rozvrstviť. Okrem kameramanských fínt a perfektnému svietenie v bližšie nešpecifikovanom svete, ktorý pripomína týždeň po epidemickej katastrofe je Tarrova rozprávačská kreativita strašne plytká. Zachytiť nedynamickú kontinuitu spoločnosti vyprázdnenej ctnosťami a načrtnúť v takto stavanom príbehu rozpory strážcu v morskom prístave Maloina, je formálne odvážne, ale obsahovo nezvládnuteľne autentické a štylizačne nezaujímavé. Najhoršie na tom je, že divák sa nedokáže nieže stotožniť s postavami (to proste nejde), on ani nevládze chápať optiku ich perspektívy a okolitej reality. Vážim si však formálnu úroveň, ktorá vykazuje prvky viacerých žánrov a štýlov od starého noiru cez krimi drámu až po psychologickú dramatizáciu a takisto Vígové detstvá, ale tým sa to končí. (11.09.2019)

Můj první Tarr. Stíhám dva kanárky, děda kontroluje titulky, opona odchrastila. Černočerný film. Kanárci nevydrží dlouho, cupitají po schodech a za dveřmi mizí. Zpuchřelý přístav, lebky lamp. Hranatá postava vědoucně postává v kruhu světla, dramaticky zhasíná cigaretu a vzhlíží k nám, strážci majáku, jedinému svědku proběhlých událostí .. Detektivka naroubovaná na artový film? Přináší diváku investigativní prostor, otevírá dveře k úvahám o morálních dilematech, ale jednodušší pravidla žánru mu nedovolují vstoupit. Můžu se dívat jen zpovzdálí. Přemýšlím si o svých věcech, k příběhu zůstávám netečná. Až nakonec slova doznívající v posledním tichém záběru celého filmu zaklaply za mnou nečekaně jako zámek na petlici viníkovy skrýše. (28.04.2010)

Miroslav Krobot naplno ukazuje svoje minimalistické herectví, které mi trochu připomíná pana Hrušínského. Stačí jediný pohled, pohyb jediného mimického svalu a hned z jeho obličeje dovedete vyčíst všechno. Jenže ani Krobot pro mě nezahraňuje film, který mi jen dokazuje, že Tarr nebude můj šálek filmového pásu. (15.04.2016)

Je příjemné si občas u filmu odpočinout. Jen ty, údajně záměrně, zprzněné postsynchrony tahají až příliš za uši. (21.11.2011)

ocenenia : MFF Cannes 2007 - nominácia na 1. cenu (06.09.2014)