Darjeeling s ručením omezeným

No po Takovy zvlastni rodince a Zivotu pod vodou je tu znatelnej posun k lepsimu, ale film v podstate trpi stejnejma problemama jako ostatni Andersonovo filmy. Prvni problem je pribeh, napad o udobrovani je uz stokrat ohranej, ale tady je to aspon zasazeny do zajimavejch lokaci. Problem je, ze film plyne od nikud nikam, brachove se obcas hadaj a obcas se bavi a tak je to celou dobu, takze absolutne zadnej vyvoj postav. Navic me stvali ty obcasny jakoze duchovni sceny. Aspon, ze herci jsou slusny, nejlepsi je asi Brody, kterej ma vypujceny snad absolutne vsechny veci, Wilson spatnej neni, ale jeho omotana hlava se za chvily okouka a je to uz takovy zbytecny, navic jednu chvily je zafacovanej a tahne se o holi a druhou chvily uz dobiha vlak nebo skace do vody jakoby nic. Nemuzu rict, ze bych se vylozene nudil, film plyne docela svizne, ma zajimavou kameru a chytlavou hudbu, ale jelikoz je vtipnej jen obcas, tak to tak nak utece a nic z toho. Tak po druhym skouknuti hvezdicku pridam, paradni kamera, paradni hudba, sympaticky herci, slusna zabava. (17.03.2008)

Zvednout se po skončení tohoto filmu z kina a vrátit se z báječně absurdního světa, plnýho barev, krásné hudby, rozloučit se s nejpodivnější, ale určitě i nejokouzlující trojicí filmových bratrů, nespatřit už tu překrásnou Indku jako průvodčí ve vlaku, nekochat se nádhernými záběry Indie, nesmát se nad bláznivýma situacema, jako že zabloudí vlak, nebavit se nad vynikajícímy dialogy a především přestat mít ve tváři připitomělý obličejový výraz zvaný "marihuanové absolutní štěstí ", zkátka opustit krásně ujetej svět mistra Andersona a vrátit se zpět do hnusně pravdivé reality, bylo pro mě víc bolestné, jak kopanec do koulí. (29.01.2008)

S filmy pana Andersona je problém. Když nejste v té správné poloze mysli a náladě, budete prostě kroutit hlavou a nudit se. Život pod vodou mě zastihl právě v té dobré poloze, a proto jsem si ho maximálně užil. S Darjeelingem je to horší. Dvakrát shlédnuto, dvakrát nuda. Sám nevím, proč tomu tak je. Herci přitom hrají moc dobře, příběh působí sympaticky a barvičkama to hraje víc než dětský koutek ve fastfoodu.. Ale nudózní okamžiky tím vším prostupují více než důrazně. Rozhodně mě tolik neuchvátil soundtrack jako v případě Life Aguatic, možná byla chyba, že Murray nestihl vlak a filmem v podstatě jenom proběhl. Já nevím, uvažuji, že tomu dám ještě třetí šanci... Mrzí mě, že jsem tenhle snímek nenasál natolik intenzivně jako v předchozím případě... bohužel. 24,5 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (16.02.2008)

Demontáž a montáž dysfuknční rodinky na cestě odnikud nikam, na níž Anderson během indického putování s mystickým a komediálním podhoubím zakopává o bludný scénáristický kořen a Darjeeling se stává vnitřně Limited ...a bere se příliš seriózně, jakoby postavy nebyly schopny vykročit ze svého skleníku. Pro mě coby cizince v Andersonově říši po nudném Rushmore ovšem překvapivě silné v detailech, PPC (přirozeně, příjemně, civilní) v hereckých výkonech, odvážné v obrazotvornosti a delikátní v konceptu zavazadla, které s sebou obrazně i skutečně táhneme životem. Málokdy mě na film zláká recenze, notabene česká, ale v tomto případě to chápu jako palubenku do Života pod vodou a otevřené dveře k Takové zvláštní rodice. Wesi Andersone, ještě se uvidíme. 65% (06.02.2008)

Hravá road movie o třech bratrech na cestě za osvícením a navázáním kdysi zpřetrhaných rodinných vztahů. Tento vcelku otřepaný námět je okořeněn o Andersenovu typickou dětsky naivní poetiku, zvláštní humor, osobité herecké projevy, všemi barvami hýřící Indii a parádní písničky. Tato obsahově poněkud prázdná, spíše tedy lyrická Tour de India je poněkud pomalejší záležitostí a pokud nejste zrovna v tom správném rozpoložení, může se snadno stát, že se u filmu budete nudit a po několika minutách ho vypnete, což by ale byla škoda, protože The Darjeeling Limited má určitě co nabídnout, ať už jde o již zmíněnou velmi vydařenou audio-vizuální složku (skvostná kamera) nebo o exotická prostředí. Musím se přiznat, že po shlédnutí filmu jsem nevěděl, co mám o něm vlastně napsat, zůstal po něm myšlenkově poněkud vyprázdněný zážitek, ale nějakou dobu ve mně film dozníval a nakonec se z toho vyklubala půl druhé hodiny dlouhá milá jízda, která dokáže zvednout náladu a na kterou se hezky vzpomíná (na úvodní scénu s Billem Murrayem střílející si z thrillerových honiček jen tak nezapomenu...) (23.02.2008)