Přepadení v Pacifiku

Historický okamžik, který by se měl zapsat do filmových análů; poprvé v životě jsem dokoukal až do konce dílo s „fenomenálním“ Stevenem Seagalem, a aby toho nebylo málo, neměl jsem akutní potřebu se během či po jeho skončení vyzvracet. Víc než naštvanost z debility scén či dialogů se u mě povětšinu projekce dral na povrch smích, tedy ve skrze pozitivní emoce. „Nejlepší kuchař na světě“ sice ukázal i nějakou tu WTF scénu, ale bylo jich až nebývale pomálu (jedna za všechny ta s nožem). Velmi úsměvná byla také proměna z ustrašeného a prsatého „překvapení“ na odvážnou a schopnou vojandu. B-čkové kvality v sobě Přepadení v Pacifiku sice nezapře (o jeho zařazení do „A“ kategorie mě opravdu nikdo nepřesvědčí), přesto rozhodně nejde o takový průser, jaký jsem čekal, takže dávám slabší 3*, a to téměř z přesvědčení. (12.03.2013)

Přepadení v Pacifiku je zajímavá ukázka toho, že "akční hvězdu" lze udělat skutečně z kohokoliv. Steven Seagal možná skvěle uměl aikido, měl černý pásek a vedl vlastní dojo, ale ve filmech nikdy nic z toho pořádně nepředvedl. Přesto je tohle asi jeden z jeho nejlepších filmů, protože tu tehdy 41 letý Seagal ještě není tak masivně oteklý, jako posledních cca 10 let. Film docela dává smysl a má spád, což přičítám zkušenostem režiséra. Jedná se samozřejmě o tu nejjednodušší zápletku, kdy se hrdina snažící se zapomenout na "hrůzy války" dostane nechtěně zpět do akce a pořádně zavaří teroristům. Děj je stejně jako například Die Hard striktně ohraničený na jediné místo - tentokrát bitevní loď. Z této lodě chtějí teroristé vedení Tommy Lee Jonesem ukrást jaderné zbraně a kuchtík jim v tom musí zabránit. Jedná se o námět, který by působil ohraně již v 80. letech. V roce 1992 se ale Hollywood očividně ještě nevzpamatoval ze zbrojení v době studené války. V jednom ohledu ale působí aktuálně. Nukleární hrozbu zde totiž představují Tomahawky, střely s plochou dráhou letu, které byly poprvé bojově nasazeny v Zálivu, a to pouhý rok před natočením filmu... _____ Hrdina má po svém boku ještě pomocnici Eriku Eleniak, jejíž jedinou vlastností je (slovy feministky Laury Mulveyové) to-be-look-at-ness, jelikož se jedná jak ve filmu, tak i ve skutečnosti o Playboy playmate. No a spolu zachrání svět před nukleární zkázou.. PS: Kdysi dávno jsem viděl i druhý díl, a jestli si dobře vzpomínám, tak Přepadení ve vlaku je ještě nudnější, než Přepadení na lodi. (08.10.2010)

"Má na té lodi spoustu problémů." Pětatřicetimilionovým Přepadením vstoupil Seagal po rozcvičce v béčkové potírně do prvoligového akčního fitka, a i když jde "jen" o jeden z lepších derivátů Smrtonosné pasti, působí to epicky, má to atmošku, spád, dostatek akce a mrtvol, výbornou nervní hudbu, památný záporácký tandem vyšinutý excentrický Jones - slizský Busey a letadlovou loď. Šel bych až tak daleko, že bych Jonesova Strannixe zařadil mezi nejlepší záporáky dekády k Vicu Deakinsovi z Operace Zlomený šíp a agentu Smithovi z Matrixů. Seagal je tu v nejlepší formě a narozdíl od Willise ve Smrtonosné pasti pozabijí dvakrát tolik padouchů a dvakrát tak snadněji. Navíc to byl první akčňák/blockbuster, který jsem viděl v kině (ve třinácti), a byl jsem z něj totálně urvanej. (26.10.2005)

Nehorázna blbosť s výnimočne idiotským scenárom. Plno nesympatických hercov, ktorí svoje úlohy absolutne nezvládli. Tommy Lee Jones a Gary Busey sú doslova trapní až strach. Erika Eleniak nikdy nebude serióznou herečkou, avšak tie vety čo vyslovila v tomto ačknom snímku sú vrcholom hlúposti. Slaboduchý thriller o kuchárovi, ktorý dokáže zneškodniť armádu teroristov, oslobodiť vojnovú námornú loď, zabrániť odpáleniu nukleárnych rakiet a zachrániť tak milióny ľudských životov. No a predsa len je to jeden z najlepších Seagalových filmov. ** (03.02.2008)

Jeden ze 100 nejlepších akčních filmů - 100 Greatest Action Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Snad jediná Seagalovka, kterou mám opravdu rád. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=ZkjekoxHX4Y (20.02.2009)