Doba temna

Chuť se vším praštit měl aspoň jednou každý z nás... Několik scén mělo hloubku, jiné byly zas lacině podbízivé (ovšem tu s nahým pozadím Diane Krugerové kvituji s povděkem)... Celou dobu si říkám, že hlavní hrdina jako by z oka vypadl Donaldu Sutherlandovi (nechat si narůst plnovous) a ten měl ve filmu nakonec malé cameo :-) 60% (06.08.2013)

Satira na absurditu moderního západního světa, kde člověk má všechno, ale nějak se mu ztratila chuť k životu. Rodina, děti, dům, auto, kariéra - to vše, protože je to tak správné, protože to mají všichni. Něco je však špatně. Při pozornějším pohledu se ukazuje, že nikdo nikoho nepotřebuje nebo nejčastěji nikdo nikomu nemůže doopravdy pomoct. Problémy a životy lidí jsou složitější a komplikovanější, než se zdají být v tom nadýchaném polštáři blahobytu, do kterého lidé zapadli tak pohodlně, že ani nejasná nespokojenost je nedonutí z něj vylézt. Někdo se naplno a hekticky věnuje vnější činnosti, někdo se oddává vnitřnímu snění. "Pane, zavřete hubu" ... a nerušte své představy. A ve snech je vše takové, jaké si člověk přeje mít. Člověk chce něco znamenat a být prospěšný, chce milovat a být milován, vše ostatní je surogát těchto potřeb. Nejcennější a nejlepší na snech je to, že ty snílka nikdy neomrzí. Můžou se však rozplynout. Americký sen, kanadský sen, čínský sen ... hezký obrázek s prázdným obsahem. Ten pravý obsah se nepozorovaně vytratil se ztrátou víry nebo se ztrátou elánu a ideálů mládí. Jak napsal Michail Bulgakov v pověsti Psí srdce, "Rozklad není v klozetech, ale v hlavách." Třetí film barbariány - trilogie Denysa Arcanda - je o unavené společnosti, která dosáhla všech lidských cílů, aniž by ty cíle našla. Smysl se plně vytratil, ale kancelářské krysy ještě doufají v záchranu. Možná je zachrání život v přírodě, pohled na moře, které je symbolem iluzí. Sní svůj sen, člověče, a uleví se ti. Anebo naopak probuď se a přestaň si namlouvat, že jsi něco jiného, než člověk. Vlastně jsem se pořád smála. A líbil se mi také komentář troxora. (12.03.2012)

Ufňukaný film se smyslem pro humor. Humorem, který je tu podávaný v tak jemných náznacích, že si ho ani nemusíte všimnout. Minete ho a možná se jen na chvíli ohlídnete, jelikož máte pocit, že se vám stalo něco zvláštního. Pokud však nejste dostatečně vnímaví, jelikož sobectví vám nedovolí ani na chvíli přemýšlet o tom, že svět se netočí kolem vás, pravděpodobně nakonec jen mávnete rukou a opět se vrátite k obdivování svého ega. Pokud však jste dostatečně vnímaví a dokážete se nad sebe povznést, pak vás váš vlastní smích svým ostřím zbaví všech těch slupek, do kterých jste se zabalili ve strachu před světem. Uvnitř kterých jste si mohli snít a fňukat, ale s každým dalším povzdechem jste cítili jak se dusíte. Jaké potěšení, sledovat jak lehce slupka pod ostřím mizí v hlubině zapomnění a vy konečně můžete okusit ten sladký plod, který ve vás tak dlouho zrál. (27.12.2012)

Po závěrečné a zároveň nejsilnější čtvrt hodině filmu mi došlo, že Doba temna by mohla být skvělé silné drama. I přesto, že tvůrci jdou cestou komedie, kterou střídají, zejména ke konci, dramatické chvíle, má film spoustu skvělých a silných momentů, které dávají bezpochyby vzpomenout na Americkou krásu. 7/10 (07.08.2013)

Jean Marc Leblanc sice uniká z nevábné reality svými utěšujícími fantaziemi, ale není ona skutečnost často stejně absurdní jako jeho sny? Přežívání uprostřed rodiny, v níž je každý jednotlivý člen paradoxně osamnělý, sociální úřad pro lidi v nouzi, kde nikdy nikomu nepomůžou (jak kafkovské), motivační kurz smíchu a pod., to vše umocněno dusnou atmosférou úzkosti a odcizením dnešní doby. Bylo jen otázkou času, kdy přeteče poslední kapka Jean Marcovi tiché, snášenlivé odevzdanosti a všechna jeho frustrace se prodere na povrch. Když se tak nakonec stane, záleží už pouze na něm, zda se definitivně zřekne života a oddá se snění, nebo se pokusí vybudovat si vlastní budoucnost, beze všech civilizačních pout povinností a všeobecného pokrytectví, které ho svazují. Kárá mravy smíchem, tento citát dokonale vystihuje tuto navenek komedii, která pod povrchem skrývá pořádný kus hořkosti a rozčarování. Potěšení naopak skýtá Marc Labréche, v soustředěném, vynikajícím hereckém výkonu. (18.06.2013)