Rozhovory s mým zahradníkem

Daniel Auteuil a Jean-Pierre Darroussin se takhle setkali nad zpustošenou zahradou a jelikož byli dřívější kamarádi a desítky let se neviděli, měli si toho poměrně dost co říct. No a to povídání bylo naprosto úžasné. Takové, jako když se setkají dva přátelé, jejichž cesty se náhle rozdělili, aby se následně zase náhle spojili. Život každého si ale na tomto světě čas nevybírá a stejně tak i scénáristé diváka nešetřili a tak tu kromě příjemných rozhovorů, které, když se do nich poctivě zaposloucháte, jsou sem tam i hodně vtipné, tu narazíte i na nějaké to drámo, což už není tak příjemné, ale kopíruje to život jako takový. U tohoto filmu mi bylo krásně, ale zároveň i naprosto příšerně. Dostal jsem se díky němu do duší dvou lidí snažící se o nějakou tu pěknou zahradu uprostřed francouzského venkova, ale pak jsem s nimi prožíval úplně všechno. (10.01.2016)

nikdy jsem neviděla tak dobrý film, který je založený vážně v podstatě jen nadialozích. Nejdřív jsem si myslela, že by to mohla být docela nuda - "nějaké rozhovory", ale film nepostrádat vtip, lehkost, nadhled a zároveň i realitu. Vážně jsem moc ráda, že jsem na "rozhovory s mým zahradníkem" v Karlových Varech šla .. ráda bych se na to někdy podívala znovu. (28.12.2007)

U tohoto druhu filmů, kde se vždy vyskytuje ten dobrý člověk, který žije na venku a trousí ty jednoduché, ale hluboké pravdy, si nejsem jist, zda to není taková červená knihovna pro měšťáky. Aspoň si nepamatuji, že by nějakou rurální idylku napsal nějaký opravdový venkovan. Až do doby nástupu masivní mechanizace v druhé půli 20. stol. byl život na venkově hlavně dřina, tedy pokud člověk nebyl majitel velkostatku. Ostatně první venkovské idylky, které mne teď napadají, pěstovala francouzská rokoková šlechta ve formě pastýřských her, ale určitě se ty navoněné markýzy a jejich elegantní kavalíři v hnoji nehrabali. Tady se taky hlavní hrdina vrací k svým kořenům tím, že si na obdělávání půdy najme zahrádkáře (ani zahradník to není, když je to penzionovaný ajznboňák, který to pěstování zeleniny má jako zábavu či maximálně vedlejší pracovní činnost), sám se věnuje oduševnělejší činnosti. A nějak mne dorazila ta rada s nožem a provázkem, která hnedle na konci filmu došla svého uplatnění, to už bylo moc na pilu přitlačeno. Ale hezké okamžiky ten film má, ne že ne, aspoň když si utahuje z "milovníků a znalců" současného malířství. (22.06.2015)

Rozhovor s mým zahradníkem plynul by zajisté o něco přirozeněji, nebyla-li by příliš okatě přítomna snaha ukázat, jak moudrý umí být ten nevzdělaný, přírodní a zemitý muž a jak zoufale nenaplněný život vedl neustále kamsi a čímsi hnaný malíř. Přesto se tento film-portrét o dvou stárnoucích mužích pohybuje povětšinou v mezích věrohodného - jde však o ledabylou šedou chůzi šmajdající k slzám, jež nemají doopravdy bolet. (07.09.2009)

Zdánlivě obyčejná konverzace o zdánlivě obyčejných věcech ... ze kterých si můžete poskládat zdánlivě obyčejný život. Je empatická - jak jinak, když ji zahřívá prosté a nezkažené venkovské slunce ... ale na druhou stranu je taky maličko nezáživná - jakoby se jí stýskalo po opojných světlech velkoměsta ... takže je třeba ji v závěru náležitě zdramatizovat, aby mírně znuděný divák čirou náhodou neusnul. Jenomže ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ----- pomalu, ale jistě začínám být trochu alergická na ty nenápadné, navenek poklidné snímky, kde zčista jasna - a se zřejmým úmyslem - vstupuje do děje TA nemoc, která je noční můrou každého ... nebo alespoň převážné většiny z nás. Vím, že je to čistě můj problém, ale nemůžu si pomoct - jeho důsledkem jsou jen 3 *. Výstižný komentář: Subjektiv (14.04.2014)