Dialogue avec mon jardinier
Conversation with My Gardener
Rozhovory s mojím záhradníkom
Režie:
Jean BeckerKamera:
Jean-Marie DreujouHrají:
Daniel Auteuil, Jean-Pierre Darroussin, Fanny Cottençon, Alexia Barlier, Hiam Abbass, Élodie Navarre, Roger van Hool, Bernard Crombey, Nicolas Vaude (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Komediálny príbeh o priateľstve medzi dvomi celkom odlišnými mužmi... Úspešný maliar opúšťa Paríž a vracia sa do rodnej dediny v strednom Francúzsku. Dom, ktorý zdedil po rodičoch, obklopuje pozemok, na ktorého obrábanie nemá ani talent ani chuť, podá teda inzerát, v ktorom hľadá záhradníka. Na jeho veľké prekvapenie sa mu ozve dávny kamarát zo základnej školy. Jeho celkom odlišná životná skúsenosť a ňou ovplyvnený pohľad na svet otvára mužovi z veľkomesta úplne nové životné obzory... (RTVS)
(více)Videa (1)
Recenze (86)
Příjemný film jež nenásilným způsobem komunikuje názor že i obyčejný život může být krásný, že i ve všednosti může být skrytý půvab a v jednoduchých lidech určitá moudrost. Tahle věta zní jako trapný propagační text distributora, nicméně podstatu filmu však celkem vystihuje. Nevím, jestli se s poselstvím filmu zrovna ztotožňuju, avšak po dobu jeho trvání jsem to neřešil, a nechal se bavit ,na francouzský film, až neobvykle výtečně propracovanými dialogy, příjemnou atmoséfrou a civilním herectvím. ()
Daniel Auteuil a Jean-Pierre Darroussin se takhle setkali nad zpustošenou zahradou a jelikož byli dřívější kamarádi a desítky let se neviděli, měli si toho poměrně dost co říct. No a to povídání bylo naprosto úžasné. Takové, jako když se setkají dva přátelé, jejichž cesty se náhle rozdělili, aby se následně zase náhle spojili. Život každého si ale na tomto světě čas nevybírá a stejně tak i scénáristé diváka nešetřili a tak tu kromě příjemných rozhovorů, které, když se do nich poctivě zaposloucháte, jsou sem tam i hodně vtipné, tu narazíte i na nějaké to drámo, což už není tak příjemné, ale kopíruje to život jako takový. U tohoto filmu mi bylo krásně, ale zároveň i naprosto příšerně. Dostal jsem se díky němu do duší dvou lidí snažící se o nějakou tu pěknou zahradu uprostřed francouzského venkova, ale pak jsem s nimi prožíval úplně všechno. ()
Rozhovor s mým zahradníkem plynul by zajisté o něco přirozeněji, nebyla-li by příliš okatě přítomna snaha ukázat, jak moudrý umí být ten nevzdělaný, přírodní a zemitý muž a jak zoufale nenaplněný život vedl neustále kamsi a čímsi hnaný malíř. Přesto se tento film-portrét o dvou stárnoucích mužích pohybuje povětšinou v mezích věrohodného - jde však o ledabylou šedou chůzi šmajdající k slzám, jež nemají doopravdy bolet. ()
Malíř v podání francouzské superhvězdy Daniela Auteuile opouští Paříž a zakotvuje ve svém rodišti, malé vesničce v domě, kde bydlel dříve se svými rodiči. Čas tráví malováním, kouřením, popíjením dobrých vín, užíváním si mladé milenky Magdy a povídáním se svým zahradníkem, bývalým spolužákem, se kterým se setkává po velmi dlouhé době. Vytvoří se mezi nimi silné přátelské pouto, oslovují se familierně Du jardin a Du pinceau a debatují nad nejrůznějšími tématy. Nenapadný, silný snímek, když jsem viděl ukázky v kině, v duchu jsem si říkal, že to bude hrozná nuda, avšak tuze jsem se mýlil. A závěr mě dojal k slzám. Francouzská kinematografie vždy byla a je jedinečná. ()
To je prostě kumšt. Na tom filmu vlastně nic není. Skoro dvě hodiny si v něm několik lidí jen tak povídá. Příběh je jednoduchý, napětí skoro žádné. Jenže z těch lidí ze všech zvolna a nenásilně, ale nepřestajně sálá člověčí dobrota - z každého jinak, z každého po svém. A člověku je z toho pěkňoulince u srdce. ()
Reklama