Milionář z chatrče

Kouzelnej film se strašně pěknou atmosférou, kterej zahřeje u srdce a pohladí po duši. Srovnání s Městem Bohů mi nepřijde zas až tak vhodné, ačkoliv se to logicky nabízí. City of God je totiž chladný a težkopádný konstrukt bez osobnosti, zato Slumdog Millionaire je divácky vděčnou hřejivou a hlavně svižnou pohádkou, která si nenese žádné velké poselství, ale o to je upřímnější. Že je Danny Boyle hračička a vizuální kouzelník dokázal už mnohokrát, a i nyní nabízí divákům dokonalé splynutí obrazu a hudby. V podstatě ve všech scénách, ke kterým hraje některá výraznější skladba, mi nezbylo nic jiného, než jen s obdivem civět na obrazovku a žasnout. Tolik nápadů a vychytávek se často nevidí. Na nejlepší film bych to letos sice nepasoval, ale režie by si ocenění stoprocentně zasloužila. (30.12.2008)

Lidský život přece nemá cenu 20 milionů rupií! Tento rozpor mi s mnoha dalšími brání přijmout Milionáře z chatrče s entuziasmem jeho i jeho tvůrců. Ač bych rád předstíral, že mi párkrát do roku (kdy se z toho díky mediální masáži stává móda) není stydno oslavovat zástupce jindy opovrhované sorty „naivních filmů s dobrým koncem“. (Když si ovšem zkusím představit Jamalovu nejpravděpodobnější budoucnost, je to vlastně konec ultratemný a spíš bych mu přál, aby dopadl jako hrdina indického Amala.) Zrežírován je Milionář bravurně a třebaže neustále opakuje skoro totéž – někdo před někým/za někým utíká – atraktivní (byť nevábné) reálie, dynamická kamera a výrazný soundtrack nás udržují v neustálé pozornosti. Dívá se něj dobře hlavně proto, že nám neklade žádné složité otázky a na těch pár naťuknutých si pro jistotu odpovídá sám. Je to prostě film, který zná odpovědi. Správné? Ano, akorát ne mimo diskurz filmu. Odpověď na otázku „Z čeho budeme žít?“ je tedy OK, ke konfliktu dochází mezi snahou pravdivě vypovědět o životě v bombajském slumu a současně nebýt filmem bolestivým či jakkoli nepříjemným. A když už, tak jenom chvilku. Zvolené míšení jistých faktů s čirou fikcí ne náhodou v lecčems odráží styl, jakým Alexader Dumas psal své romány, konkrétně Třem mušketýrům připadla speciální, až po zralejší úvaze vlastně notně nedomyšlená role. Krom sveřepě zlých arcizlosynů, kteří do pohádek holt patří, pro mne zůstává nepochopitelným především chování Jamalova staršího bratra, který je chvíli za největšího bastarda a hned na to prostě za staršího bratra, přičemž Jamal tuto amébovitost nijak neřeší. „Neřešení“ je vhodným přístupem k průběhu celé soutěže, která by v reálu samozřejmě takto nikdy nemohla probíhat (čurpauza PO zadání otázky – tss, tss). Za největší Milionářovu chybu, za chybu, která mu a priori znemožňuje členství v klubu Jednoduše pěkných filmů (Frajer Luke, Papírový měsíc, Život je krásný - 1946), považuji úpornost, s níž se stylizuje do posla dobrých zpráv. Ale ten nadpozemsky odlehčený tanec mě stejně nutí jít nad tři. 75% Zajímavé komentáře: imf, Bluntman, H34D, tangerine1, Mahalik, FateKEEPER, mm13, lakikaki, seeker23, Brandon, Sokkk_y, Triple H, curunir, spacylemon, anura, Trifi (31.03.2009)

Po druhém zhlédnutí se u mě ty hodně nejisté čtyři hvězdičky definitivně přehouply do výmluvnějších tří. Film se tváří inovativně a dravě - a je tak i všeobecně vnímán. Naplňuje ale všechny škatulky klasického vyprávění (nic proti němu, ale inovace to fakt není), přičemž zdánlivá rychlost je dána hlavně extrémně rychlým střihem a dynamickou hudbou. Nikoli pak způsobem vyprávění a rytmizací děje, jehož organizace je dost mechanická a od určité chvíle prostě jen opakovaně naplňující stejný model (otázka ve studiu/otázka policisty - zařazení odpovědi do Malikova životního příběhu). A marginální otázka: Opravdu se u tak maximalizované možnosti hlavní výhry soutěž vysílá v přímém přenosu a ne předtočená, jak je tomu všude jinde? ___ A detail k úvodnímu titulku: Pokud je správná/pravdivá možnost D, nutně musí být správná/pravdivá i možnost B. :) (12.02.2009)

V tomto filmu je naprosto všechno. Láska, emoce, pohoda, drama, skvělý herci, scénář, vynikající soundtrack zkrátka vše, co by měl správný film mít. Skromně vyhlížející Milionář z chatrče, o kterém jsem před pár týdny neměl ani potuchy a od kterého jsem absolutně nic nečekal jsem dostal vrchovatou porci emocí, kterou jsem nenašel ani ve vyhlášených hollywoodských trhácích. Danny Boyle natočil po Sunshine další výborný snímek, který upoutá na dvě hodiny do křesla a budete si jen vychutnávat tu krásu a lidskost na filmovém plátně. Film který si se mnou pohrál jako kočka s myší. Jednou jsem se smál, podruhý dojetím skoro brečel. Pro mě druhý Forrest Gump. A po čase další přírustek do mé oblíbené TOP10. 100% (01.01.2009)

"Každé ráno sa modlím, aby som tú odpoveď nepoznal." Je to tak, D'Artagnan naozaj nie je jeden z Troch mušketierov, je až štvrtý a teda sa neráta. Samotný film, o tom, že niekedy sa aj dobrým ľuďom stávaju dobré veci, je troška dlhý, príliš divoký a na indickej kultúre nevidím ani zrnko zaujímavosti, pravdupovediac sa mi hnusí. Ale vďaka hrdinovým pozoruhodným životným skúsenostiam, na ktorých nie je v skutočnosti nič neuveriteľné, budete mať dve hodiny slzy na krajíčku a ak nepôjdu von dovtedy, finálny "priateľ na telefóne" by ich definitívne mohol oslobodiť. Danny Boyle je vynikajúci režisér, ktorý si vie zaistiť slobodu od producentov resp. spolupracuje s takými, ktorí mu dajú voľné ruky, lebo vedia, čo sa začne diať, ak mu ich rozviažu. Napriek tomu snímku vnímam ako prehajdákanú príležitosť, pretože pokojne mohlo ísť o najlepší film (nielen roka), ale nakoniec dosť zaostal za očakávaniami. A za tým, na čo reálne mal. (25.03.2011)