Milionář z chatrče

Bollywoodský feeling bez písniček, britská škola bez tamních trademarků a americký patos bez hollywoodských hvězd. Pejsek Boyle na svůj dort nepotřeboval kočičku a narval do něj ty nejlepší ingredience. Chutná to skvěle, ale někde v půlce desáté lžíce si člověk začne uvědomovat, že je to možná až příliš ambiciózní a příliš kašírované a že to pravděpodobně bude muset dojíst až na druhý pokus. Ve Slumdogovi se toho děje TOLIK, což je ještě podtrženo rozsekáním do jednotlivých vzpomínek, že se nikdy nepřestanete soustředit na scénář jako takový. Pořád vám někde vzadu v hlavě bude někdo našeptávat, že "je to všechno dáno". Na režisérovu otázku z úvodu lze tedy odpovědět velmi rychle. Divák nevyhraje dvacet milionů rupií, příjemný pocit mu nicméně zůstane. Boyle sice ždíme publikum úplně jinak než Fincher v Buttonovi, ale úplně stejnou intenzitou. Oba však natočili pohádku pro dospělé, která si často nebere servítky, ale v globálu hraje spíš na slzné kanálky než haldu neuronů. Buď jak buď, Boyle přesto Fincherovi ujíždí, protože jeho film je díky hercům-nehercům bezprostřednější, díky exteriérům živější a díky omezenému rozpočtu vynalézavější. Srovnávám čistě proto, že jestli to Milionář na Oscarech projede ve prospěch renderovaného Brada Pitta, budeme moct Akademii přejmenovat na sbor profesionálních plaček. :) (26.01.2009)

Co udělá z moderní pohádky o tom, jak se chudý chlapec z indického předměstí stal milionářem, film roku 2008? A) Umění Dannyho Boylea B) Dlouhé hlazení srdíčka až se divák rozpláče C) Skvělý soundtrack a výborné tempo D) Osud ... D je správně. Kdo by nechtěl zažít tuhle pohádku tisíce a jedné otázky, na které vám jen život (a diváci v sále:)) pomůžou najít odpověď? Úchvatné tempo, krásný vizuál, výborná hudba, překvapivě příjemní herci a celé to má hlavu i patu. Kouzelná záležitost. Takovouhle indickou sladkost s anglickou precizností divák nemá často vidět a o to víc je pohlcující. (30.12.2008)

Nový počin Boylewoodu je zajímavou kombinací surového náhledu na šokující život dětí v chudinské společnosti zemí třetího světa ala Město bohů a milé naivity až lehkosti peříčka Forresta Gumpa. Vše navíc v originálním popkulturním obalu jedné známé soutěže, jejíž potenciál napětí je vyždímán do maxima. Slumdog Millionaire evidentně není žádnou náročnou studií /čehokoliv/, jedná se však o komplexní, svižný a sebevědomý film s kvalitním Boyleovým otiskem, u kterého se prostě NEDÁ nudit. Samotné vyprávění formou pravidelného přepínání časů mezi dětstvím (flashbacky), účastí v soutěži (nedávná minulost) a výslechem na policii (přítomnost) je poutavé a dostatečně sofistikované, ovšem vzhledem k určité "pohádkovosti" se bojím, aby po opakovaných zhlédnutích a hloubějším prozkoumání Milionář z chatrče náhodou neztratil něco ze svého počátečního kouzla (PS: což se nyní, po roce, potvrdilo). 8/10 (30.12.2008)

V tomto filmu je naprosto všechno. Láska, emoce, pohoda, drama, skvělý herci, scénář, vynikající soundtrack zkrátka vše, co by měl správný film mít. Skromně vyhlížející Milionář z chatrče, o kterém jsem před pár týdny neměl ani potuchy a od kterého jsem absolutně nic nečekal jsem dostal vrchovatou porci emocí, kterou jsem nenašel ani ve vyhlášených hollywoodských trhácích. Danny Boyle natočil po Sunshine další výborný snímek, který upoutá na dvě hodiny do křesla a budete si jen vychutnávat tu krásu a lidskost na filmovém plátně. Film který si se mnou pohrál jako kočka s myší. Jednou jsem se smál, podruhý dojetím skoro brečel. Pro mě druhý Forrest Gump. A po čase další přírustek do mé oblíbené TOP10. 100% (01.01.2009)

Nepřekvapuje mě to okamžité zařazení mezi nejlépe hodnocené filmy – podobné „hřejivé“ příběhy diváci rádi baští i s navijákem. Ostatně, i vynikající Forrest Gump a Vykoupení z Věznice Shawhank spadají do této kolonky. Zatímco však tyto filmy disponují neuvěřitelně silným dějem, Milionář z chatrče dostává z diváků sympatie lacinými triky. Pokud se o Marley a já říká, že poslední třetinou vydírá, Milionář z chatrče to dělá celou dobu. Jsou tu naprosto všechny ověřené ingredience – zlý bratr, vysněná „panenská“ dívka, cesta za snem, tragicky zemřelá matka, zlý muž ovládající dívku, neprávem obviněný hrdina atd.. Tunu klišé doplňuje řada logických chyb (Napřed se mučí před výslechem? Pauza na toaletu po zadání otázky?) a Boyle tak válcuje především formou, která sice filmu dodává potřebné tempo, současně ale podtrhuje jeho průměrnost. Když si totiž odmyslíme to filmařské dynamo, zůstane nám naprosto průměrný film, který by za jiných okolností skončil v propadlišti dějin. JENŽE je tam ta (pro Evropana i Američana) neokoukaná kulturní vložka, která tomu v očích diváků dodává hloubku (efekt je stejný jako u Zkrocené hory, kde tvůrci pro změnu využili téma homosexuality k získání sympatií). Američané MILUJÍ filmy o outsiderech, kteří prožívají "popelkovský příběh" menšin, takže Oscar nepřekvapuje. Takový Rocky nicméně s tématem outsidera operoval také a byl podstatně méně vykonstruovaný… (07.04.2009)