Dvanáct

Ne každý remejk musí být zákonitě špatný. Nikita Michalkov si zkusil udělat 50 let starý legendární film 12 rozhněvaných mužů na ruský způsob a je nutno říci, že se vší ctí. Z původního Lumetova snímku sice čerpá téměř dokonale, nicménně jeden rozdíl tu je. A tím je postava, kterou hraje režírující Michalkov. Tato postava je totiž v této verzi klíčem. Michalkov to je, který celou dobu sedí, nic neříká, až na konci přijde s odlišnou (šokující) verzí. Příznačně je i režisérem oněch dvanácti "rozhněvaných" mužů. Nešvary ruské společnosti tak můžeme spatřit i v tomto brilantně okopírovaném originálu. Skvělá režie, skvělé herecké výkony. Nemám co bych dodal. (10.05.2009)

Michalkov vzal naprostou klasiku a ve výhni svého tvůrčího génia ukul svoji vlastní verzi, která ovšem ani zdaleka NENÍ tím známým příběhem jedné místnosti a několika lidských osudů. Tady jde o řadu příběhů, typicky ruských a úžasně vyprávěných, ozdobených velmi rozdílnými a bez výjimky přesvědčivými hereckými výkony pánů, které nijak zvlášť horlivý příznivec ruské kinematografie už mohl vidět, ale které možná ani nezná jménem. Velmi oceňuji především změnu motivace hlavního hrdiny, který není tím od počátku jasným Spravedlivým klaďasem v bílém obleku. I další inovace jsou pro atmosféru filmu přínosem - chlapec, o jehož osud se tu hraje, již není neznámou figurou stojící kdesi za kulisami, ale skutečným, živým člověkem. Novinky a jinakosti dané tu mentalitou autora, tu zase kulturou jeho země, však neznamenají žádný odklon od toho, co od Mistra známe už z dřívějška - Michalkovův úžasný vypravěčský talent a jeho důkladnost v práci s obrazy i zvuky jsou tu opět přítomny v celé parádě. O to víc pak zamrzí, že jsou pohřbeny nejzávěrečnějším ze závěrečných dějových (půl)obratů, který je někde HODNĚ jinde, než bych byl ochoten přijmout. I tak je tato Dvanáctka nepochybně jednou z velkých filmových událostí a mrzelo by mě, kdybych ji už nikdy znovu neviděl. Konečný verdikt 80%, ve vrcholně povznesené náladě pak o deset procent více. (25.12.2008)

12 je syrové konverzační drama Nikity Michalkova, které dosahuje výborných kvalit, přestože (snad chápete..) se jedná o remake. Trvá přes 2,5h a formálně začíná schůzkou 12 mužů/porotců, kteří mají rozhodnout o vině/nevině čečenského chlapce, který zabil/nezabil svého otčíma. Nechci tady spoilerovat, proto jen nekonkrétně.. rozjezd snímku je poměrně vlažný, pomalou cestičkou se však příběh, odehrávající se provizorně mezi stěnami staré tělocvičny, odvíjí směrem, který začíná být velmi zajímavý i ožehavý zároveň. Někteří členové poroty mění svá rozhodnutí, jiní se svého bezmezně drží. Je zajímavé sledovat, jak si režisér pomohl k posunování děje (upozorňuji, že jsem původní verzi zatím neviděl) pomocí vyprávění příběhů samotných porotců. Výkony samotných herců (jednoho si i zahrál právě Michalkov) jsou naprosto přirozené, je až zarážející jak neuměle působí. Samotná atmosféra filmu mi pak připomněla Karamazovi Petra Zelenky. Ještě abych se vyjádřil k údajnému silnému politickému podtextu 12.. já ho tam - naštěstí - nenašel. (01.11.2008)

Dvanásť mužov v telocvični, dvanásť ich životných príbehov a jeden verditkt nad čečenským chlapcom obvineným z vraždy. Nikita Michalkov ma tresol päsťou priamo medzi oči, krásne podal mentalitu ruského človeka a sčasti aj objasnil ruský pohľad na tento kaukazský národ. Všetkých 12 hercov sú silné osobnosti, divák má dosť času si k nim vypestovať vzťah, 160 minút ubehlo, ako keby som pozeral večerníček a ostali mi zase raz len otvorené ústa. (28.03.2009)

Ruské filmy jsem nikdy nesledoval, ale tentokráte jsem po přečtení recenze Boss321 udělal vyjímku a mé nadšení nezná hranic. Bravůrní dialogové drama, ve kterém zdánlivě zase o tolik nejde. Moc se mi líbí jak se postupem času stává z prvu zdánlivě snadného vynesení rozsudku pěkné drama, kdy každý z dvanácti porotců chvilku tahá pilku. Ústřední melodie je překrásná. Herecké výkony netřeba zmiňovat protože jsou excelentní! (18.04.2009)