Premiéra

mnohovrstevnatý obraz zrání jedné herečky. Zrání? Je neštastnou náhodou zahynuvší fanynka obrazem destrukce, kterou Myrtle musí překonat nebo je to taky tak trochu obraz jejího mládí, se kterým už se nezbytně musí rozloučit? Vyhrává likvidací tohoto obrazu nebo prohrává? Jedinou výhradu bych měla ke konci. Dost pochybuji, že herečka ožralá tak, že sotva zvládá chodit, by se během několika minut a kafí dostala do takového stavu, že ke konci hry už nonšalantně popochází a smysluplně improvizuje. Navíc navzdory pozdnímu příchodu v takovém stavu a navzdory tomu, že z té hry udělá něco úplně jiného, než autorka napsala a než celou dobu zkoušeli, jí nikdo neřekne jedinou výhradu a na konci všichni slaví, jako kdyby proběhla úplně normální premiéra. (15.08.2015)

SPOILERY! Stárnoucí divadelní herečka má hrát stárnoucí postavu v divadelní hře a začne ji hrabat ze stáří. Což se projevuje tím, že se chová jak hysterka, chlastá, nereaguje, přehrává, válí se, hádá se a rve s duchem/svým mladším já. V normální realitě by ji vyhodili/nahradili/poslali na dovolenou, hra by se odložila a skončila na psychiatrii. V realitě tohohle filmu kolem ní všichni chodí po špičkách, snaží se jak můžou aby byla v pořádku a přes všechny průsery se zkouší dál na grand finále. V něm kdy herečka zlitá tak, že není schopná stát na nohách se po pár kafích zázračně vzpamatuje, změní tragickou hru na dementní frašku a všichni jsou šťastní, dokonce i autorka hry. Nikdo si ničeho nevšimne, nikomu nic nevadí. Prostě úmorná, divadelně nesnesitelná, od reality naprosto odtržená pičovina s nesnesitelnou Rowlandsovou a ještě natažená na 2,5 hodiny. Odpad dávám jen amatérským srágorám a tady asi nějaké to herectví bylo, ale Cassavetes se tímto řadí mezi mé nejneoblíbenější režiséry. (12.07.2023)

Předchozí Cassavetesův snímek Žena pod vlivem mě nadchl, emocionálně pohltil a filmařsky zaujal. A ač zde používá stejné filmařské postupy a jako triumf zde má opět Genu Rowlandsovou, tak mám pocity přesně odlišné, vlastně mám jediný pocit ...znechucení. Tak zdrcujícím způsobem natočený pád na absolutní morální a existenční dno, jsem v ženském podání, ještě neviděl. Bohužel problémy Myrtle byly tak povrchní a navíc utápěné v litrech alkoholu, že jediné, co jsem k ní dokázal cítit, byla touha, šlápnout jí do úsměvu. Filmy, kde hlavní roli hraje chlast a ožralé postavy mě všeobeně odpuzují a v mém případě se neslučují se sledovatelností. Navíc mi vadila finální část, kde totálně zbořená hrdinka, při heroickém návratu do divadla, nejprve lezla po čtyřech a nebyla schopná se ani posadit. Kde ji v úvodním dějství její herecký kolega nosil na jevišti v náručí, aby následně po prolití kávou, v dějství následujím pobíhala na jevišti jak laňka a improvizační dialogy zvládala zcela bez narušení hlasového projevu a to předtím byla schopna ze sebe vysoukat sotva dvě slabiky. Patrně jsem však inteligenčně na úrovni nahnilého pomeranče a nemám pochopení pro silný psychologický náboj snímku. Opakovanou projekci bych nepřežil a rozhazovat hvězdami, jen kvůli tomu, že je to Cassavetes, nehodlám. Brzy se však opět sejdeme, Johne. Vaše filmy rozhodně nevzdávám. (06.04.2014)

Psychologická dráma z divadelného prostredia o úspešnej herečke, ktorá má problém naplno sa zžiť s postavou vyšším vekom zužovanej ženy. A o skupinke ľudí, ktorí s ňou na príslušnej hre spolupracujú. Režisér a scenárista John Cassavetes je teatrálny, obrazovo jednoduchý. Charaktery postáv koncipuje s prehľadom a veľa čerpá z farieb interiérov, v ktorých sa film odohráva. Srdcom filmu je bravúrny herecký výkon Geny Rowlands, vďaka ktorému je doslova fetišistickým potešením, voyeuristicky sa piplať v komplikovanom duševnom i psychickom rozpoložení jej postavy. Psychologický majsterštyk pre milovníkov filmu a divadla! (06.07.2004)

Každý filmový fanoušek prý zažívá potitivní šok po prvním zhlédnutí filmu pod režijní taktovkou s Johnem Cassavetesem. Ani v mém případě pravděpodobbě nepůjde o poslední setkání s tímto režisérem. Na svou dobu nezvykle konverzační film s vypjatými výkony hlavních představitelů, které ale lze uvěřit v hereckém prostředí, vněmž se příběh odehrává, protože herci jsou asi už z podstaty emociálně trochu labilní. Gena Rowlands skládám za ztvárnění psychologické horské dráhy její hrdinky velkou poklonu, moc se mi líbil i přirozený Ben Gazzara. Potěšilo i cameo režisérova kumpána Petera Falka. [KVIFF 2022] (21.08.2022)