Un secret
Tajomstvo
A Secret
Režie:
Claude MillerKamera:
Gérard de BattistaHudba:
Zbigniew PreisnerHrají:
Cécile de France, Patrick Bruel, Ludivine Sagnier, Julie Depardieu, Mathieu Amalric, Nathalie Boutefeu, Sam Garbarski, Robert Plagnol, Valentin Vigourt (více)Obsahy(2)
Malý Francois vidí svou rodinu naprosto idylicky. Z krátkých vyprávění si v představách složil i romantickou minulost rodičů. Jediné, co nezapadá do této iluze dokonalého štěstí, je stále častější výraz zklamání v otcových očích, když se na Francoise dívá. Až v den svých patnáctých narozenin se Francois dozví pravdu. Nepřikrášlenou dětskou fantazií nebo lží. Nic není tak idylické, jak si vysnil, a minulost jeho rodičů je mnohem temnější, než se na první pohled zdá. Tíží je tajemství, které nikdy nemělo být vyzrazeno. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (26)
Tady se povedlo úplně všechno. Překrásný film, který zdobí v první řadě naprosto hvězdné obsazení. Všem ženským i mužským hercům role výborně sedly. I ten Mathieu Amalric, jenž je nejspíš v celém ansámblu hvězdou nejzářivější, je ve své malinké roli nezapomenutelný. Silný příběh, který je vyprávěn velmi složitě a vyžaduje divákovu pozornost od začátku do konce, postupné odkrývání onoho tajemství divákovi přináší úžasný filmový zážitek. Melancholická hudba, která probouzí všechny citlivé struny, působivá kamera a krásné kostýmy dotvářejí výjimečný celek. Francouzi opět zabodovali a naservírovali nám exkluzivní film. ()
Nejsilnějším vjemem z filmu pro mě asi bude několikrát se opakující a celým snímkem prolínající skok do bazénu, což se obávám, že není úplně v pořádku. Příběh byl vcelku působivý, ale nějak jsem se za celou dobu nedonutila ho spoluprožívat, tudíš mě příliš nezasáhl. Neumím pojmenovat, kde se stala chyba, možná je na mém přijímači... ()
Skoky v čase mi nevadily, oceňuju myšlenku, respektuju vážnost tématu. Přesto mi s ohledem na potenciál chybělo to hlavní – emoce. Bylo fajn obdivovat a sledovat francouzské duo Ludivine Sagnier a Cécile de France, které bylo v nedávné minulosti mokrým snem nejednoho diváka… Malý François má napjatý vztah se svým otcem. Vnímáme ho jako křehkého hocha, který je pro atletického otce neustálým zklamáním. Své pocity nedostatečnosti si kompenzuje po svém. Ovšem imaginární bratr je nakonec bratrem z masa a kostí, kdy jej i jeho matku stihl tragický osud. Stylizace, herci, kamera, to vše je solidní, ale od příběhu francouzské židovské rodiny před a po válce bych prostě čekal silnější zážitek. ()
Naprosto respektuju vážnost a myšlenku tématu. Přesto si myslím, že takhle sterilizovat takto silný příběh je chyba. Opravdu emoce, jejich zabarvení, podpoření hudbou, by dodaly příběhu naléhavost a bezmoc, nikoli jen faktickou ale i divácky sdílenou. Jinak není filmu co vytknou, stylizace, obraz, herci, scénář, vše sedí, jak má. Žel režisér se rozhodl, že nám bude jen sdělovat, nikoli vyprávět a tím nás připravil o divácký zážitek a barevnější pohled na historii. Skutečný příběh francouzské židovské rodiny za války, pře a po ní, který jest vykastrován necitlivou rukou režiséra... 50% ()
Značně anorganickým složitým rámcováním zatížený silný příběh, jemuž by posloužila větší pokora tvůrců k osudům, které se rozhodli ztvárnit. Pokora – a také skutečně vidomý člověk za kamerou, který by dění neporcoval jako videoklip nebo televizní reklamu, ale právě svým jedinečným hlediskem vytvářel svět. ()
Reklama