Moliere

"Těší mě,.... Moliére." K vašim službám múzy spanilé. Tak pravila krev "harlekýnského" ražení, dvora komediálního dvoření, smíchu zdvořilého tvoření. Talent umělcův nechť rozprostřen je do všech stran, ve kterých nechávám promlouvat skupenství svého já, zasazuji myšlenky chápavé, brkem fraškovitě veseloherním sahám na pomyslné "zlato" obhajobou mas z charakterových pavučin složených. (27.02.2015)

Výborne zvládnutý historický film na motívy života najslávnejšieho francúzskeho dvorného komika Moliera. Každá postava má svoj zmysel, film nenudí a naopak, tak, ako rozosmeje, dokáže i dojať. Hlavný predstaviteľ Romain Duris je charizmatický a na zoznam mojich nesplniteľných želaní som si jednoznačne pripísala barokovú divadelnú hru v podaní originálneho Jean-Baptiste Poquelina. Oceňujem nápaditú žánrovú líniu filmu, ktorá evokuje Molierove hry a to platí aj o milom divadelnom konci spred záverečných titulkov. Nedocenený počin, len toľko. P.S. Ach, opäť tá láska.. :) (24.09.2013)

O muži, který poznal, jakou cenu má smích ... když svůj úspěch vykoupil slzami. Fiktivní příběh o nefiktivním herci a dramatikovi mně učaroval. Má v sobě něco ryzího a opravdového - stejně jako jeho hrdina ... dokonce i v těch chvílích, kdy klame své okolí - což je skoro pořád. Vyprávění někdy jen s obtížemi překonává nástrahy scénáře i režie, přesto vítězí na celé čáře svým přístupem k námětu. Hlídá si, aby jeho vtípky nadměrně neshazovaly ústřední postavy, tudíž neztrapňuje ani samo sebe - když podle vzoru Jeana-Baptiste Poquelina zdánlivě bez přípravy spojuje prvky pokleslé frašky, trefné satiry i velkého dramatu. (14.03.2014)

Mávala som taký dojem, že samotní Francúzi nevedia točiť dobré filmy, aspoň pre mňa poväčšinou nemali až také grády, pokiaľ sa na ich tvorbe nepodieľali aj iné krajiny (USA, či GB), ale po tomto malom skvoste som bola milo prekvapená, ako komédia síce neexcovala a ja som sa neváľala od smiechu na zemi, ale celkový dojem bol príjemný. Krásne historické interiéry a exteriéry dodávali akúsi eleganciu tejto francúzskej komédií. Pre niekoho len priemerný film, pre mňa - dalo by sa kľudne povedať - blažený zážitok. (07.12.2014)

Tak po Shakespearovi přišel na řadu další mistr divadelního pera, Moliere, přičemž jsme se dozvěděli znovu to samé. Jak Shakespeare, tak Moliere, byli mladíčci hlupáčci, a teprve láska k osudové ženě jim dodala tu genialitu. Ta láska musela trvat jen pár dní (z manželského pekla vzejde tak Homer Simpson), takže zde máme vdanou ženu (u Shakespeara máme málem vdanou ženu), a díky ní vytvořili nějaké to známé dílo - u Moliera Tartuffe, u Shakespeara Twelfth night. Tak konečně víme, že bez žen by žádní géniové nebyli, že všechno, co muž napíše, má od ženy - sám by na to nikdy nepříšel. Při sledování této slátaniny jsem vzpomínal na Bulgakovův Spolek Hipokritů (Moliere u dvora) či na Sartrova Keana. Ti popsali stav herců, kteří žili na úrovni prostitutek, zábavně a přesto přesně. (07.03.2010)