XXY
XXY
XXY
XXY
XXY
Režie:
Lucía PuenzoKamera:
Natasha BraierHrají:
Ricardo Darín, Valeria Bertuccelli, Guillermo Angelelli, Inés Efron, César Troncoso, Martín Piroyansky, Luciano Nóbile, Germán Palacios, Ailín Salas (více)Obsahy(1)
Alex je pätnásťročná tínedžerka s neľahkým tajomstvom. Rodičia, hneď po jej narodení, opustia Buenos Aires a presťahujú sa do izolovaného dreveného domu, zastrčenom v dunách uruguajského pobrežia. Príbeh sa začína, keď Alexini rodičia vítajú priateľský pár s ich šestnásťročným synom Álvarom. Jeho otec, ktorý je plastický chirurg v Buenos Aires, prišiel poskytnúť medickú konzultáciu ohľadom Alex. Medzi oboma tínedžermi prepukne neodolateľná príťažlivosť. Malým mestom sa reči šíria veľmi rýchlo. Malú Alex susedia zrazu vnímajú ako nejaké monštrum. Pre dievča sa pozornosť ľudí stáva nebezpečnou. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (60)
Úvodný náčrt sľuboval možný zaujímavý vývoj príbehu, žiaľ tvorcom sa ho nepodarilo rozvinúť do podoby, ktorou by vybočoval z priemeru v tejto žánrovej či tématickej kategórii. Formálne aj herecky na úrovni, príbehovo už poslabšie. Čakala som oveľa viac.Videné v rámci projektu 52 films by women a Challange tour marec 2016- 30 dní so svetovou kinematografiou. ()
Křehké, minimalistické drama. Vyprávěné téměř beze slov, pomocí převážně detailních záběrů a vůbec precizní režie. O ohrožených druzích, o výjimkách a odchylkách. O vnímavosti. Oba ústřední mladí hrdinové naleznou intuitivně porozumění pro sebe navzájem; v jejich otcích se tu však zrcadlí dva rozdílné přístupy k životu: na jedné straně opravdový zájem o svou (nejen) práci, o záchranu raněných želv, na straně druhé chladná profesionalita plastického chirurga. Některé propasti lze překonat, s jinými je to horší. A nejhůř se překonávají ty, které zprvu vůbec nevypadají tak hluboce... ()
Zajímavé téma o dívce, která je napůl chlapcem, její hledání sama sebe a toho, co vlastně chce, je na můj vkus zpracováno poněkud nejasně a málo působivě. Nepochopila jsem už jen to, proč byla Alex přednostně považována za dívku, když mi přišlo, že je z většiny chlapcem, proč tam vlastně přijela rodina toho doktora, co si udělala Alex se svým nejlepším přítelem... a tak bych mohla pokračovat. Pro mě se ten příběh poněkud vlekl a samotná Alex mi svým chováním spíš lezla na nervy, než abych jí politovala nebo pochopila. ()
Příjemně komorní a poutavé drama, zároveň také ale nepropracovaná psychologie postav a některé myšlenkové pochody plus nedotažené nebo zbytečně rozehrané dějové linie. Ale i přes všechny zmíněné, a to vskutku závažné neduhy pro mne nebylo XXY zbytečným mrháním času, protože ten námět po shlédnutí prostě přímo vybízí k tomu, aby člověku ještě chvíli vrtal hlavou a dokonce v ní možná ještě nějakou dobu zůstal. Což je zase docela fajn, ne? ()
Celovečerní debut Lucíe Puenzo dává naději, že existují v současnosti ještě režisérky-ženy, jejichž tvorbě stojí za to věnovat pozornost, přestože XXY trpí typickými chydami debutů. Oceňuji herecké výkony mladistvých a dokumentárnost celého snímku i nedotažený koncept s tematizováním plynutí času, problém mám potom s nevyjasněnou motivací mnoha postav, s klišé neodmyslitelně patřící k filmům o coming-outu a figurkařením. ()
Reklama