Teebo

Když já mám rád filmy, kde chování postav dává smysl... Zhruba první polovina filmu je velice slušná a obsahuje řadu situací či myšlenek, které leckerého diváka skutečně osloví (za mě mnoho klíčových momentů vztahu Diega a Gemmy, focení konzervy tuňáka). Druhá polovina filmu bohužel obsahuje řadu momentů, kde příčiny chování postav buď nejsou dostatečně vysvětlené nebo jednoduše chování postav nedává žádný smysl - hádka matky se synem, fotbalový zápas a zejména závěrečná pointa filmu (kdy by hlavní postava filmu měla být v úplně opačném emočním rozpoložení). Závěr ve mně skutečně vyvolal díky své nelogičnosti kroucení hlavou míchané s apatií, což je zrovna u Příběhu mého syna ještě větší problém než obvykle (vzhledem k tomu, že divák kvůli dvěma souběžně běžícím časovým linkám zrovna na závěr vyloženě čeká, aby pochopil, jak to vlastně celé bylo). Škoda, rozjeté to bylo slušně. 3/5

Obsahuje lehčí spoilery! Nejsilnější stránkou Spojenců je bezpochyby příběh s velkým P. Námět filmu je opravdu silný (Jak byste reagovali, kdybyste zjistili, že vaše manželka, kterou milujete a máte s ní dítě, je možná válečná kolaborantka? Nejistota, ve které se budete nacházet, než zjistíte odpověď, a volba, kterou budete muset učinit, pokud je ona odpověď nepříznivá, to jsou opravdu situace na infarkt.) Obzvlášť několik scén vzbuzuje silnou vlnu empatie vůči Pittově postavě (telefonát v 23:07, klavírní scéna, závěr). A je to závěr, kdy jsou emoce vyšroubovány na maximum a který zajišťuje filmu pátou hvězdu. Ale i přes jeho působivost si myslím, že by filmu prospělo méně doslovnosti. Osobně bych vyškrtl několikaminutový epilog, krátce po výstřelu bych spustil oponu a nechal divákovi možnost za závěrečných titulků (a bez hudby!) zpracovávat zážitek z filmu a filozofovat nad pravdou. Protože posledních pár minut trochu zbytečně tlumí dopad vyvrcholení a odebírá veškerou nejednoznačnost. Ale i tak je to za mě 5/5.

Přiznávám, že čistokrevné akční filmy patří žánrově mezi mé nejneoblíbenější, takže to John Wick se mnou neměl úplně jednoduché se svým klasickým archetypem samotářského supermana likvidujícího armády protivníků neschopných trefit se z pěti metrů do terče. Ale dvojka je tu zatím hodnocena slušnými 80%, tak proč nedat té sérii šanci, že? Na odpověď jsem přišel o necelé dvě hodiny později – John Wick je skutečně hloupý film s absolutně nezajímavými postavami (platí zejména pro záporáky, ale ani Keanu se mi do role nezdolatelného Ramba bohužel vůbec nehodí), který se snaží zamaskovat absenci byť jen špetku nějaké originality či myšlenky ničím jiným než brutalitou. Někomu to jistě ke štěstí stačí, ale já osobně hledám o filmu jiné kvality, než jak komu stříká krev z hlavy po headshotech. Takže druhý díl nakonec milerád vynechám a čas od času se vrátím ke kvalitnějším akčním filmům, kterým mimo jiné nechybí vtip, myšlenka nebo alespoň stopa reality. Velká škoda, že se Keanu nedočkal pokračování Constantina místo pokračování téhle nadhodnocené kraviny. 1/5

Nostalgie. Proto jsi tady. Jsi turistou svýho vlastního mládí. Marně se snažím si vybavit, kdy jsem naposledy viděl až takto zahleděné pokračování do předchozího dílu. Až se ptám, jestli jde ještě vůbec o pokračování, anebo už rovnou o remake. Přípomíná se či se recykluje v podstatě všechno – Begbieho barová epizoda, výlet do přírody kvůli Tommymu (včetně stejného záběru party stojící za odjíždějícím vlakem), choose life proslov, příběhová linka, kdy se přijde k penězům a pak s nimi někdo zdrhne… Chybí originalita či nová myšlenka, a bohužel chybí i silné momenty (jako smrt Tommyho či Sick Boyova dítěte), atmosféra, vtipné momenty a dobrá hudba. Jediné, co mi snad uvízne v hlavě, jsou obě setkání Rentona s Begbiem (skvělá záchodová scéna a Begbieho „Svět je fajn pro chytrý zmrdy, ale co zasraný lidi jako já?“). Suma sumárum, když si chci připomenout, co se dělo v jedničce, pustím si jedničku. K tomuhle účelu nemusel Danny vytvářet další (a prázdný a zbytečný) díl. Fakt se snažím, Marku, ale nic necítím.

Bez pochyby pěkný film, který neurazí. Ale rekordních 14 nominací na Oscara? Moulin Rouge (8 nominací, 2 proměněné) byl audiovizuálně vypiplanější a příběhově mnohem silnější romantický muzikál, depresivní deka Requiemu za sen (1 směšná nominace, neproměněná) zase ukázala, jak má vypadat skutečně působivý film s námětem rozcházejících se snů a reality (mimochodem tyhle dva filmy toho sdílejí více než jen námět, viz dělení filmu dle ročních období). Humbuk kolem La La Landu je pro mě jen potvrzením, že rok 2016 byl tak trochu filmovým obdobím sucha a že film s ambicí sbírat slušnou řádku ocenění musí mít také štěstí na slabší konkurenci. 3,5/5

Co je poselstvím tohoto filmu? Předpokládám, že připomenutí, že válka je fakt špatná věc, a vyobrazení inspirativních činů Desmonda Dosse. Obojí vnímám jako velmi dobrý důvod k natočení filmu. Co ale pořád nemůžu překousnout je neukojitelná potřeba hollywoodských tvůrců neustále překrucovat skutečnost. Producent filmu, Bill Mechanic, říká: "Pokud jste otrokem úplné pravdy, nemůžete natočit film, který je dostatečně podmanivý." Tenhle přístup je absolutní mor. Nechápu, co je podmanivého na sledování historického filmu a pak googlení "jak to vlastně ve skutečnosti bylo". Obě dvě hlavní message Hacksaw Ridge jsou vyobrazeny více než slušně a historicky akurátně, což je důkazem, že mohlo úplně krásně jít o působivý film i bez přikrášlování skutečnosti. Ale někdo má prostě radši hezky naaranžovanou lež místo prachobyčejné pravdy. Je to škoda i vzhledem k samotnému, již zesnulému, Desmondu Dossovi, který řadu nabídek k sepsání či zfilmování svého příběhu odmítl s tím, že se bál nepřesného zobrazení reality. S výjimkou popsaného škraloupu vnímám film jako více než solidní po všech stránkách.

Asi mi prostě chybí ta seriálová průprava... Nemůžu si pomoct, ale J.J. Abrahams je pro mě ukázkovým příkladem tuctového tvůrce a nový Star Trek je stejně šablonovitý a přehnaně patetický blivajz jako jeho předchůdce. Na druhou stranu si řada lidí může mnout ruce, protože pokud se vám líbila jednička, dostanete další porci toho samého. Nicméně jestli se v podobném duchu ponesou i nové Star Wars, osobně budu ještě rád vzpomínat na první epizodu.

Svou nemalou nápaditostí velmi svěží film, který udržuje divákovu pozornost dvěma složkami - detektivní (co se tu stalo) a fantazijní (co všechno je tu možné). Stylisticky velmi povedené (i včetně potěšujících drobností jako "closed - open" výloha) a silně připomínající Burtona - zejména u scén v podzemí to musí člověka uhodit do očí, ale i samotné město je velmi gothamovské. Bohužel se to v závěru trochu zvrtne, jinak bych se nebál napsat "nejlepší burtonovský film, který jsem zatím viděl", ikdyž Tim s ním nemá nic společného.

Film, který je režijním debutem mladého, nezkušeného scénáristy, a opravdu tak i vypadá. Jako by Goldbach po svůj dosavadní život sbíral inspiraci pro několik svých filmů a nakonec všechen svůj materiál naládoval do jednoho. V první polovině nás film naladí na určitou vlnu, aby se v té druhé po prvotních náznacích definitivně proměnil v nesourodý mišmaš narušující atmosféru budovanou v úvodní části. Filmu by pomohlo více se soustředit na ústřední trojici na úkor vedlejších dějových linek, které zřejmě mají budit dojem, že i na malém městě je všechno možné, bohužel ale do filmu jako celku vůbec nezapadají a neospravedlňují divákovi svojí přítomnost (Rolly, bílé sako, ...). Vývoj jedné z hlavních postav (učitel) je vyloženě odfláknutý. Skoro bych napsal, že tu máme případ režiséra bez talentu, ale nezačínal náhodou Cameron na Piraních?

Možná se v dnešní digitální době často ultraumělých filmů postrádajících hlavu a patu jedná o případ jednookého krále, kdyby ale současná popcornová zábava udržovala standard Světové války Z, byl bych opravdu spokojený. Ačkoli může divák zpočátku čmuchat nepříjemný klišoidní náběh (dítko s astmatickým záchvatem a léky jsme samozřejmě zapomněli), obavy se rychle rozplynou a naopak si můžeme užívat osvěžující nápaditost filmu. Samotný koncept zombies je úplně jiný než jsme zvyklí. Napětí je budováno mistrovsky (letadlo, zdravotnické centrum) - člověku se ani nechce pohnout v křesle, aby nebezpečí číhající na každém rohu neprobudil (mimochodem pozdější využívání zvuku jako prostředku obrany je skvělé). Pojem klaustrofobie tu získává úplně nový rozměr (letadlo). Zdaleka ne všechno se ovšem točí okolo toho, kdy kde někdo někoho pokouše, naopak se jedná o multižánr hororu, akce, katastrofického filmu, dramatu, road movie, detektivky a bůh ví čeho ještě, a Forster si zaslouží jmenovitou pochvalu, protože není těžké si představit, že takový kousek by se leckomu velmi snadno rozsypal pod rukama. Pochvala patří i Marcovi Beltramimu, zdá se totiž, že má čuch na vhodný hudební doprovod u filmů se zombie tematikou. Nepřehlednutelného Mansona jako hlavní hudební motiv filmu tentokrát střídá zprvu nenápadný Muse. S výjimkou Pulp Fiction ovšem žádný film není dokonalý, takže lze hledat i negativa. Osobně mě nejvíce mrzí, že i přes téměř naprostou absenci úvodu (kterou oceňuji) ani dvouhodinová stopáž nestačila na zodpovězení palčivé otázky "Co se vlastně stalo?" a film si otvírá dvířka, nebo spíše pořádná vrata, pro pokračování. Dnes už bohužel musí být tatřka všechno s dvěstěmilionovým rozpočtem natočeno třikrát. Překážela mi rovněž i občasná nepřehlednost u rychlejších scén (osud virologa), někdo by mohl poukazovat na občasnou přitaženost za vlasy (přežití havárie). Jedná se ale o nepatrné šmouhy, které nemohou zvrátit celkový velmi pozitivní dojem z filmu. 4,5/5