Phoebe v říši divů

Film se mě mile dotkl ve více rozměrech. Jedním rozměrem je nepochybný talent malé představitelky. Dále film zpracovává hned několik závažných problémů-rodina ochromená (jakoby celá nemocná) nemocí dítěte, - kreativita jako léčivá, ale potencionálně nebezpečná cesta v případech nemocných dětí a dítě lapené svou představivostí do do svého světa, který málokdo pochopí. Fantazijní prvky na mě působily spíše děsivě. Film se snaží říct hodně věcí, ale nic úplně. (28.08.2009)

Miluju Alenku v říši divů, a proto se na všechny filmy, které se jí inspirují, dívám shovívavě. Pheobe v říši divů je jedním z těch povedených filmů alá Alice in Wonderland. Divadelní představení (ne)vedené slečnou Dodgerovou bych moc ráda viděla celé. A Elle Fanningová je prostě Hvězda, takovou holčičku bych chtěla mít doma. (11.04.2012)

Jediná hvězdička svědčí o tom, že jsem se s filmem úplně minul. Sladká tvářička Elle Fanning a její snaživý herecký výkon za to nemůžou. Barnzova režie mě sice nenadchla, ale důvod k odmítnutí snímku leží jinde. Podobný druh citových vydíraček obecně nemám rád, jen málokdy se totiž podaří namíchat ingredience v poměru, aby výsledek nepůsobil, jako když šéfkuchaři ulítne ruka se sladidlem nebo cibulí. Phoebe v říši divů je typickým zástupcem početné skupiny amerických filmů, kde jsou malé děti zobrazovány jinak, než je znám z osobní zkušenosti. Jsou duševně zralejší, než by odpovídalo jejich věku. Většina americké kinematografie má tendenci vnímat děti jako malé dospělé, které je třeba maximálně respektovat a považovat svým způsobem za sobě rovné. Jenže malí dospělí se nemohou těm velkým, to dá rozum, rovnat úplně ve všem. Zejména ne v povinnostech - těmi je nejlépe nezatěžovat je vůbec. Hollywoodská kinematografie nás už nějakou tu dekádu ubezpečuje, že kvalita rodičovství se odvíjí od toho, nakolik rodiče své děti milují a starají se, aby byly šťastné - nikoliv od toho, nakolik jsou schopni je vychovat, vštípit jim morální zásady, připravit je na samostatný život, dospělost a schopnost založit vlastní rodinu a v rodičovském a partnerském postavení obstát. Mám pocit, že většina americké filmové produkce šíří myšlenku, že nejdůležitějším v životě je pocit štěstí, nikoliv uspokojení z vynaloženého úsilí a splněných povinností. Celkový dojem: 25 %. (02.02.2016)

Hlavná postava - Phoebe - mi neskutočne liezla na nervy. Počas sledovania som sa niekoľkokrát pristihol, že by som ju najradšej poslal niekam do južného Sudánu, kde by sa hneď naučila, že detstvo nie je len o rozmaznanom fňukaní, ale že sú aj také veci v živote detí, o ktorých nemá ani šajnu. Našťastie. Jednoducho fracek. No po hereckej a dramatickej stránke to nemalo chybu, aj keď dejová linka bola občas len jedno veľké nesúrodé divadlo, ktoré sa chcelo tváriť artovo, aby akože pritiahlo aj náročnejšieho diváka. Že to nevyšlo je nad slnko jasné. Veľmi slabý priemer. 50/100 (27.05.2023)

Nevychovanej fracek a hysterické okolí. To první se dá filmu odpustit, protože nám je vše v závěru vysvětleno a jako ostatní zde, musím jen vychvalovat výkon Elle Fanning. Jenže pro její okolí už žádná omluva neexistuje. Prdlý, zbytečný a absolutně nesmyslný výbuch dětí při zkoušce představení, nebo kterákoliv vypjatá scéna rodičů. O smyslu ujetých učitelů ani nemluvě. Navíc ve filmu až na pár drobností nebylo nic, co by stálo za zmínku. (30.09.2015)