Phoebe v říši divů

----- "Ale jestli to nejsem já, tak se ptám dál: Kdo tedy jsem ?" ----- Měla bych mít pochopení pro to sladké nevinné dítě i pro jeho psychickou poruchu - namísto toho se mi chce cynicky poznamenat, že se malá Phoebe narodila do velice moderní a tím pádem i nadmíru pokrokové reality (show), která má pro každého v záloze tu správnou DIAGNÓZU ... všem imaginárním světům navzdory. U příslušného odborníka přes duši se kupodivu ocitla jen ona, třebaže známky neuropsychiatrického onemocnění vykazovalo i její bezprostřední okolí ... a tvořilo tak bezděky živnou půdu pro utěšený rozvoj všech průvodních jevů nepříliš známého syndromu s podivným jménem. Matka - volnomyšlenkářská intelektuálka, frustrovaná neschopností vlastní tvůrčí činnosti, stresovaná každodenní péčí o své dvě dcery, která pro ni nepředstavuje tu správnou formu seberealizace ... otec - intelektuál (jaká náhoda !) bez přívlastku, který jakožto zodpovědný živitel rodiny upřednostňuje svou práci, třebaže její výsledky podle všeho nejsou předurčeny k nějakému zaznamenáníhodnému úspěchu ... učitelský sbor - nevynalézavé přízemní sdružení, zainteresované pouze do výše svého platu ... ředitel školy - ukázkový slaboch s absencí zdravého úsudku i jakékoli přirozené autority ... učitelka dramatu - výstřední osoba odtržená od reality, zcela ponořená do svého pojetí umění ... spolužáci (a spolužačky) - nesourodá partička osobitých týpků, jejichž chování a vyjadřování není zcela úměrné jejich věku. Ve výsledku jsem byla opakovanými výstupy výše uvedených individuí trochu umořená, takže bych jim i všem řídce se vyskytujícím imaginárním přátelům a nepřátelům milé Phoebe velice ráda vzkázala: Jděte do háje zeleného ... a vezměte si ji s sebou. (30.09.2015)

Vždy mi vadily rozmazlené děti, které si vše vydupou. A tenhle film je přesně o jedné takové malé vyděračce. Nutno říct, že ji Elle Fanning sehrála více než dobře. Její sestřička je také kouzelná. Ale scénář je jedno velké rozmazlené a nervydrásající psycho. Vadila mi tady přemíra slova "chci, chci, chci..." a nekončící trpělivost rodičů. Naopak bych uvítala pohádkovější fantazii malé Phoebe. (20.07.2011)

Půvabný, dojímavý a místy mrazivý výlet do světa jedné devítileté holčičky s OCD/Touretteovým syndromem a touhou hrát školní divadlo... Herecký koncert na všech levelech od nejmenších po dospělé. Jmenovitě Elle Fanning nebo Patricia Clarkson...Natočeno s lehkostí a přehledem....P.S.Body navíc za Karla Marxe :) (26.06.2009)

Nevychovanej fracek a hysterické okolí. To první se dá filmu odpustit, protože nám je vše v závěru vysvětleno a jako ostatní zde, musím jen vychvalovat výkon Elle Fanning. Jenže pro její okolí už žádná omluva neexistuje. Prdlý, zbytečný a absolutně nesmyslný výbuch dětí při zkoušce představení, nebo kterákoliv vypjatá scéna rodičů. O smyslu ujetých učitelů ani nemluvě. Navíc ve filmu až na pár drobností nebylo nic, co by stálo za zmínku. (30.09.2015)

Nečekala jsem žádný zázrak a taky se mi ho nedostalo, ale byl to poměrně příjemně oddychový film s hlavní hrdinkou, u které musí všichni kromě rodičů poznat, že je něco špatně. Osobně jsem to typovala na aspergův syndrom a myslím si, že to opravdu byl spíš ten, než onen, se kterým se vyrukovali na konci a o kterém jsem nikdy neslyšela. Podle mě tam bylo moc málo fantaziiních výletů, vzhledem k tomu, že ty byli z celého filmu nejlepší, přidala bych. 3* A Felicity Huffman si může obarvit a ostříhat vlasy/popřípadě si nasadit paruku, ale role matky, která nezvládá svoje děti a radši by pracovala, to je celá Lynette. (30.10.2011)