Proroctví

Na rozdíl od Watergate, kde se bývalí agenti CIA pilně činili, vypovídá Proroctví o opaku; o nečinnosti CIA, která věděla a mnohé tušila o chystaných útocích 11. září a nezasáhla. Shit happens, to souhlasí, ale nikoliv for no reason... Jinak je film dílo pofidérní, poznamenané digitální kamerou, nechtěně státotvorné, skrznaskrz asexuální a rasistické, obtížně dešifrovatelné a k bujným výkladům vůbec převelice náchylné (kupř. křesťanství sice stojí v protikladu k někdejší tvrdé deterministické koncepci vztahu člověka a kosmu, přesto však křesťanství lehkým determinismem je, jinak by muselo uznat, že je člověk „náhodnou chemickou událostí“ – křesťanství se nám jinými slovy snaží namluvit, že až po současnost bylo vše deterministické, určeno vyšším smyslem, kdežto od současnosti platí svoboda individuality a s ní spojená morální zodpovědnost). Proroctví je ten druh filmu, kde se veškeré intelektuální pnutí odehrává vně na fórech, nikoliv ve filmu samotném – to má za následek, že o film za x-měsíců nikdo nezavadí, leda by lidé z produkčního přibalovali k DVD i příspěvky z diskusí. Proyas je tak další smutnou obětí hollywoodských balíčků – tzn. jeden film pro studio, druhý autorský –, protože z vlastní iniciativy by takovouhle shnilotinu nespíchnul, ani kdyby mu řezali péro autogenem. Rovněž jsem nucen konstatovat jistou genderovou asymetrii, poněvadž hlavní hrdina není žena, nýbrž chlap, a tato skutečnost se přenáší i na děti: syn Cage je koumák a hlavička, zjevně inkarnovaný inkvizitor, kdežto autorka prorockého spisu dívka a čarodějnice. (24.06.2009)

Těžko soudit, s jakými ambicemi šel před pár lety tenhle snímek na trh, ale jméno Alexe Proyase dávalo tušit, že by to nemusel být žádný velký průšvih. A taky že né - a to i přes účast Nicolase Cage, jehož kariéra se v posledních cca 15 letech potkává s kvalitní produkcí zhruba každé 3 roky. Proyas si ve filmech "s pochmurnem" tak nějak libuje a vůbec to není na škodu. I tady je atmosféra dána podobně "temně", i přes hojnou porci slunečních paprsků. ;-) Leckterý hororový tvůrce by za podobný náboj ve svém snímku dal všechno, Proyas ani netočí horor, ale stejně u jeho filmu diváka mrazí. Samozřejmě, mouchy se najdou (ostatně ty se najdou vždy na všem, když je někdo chce hledat), ale i občasné drobné nelogičnosti či "divácké násilnosti" člověk autorům odpustí, pokud se celkový výsledek dá konzumovat - a to se tedy Proroctví dá, a s velkou chutí, byť lidstvo jako druh v něm stojí na pokraji propasti... (24.09.2012)

Alex Proyas je skvělý režisér a i v tomto snímku zvládl vytvořit velmi slušnou atmosféru, která se táhne celým filmem a je zároveň jeho hlavní devízou. Nicolas Cage, který od Obchodníka se smrtí o pořádnou roli nezavadil, hraje slušně a dá se říct, že celý snímek táhne na svých bedrech. Určitě solidní čtyři hvězdičky...... (06.05.2009)

Proyas má řemeslo osedlané naprosto dokonale, ale tohle umění je mu absolutně k ničemu, když kočíruje naprosto triviální scénář, který zápletku vláčí skrze bahno nejlacinějších klišé. Pak se problémem stává i režisér sám, neboť dvě stěžejní scény (mimochodem, nechat je utéct na internet byla zásadní chyba) jakoby vypadly z naprosto jiného filmu, o hororových sekvencích ani nemluvě, protože se to dokonale bije s levným zbytkem, přeplněném pokřivenými rodinnými vztahy a rozvláčnými vědeckými teoriemi. Film dokonalý v jednotlivostech, ale jako celek… zklamání roku. PS: Toho idiota, který tady svého času vyzradil konec, bych nechal zlynčovat. (26.06.2009)

Který filmový fanda by nemiloval snímky o konci světa, že?:) Nicolas Cage se v jednom ze svých lepších počinů za poslední léta snaží přijít na kloub starému proroctví, které se (zcela určitě ne:) náhodou dostalo do rukou jeho malého syna. Spousta zdánlivě nahodilých čísel začne profesoru Johnu Koestlerovi po dlouhém bádání dávat smysl a to, co mu vyjde jako finální výsledek, ho zcela šokuje a vyděsí. Se svým objevem hned běží za svým kámošem, kterého si střihl fešný Ben Mendelsohn. Ten mu však nevěří. Pak potká Rose Byrne a věci naberou rychlý spád. Mimochodem, "subway crash" je jedna z nejsugestivněji natočených scén filmových dopravních tragédií. Do toho všeho hraje podmanivá hudba. Docela mi sice vadila hysterická Rose, ale těžko říct, jak by se jakákoliv jiná matka v její situaci zachovala. Představte si, nastal soudný den, svět se začíná hroutit, všude okolo panika a Vy najednou zjistíte, že na prahu tohoto Armageddonu vám Muži v černém unesli auto i s jediným potomkem. Těžko říct, co v tu chvíli právě prožívala:) Hysterie a panika je tak vlastně docela na místě. Jinak závěrečná totální destrukce světa je vizuálně naprosto dokonalá a dechberoucí. Úplný konec filmu pak zcela okatě poukazuje na symboliku Adama a Evy a jejich cestu k zapovězenému stromu. Knowing má zajímavou myšlenku a úžasný vizuál. Co na tom, že některé scény přetékají typickým žánrovým patosem. To k tomu prostě patří. (19.10.2014)