Sedm životů

Will Smith se opět snaží o Oscara a i když ho nejspíš opět nedostane, tak se stejně nemá za co stydět. Podruhé se spojil s Muccinoim, který zase hraje hodně na city, stejně jako v jejich předešlé spolupráci. Narozdíl ale od Štěstí na dosah, kde mi tato snaha byla místy až protivná, jsem mu to tady žral od začátku do konce. Chápu, že na někoho to může být až příliš laciné a může v tom vidět největší problém snimku. Pro mě to byl ale hned po Willově výkonu největší klad a sežral jsem to Muccinoimu i s navijákem. Jediný co mi zde trochu vadilo byl příběh. Ten byl sám o sobě dobrý, jenže to bylo celé vystavěno na tom, že divák neměl tušit proč a jak Will těm lidem vlastně pomáhá. Problém je, že já na to přišel asi tak po půl hodin a to se nepovažuji za nejvnímavějšího diváka. Na druhou stranu jsem si aspoň mohl lépe užít bezchybný výkon Willa Smithe, kterému sekunduje velmi dobrá Rosaria Dawson. Jenom ten Woody Harelson by si zasloužil mnohem více prostoru. Tenhle doják mě prostě dojmul a potěšil zároveň a ať si řiká kdo chce co chce, pro mě to je jeden z filmových vrcholů roku 2008. (27.12.2008)

Soundtrack Angelo Milli: 1. Seven Days Seven Seconds - Angelo Milli ,2. Seven Names ,3. Sarah ,4. Assisted Living ,5. Inez ,6. I Thought I Was Strong ,7. Leaving Home ,8. I Am Nowhere ,9. A Good Man ,10. New Life ,11. Shower Flashback ,12. The Field ,13. Love Theme ,14. Requiem ,15. Surgery ,16. Tim's Eyes ,17. Seven Pounds , (15.05.2011)

Krystalický kýč, který bloumá od morbidity k imbecilitě. Půdorysem připomíná otravnou německou telenovelu v lepším aranžmá s áčkovými herci, na rozdíl od ní má velmi slušný potenciál svého cílového diváka naštvat. Protože když po půlhodině odhadnete kompletní pointu se všemi náležitosti, zbytek filmu se vztekáte, že TOHLE přece nemohou myslet vážně- a pak přesně to na konci udělají, připadáte si, že z vás někdo dělá osla. Od Gabriela Muccina, jenž natočil civilní vícerozměrnou sociální dramedy Pursuit of Happyness, jsem podobnou nadílku vskutku nečekala. A Vilík má jednu dost podstatnou mezeru- umí být smutný, veselý, zábavný, sklíčený, naštvaný, ale komplikovanější emoci jako je zamilovanost zatím jeho herecké mimikry vyčarovat nedokážou. (02.02.2009)

Tak pro začátek, mám hodně rád Willa Smithe. Jeho filmy povětšinou sleduji s velkou chutí a ani Sedm životů nebylo výjimkou. Stačí jeden velký herec a film má o diváky postaráno. Bohužel Gabriele Muccino to věděl, a tak si svou slávu užil a trochu to přehnal. Lidské drama, které má od první do poslední minuty hrát na vaše srdeční svaly a slzné kanálky se snaží. Bohužel, ve filmu už po prvních minutách lze nalézt stopy po všem. Když se vám to podaří jako mě a prohlédnete nejen postavu Willa Smithe, ale i jeho "důvody" film se začíná vléct. Zachraňuje to právě Will s Rosarii Dawson a např Woody Harrelson (jeho Ezra mohl mít více prostoru...). Výsledek? Dojemné, ale natahované drama, které kdyby trvalo hodinu a půl, tak neváhám věnovat 4*, ale s délkou kolem dvou hodin to opravdu nejde. I když dojemnost závěru je zaručena na hodiny dopředu... Nelze se ubránit, ale také na tom nelze postavit film. PS: už nechci rybičky, od teď jedině medúzu... (05.03.2009)

"Dneska si chci zabrečet", říkala jsem si při výbírání filmu, na jaký se dnes podívám. Seven Pounds byla v tomhle ohledu rozhodně správná volba. Je to doják jak se patří, zpočátku zahalený tajemstvím, které nám děj postupně odkrývá až je úplně jasné, kam to vše směřuje.. Myslím, že dobrý člověk (takový, jakého by vybral Tim(:) v tom neuvidí "nudný a průhledný útok na divákovy city" a spíše bude mít po zhlédnutí chuť také lidem nějak pomáhat (byť jen na sekundu, přičemž ho to hned přejde..). Jen mě mrzí, že nebylo víc prostoru věnováno slepci... Každopádně Smithovi definitivně odpouštím Muže v černém a klaním se jeho hereckému umu. A na tohoto režiséra si odteď budu dávat pozor! (08.01.2013)