Sedm životů

Skutečně dokonale natočený sentimentální film, v kterém emocionální tlak na diváka odkazuje k jednomu ze základních aspektů dramatického umění - vyvolat u diváka silné emoce, v tomto případě nepokrytě skryté za slzy. Jako umělý konstrukt italského režiséra Gabriele Muccinoho upomíná ve své formě v emocionálním ,,vydírání" k tvorbě dánského mistra tohoto oboru Larse von Triera, obdobně silně na mne uměle vyvolaný efekt snímku zapůsobil. Když ovšem přistoupíme na základní princip filmu, tedy že je to pouhá HRA, můžeme percepcí tohoto sentimentálního díla dosáhnout skutečně silné katarze. A v mém případě se vůbec nebojím přiznat, že jsem uronil nejednu slzu. Cíl snímku byl tedy do nejvyšší míry naplněn... (chápu ovšem výhrady některých komentujících kolegů a uznávám výtky směrem k mírné kýčovitosti, která je ovšem u podobně laděných filmů vždy nutným zlem...) Podobné filmy: Štěstí na dosah, Dlouhá cesta (23.03.2009)

[imdb: 7.6/10] | me: Ufff, Ufff,.... Ťažký film na obyčajný podvečer. Dômyselne ale v rámci (nešpecifikovaných) medzí tlačí sústavne na city diváka a hoci téma všadeprítomnej bolesti a smrti nie je (ako vraví Dara Rollins) môj šialok kávy, film dostal vďaka výbornému herectvu Willa Smitha úplne iný rozmer. Veľmi kvalitne stvárnená rola utrápeného muža plného smútku a bolesti bojujúceho o vykúpenie z vlastnej agónie je to, čo tento film posúva o priečku vyššie. Je to ale smutne smutný film po ktorom som sa necítil o nič lepšie :), čo vnímam po filmárskej stránke ako pozitívnu vec. (10.03.2011)

Nevadí mi o jak velký kalkul s cílem dobýt filmové ceny jde, mnohem bolestivější je pro mě skutečnost, že Will je schopný vlézt i pod křídla trotlovsky jednoduchého scénáře, který musel Muccino zašmodrchávat až ve střižně. Nejvtipnější pro mě ale je, jak si Sedm životů sám podráží nohy tím, že vás nutí neustále přemýšlet, o co vlastně jde. Sám jsem totiž pointu prokouknul ještě před koncem první hodiny a zbytek se tím pádem nestal emocionální bombou do hlavy s ohromnou katarzí, ale spíš nechtěně směšným završením Willova pokusu o útok na zlatého plešouna. Schválně, kam zamíří příště. Minule se obětoval, aby spasil lidstvo nakažené zákeřným virem, teď se doslova rozdal na všechny strany. Už chybí jen první krok na Marsu... Btw. upozadění ostatních šesti lidí mě neskutečně iritovalo. Hlavně proto, že romantika s Rosario je až na pár chvil sterilní a nudná, o zbytku postav se přitom nic pořádného nedozvíte a vše se vyřeší tak nějak bezproblémově. Ale ty čokoládové oči... Geez. 5/10 (30.12.2008)

Tak nějak jsem na začátku tápal proč vlastně se tohle všechno děje a kam celý příběh směřuje. Dobrou hodinu totiž člověk s jistotou neví nic. Will hraje skvěle, je jako vždycky sympaťák. Naproti tomu jako hlavní zlo (nebo-li záporáka) zde vidím PRÁCI, jakoukoliv práci, která člověka čeká na každém kroku a otravuje ho pořád a stále prostřednictvím mobilního telefonu. Život by měl být žit za pomocí práce, ne pro ni. (29.03.2009)

Tento film ve vás již po několika minutách začne vyvolávat řadu otázek. Kdo je Ben, proč vybraným jedincům pomáhá nebo jaké jsou jeho skutečné úmysly. Po sérii několika flashbacků vám již začne svítat, o co tu kráčí. Problém však je, že se film dále táhne skoro dvě hodiny, než se konečně dostane k plánovanému cíli. Z traileru jsem navíc nabyl chybného dojmu, že se bude jednat o trochu mysteriózní snímek, ale nakonec se z toho vyklubalo depresivní (romantické) drama s výborným Smithem, který hraje slušně na city. Film nás trochu poučí o životě, ukáže nám, že ještě stále existuje dobro v lidech a nakonec se dozvíme, jak vypadá pravé sebeobětování. Seven Pounds ve mě vyvolal akorát rozvleklost, místy nudu a kupodivu i obyčejnost. Což je hlavní chyba tohoto snímku, měl jistě působit epicky, dojemně a čistě. Nakonec jsem si alespoň mohl odnést poučení - nevolej když řídíš. Naštěstí pro mě, autem nejezdím… (6/10) (14.01.2009)