Bestie musí zemřít

Hodne slabé, zastaralé, neoriginálne. Na Argenta nie som zrovna odborník, hádam ale, že toto mala byť pocta giallu, v nejakom novšom, modernom kabáte. Nepodarilo sa. Dve a pol hviezdy za gore a poslednú scénu, ktorú ale bohužiaľ nasledovala ďalšia a tá to komplet pokazila. Emmanuelle Seigner navyše nejak stratila schopnosť herectva. To bude tým, že sa tu s Brodym zahadzujú (26.01.2014)

Argento se vrací o šest let méně senilní než Herz, což evidentně nestačí. Co hůř, nestačilo by to ani na čtyřicetiminutový díl televizního seriálu. Problém není jen v debilním scénáři, ale i v Argentově televizí smrdící režii, kterou předvedl už v Terza madre. A ten Rambo záporák je taky z říše snů... defitivní tečka za giallo žánrem a důkaz, že sedmdesátá léta jsou pryč stejně nenávratně, jako Argentův talent. A navíc to není giallo, ale thriller. (20.02.2010)

Argento má na svém kontě mnohonásobně lepší filmy (Suspiria, Inferno, Phenomena, Tenebre, Tmavě červená...), přesto jsem byl spokojen. V Armádě démonů popadl dech, Giallo je sice o poznání slabší, i tak se ale jedná o více než průměrnou kriminálku. Masový vrah, který je možná brzy odmaskován, což ale je nutné pro další směřování příběhu, se zaměřuje na krásné dívky - cizinky, které nebude nikdo postrádat. U poslední však udělá chybu. Trochu jsem postrádal černé kožené rukavice, nechyběla však injekční stříkačka a chladné zbraně. Argentova oblíbená červená se objevila ve filmu v mnoha podobách - červené koberce, podlaha, sedadla, balkony, východ z diskotéky, růže (+žluté), sloupy, župan a ...krev. Vraždy i mučení jsou poměrně naturalistické, což není u Argenta překvapivé. V určitých momentech jsem si vzpomněl na Děs v opeře. Velmi dobrou hudbu (občas připomněla H.Pottera, jindy zvučela temnějšími tóny) složil Marco Werba. Z celkových 3,5 hvězd volím 4. (19.03.2012)

Názvem Giallo se Argento nesnažil evokovat oslavu, shrnutí či restrukturalizaci stejnojmenného subžánru. Naopak, jakoby se jej snažil definovat skrze nepůvodní, neosobitou a unylou řadovku bez tvůrčího rukopisu, citu pro vyprávění a řádně vyšperkovaných propriet (slabé, často zakrývané gore, směšný záporák, dotěrná kráska v nouzi). Banálně prosté vyšetřování a tím zpomalený tok informací byly skvělou záminkou jít v charakterech do hloubky, ústředním únosem nastavený deadline (užší svázání filmového času s reálným) mohlo pro změnu znamenat včasné nakopnutí, spád a rostoucí adrenalin. A nestalo se, v hlavě utkví jen snaživý Brody a závěrečná myšlenka. (05.01.2010)

Před dvěma lety zapůsobilo Argentovo dokončení čarodějnické trilogie jako zjevení z jiného světa (a z jiné doby), to samé se dá říci i o jeho novince. Atmosférický závan z dob Profondo Rosso, Opery, Tenebre a jiných, tentokrát bez výraznějšího vizuálu. Což mi ale jako zápor nepřijde, protože čím méně Argento blbne s formou, tím lépe vede herce. Nehledě na to, že typické hraní si s barvami lze hojně zpozorovat i tentokrát. Viz červená a žlutá skoro v každé scéně. Giallo má obstojný děj, dobré herce, vynikající (a nesamoúčelné) gore a velmi povedený závěr, u něhož zamrzí snad jen to, že se jej nepovedlo dovést do konce. Dělám, že jsem neviděl poslední scénu :-) 7/10 (26.08.2009)