Mŕtvi učia živých

Martina Hollého mám dávno v úctě, protože je to pan režisér, který dokáže vystavět drama, až se dech zatají. Zároveň umí vykreslit i obyčejné příběhy, ale s takovým vnitřním nábojem a gradací, jako se to povede málokomu. Ve spojení s Jiřím Křižanem je to sázka na jistotu. Mírně rušivá hudba v závěru filmu nemohla pokazit celkový dojem. Střetnutí dvou různých světů, kde každý uctívá jiné hodnoty, každý z nich jede na rovinu, ale není schopen dešifrovat gesto svého protihráče. V osmdesátých letech se najde jen málo dramat, která se tomuto vyrovnají. (22.06.2015)

V osmdesátých letech už se prostě vědělo, že bez té trochy kapitalismu ta ekonomika fungovat nemůže. Postrkovaly to úplatky, melouchy, veksláci a další filutové, pak jsme sice měli všici stejně, ale někteří přece jen víc. Michal Dočolomanský je šéfem autoservisu a peníze jsou pro něj jediným motorem jeho života. Za dobrou práci je třeba dobře zaplatit, ale pokud nejsem schopen dobře práci odvést, peníze nepřijmu. Když jde na banální operaci do nemocnice, vezme si sebou obálku s penězi, aby podpořil úsilí chirurga, a ten pak odvedl "naprůměrný výkon". Neuvědomuje si, že chirurgie není autoservis, že v medicíně se občas operuje i bez obálek, a to ho celkově dost rozhodí. Octne se v prostředí, které nezná, ztrácí půdu pod nohama. Zároveň jeho duševní pochody nepochopí ani ošetřující lékař, který tak udělá zbytečnou, i když ušlechtilou chybu. Film vlastně chce asi naznačit tu pekelnou "rozesranost" našeho režimu v osmdesátých letech, a to se mu v podstatě daří. Dva tři lidské osudy, dobře napsané. 70% (22.06.2015)

Možno to nie je typický psychologický film, skôr obyčajná dráma, ktorá ale fungovala vtedy a funguje aj dnes. Príbeh je totiž nadčasový. Opäť zdarný počin Martina Hollého. Zaujímavé, ako dobre je spracované nemocničné prostredie a aj mikrodrámy a napätia v ňom fungujú lepšie než v hocakých zahraničných filmoch/seriáloch z nemocničného prostredia. Zápletka fajn, teda až na ten dramatický záver pritiahnutý za vlasy...obe hlavné postavy boli vykreslené dostatočne inteligentne, aby ktorákoľvek z nich niečo podobného spáchala. Kratina bol v slovenských filmoch často obsadzovaný, tu je bohužiaľ nadabovaný nevhodným hlasom p. Dančiaka. Sorry, ale Dančiak nemal okrem Alfa a rozprávok dabovať už asi nič iné. (09.09.2019)

Martin Hollý je zárukou kvality, daleko hodnověrnější než ISO 9001 - EURO CERT a další deklarované značky. Drobný příběh o mystickém vlivu peněz propojujících materiální a mentální svět, jeho filigránová stavba, přesně odměřené dávkování děje, jehož důsledkem je napětí, povolně se stupňují od začátku do konce, včetně nevtíravé kamery, scénáře, na který se dá spolehnout, čistého střihu, jednoduchě (a s dějem svázané) vybrnkávačky na kytaru; to jsou znaky (značek není třeba) světového režiséra. (02.02.2018)

Martin Hollý málokedy sklame. Nemusí vždy ohúriť, ale zmysel jeho film mal vždy. Mŕtvi učia živých je o nedorozumení dvoch mužov, ktorý každý žije v takpovediac inom etickom svete. Ale keďže fyzicky žijú v tom istom a osud ich zviedol k sebe, dá sa o tom nakrútiť plnohodnotný psychologický film. Už len samotné pohľady na Dočolomanského nemú a premýšľajúcu tvár stačia k tomu, aby sme vedeli, čo sa mu odohráva v hlave a prečo. Škoda doslovného a režijne nie príliš šťastne uchopeného záveru, ja by som to nechal otvorené. Korením je prítomnosť Vlada Mullera, ktorý si každý moment kradne pre seba. Dabing Vladimíra Kratinu nepovažujem za najšťastnejší. (05.01.2016)