Tvár v okne

Velice mě potěšil herecký ansámbl, mít vedle sebe Ladislava Chudíka, Ivana Mistríka, Štefana Kvietika a pány Högera se Štěpánkem a Peškem to je luxus, který si umím vychutnat a užít... Tři povídky z malého města jsou pozoruhodné a moc hezky napsané, u první jsem měla úsměv na tváři s lehkým mrazením v zádech, druhá z nemocnice mě dojímala a vzala za srdce, třetí na mě zapůsobila hodně smutně, Vlasta Matulová výborná, ostatně jako vždy.. Poděkování Willymu za tip na film, tohle stálo za to vidět.. (01.06.2024)

Lidská morálka má svou obhajobu, obžalobu i soudce. Zažité, neměnné praktiky založené na veřejné pověsti, která nesmí být kažena nějakou trubkou (míněno hudební nástroj) či vztahem na hromádce. Doktorská etika v kontrastu s lidským a oddaným přístupem ke své povinnosti, reálný a trefný cynismus na úrovni či podlézavé praktiky kolegů. Nakonec tu máme obraz ubíjejícího stereotypu manželství, které je také jistým druhem povinnosti či životního kompromisu. Život v koloběhu, život láskyplný a přitom nešťastný. Přichází smíření, které nastiňuje další cestu. Spokojený vztah kde zůstaly jen vzpomínky či samota obklopená modernou. Snímek o střetu charakterů s výbornou režií, ovšem nevýraznou hudbou, pominu-li skvělá trubková sóla. Veškerá kvalita stojí na skvostných dialozích a uvolněné atmosféře. Hereckou elitu není potřeba nějak extra opěvovat, určitě jen vyzdvihnu Vlastu Matulovou, jež mě naposledy dostala ve Vávrově husitské trilogii. Výborná změna, na kterou jsem u této herečky čekal. Další nenápadný a přitom velmi silný film. (09.11.2013)

Tvár v okne je film, ktorý bude chvíľu vo Vás rezonovať. U mňa to znamenalo fakt, že počas jednej poviedky som uvažoval o tej predchádzajúcej. V tej prvej sa najmä tancuje a kávičkuje a je takou malou predohrou k druhej, ktorá sa dá nazvať takým malým hereckým koncertom. Dramaturg a scenárista vedeli, prečo film ukončiť portrétom staršieho sudcu, riešiaceho celý život rozvody. Ten je totiž až bergmanovsky dusný a depresívny. Nemusí mať iba starý človek vždy pravdu, niekedy nie je od veci počúvať ani mladých (a svoju ženu). Trochu nevyrovnané, dnes by film v takejto podobe v kinách maximálne prepadol ako nudný pseudoart (čím nie je), ale celkom odvážny pokus o zobrazenie medziľudských vzťahov v 60. rokoch. Počúvame tu, že tí dnešní mladí už nie sú takí, akí bývali tí starší a že dnešná doba je iná. To počúvame aj dnes a budeme to počúvať vždy. Či to znamená nadčasovosť, alebo naivitu filmu, posúďte sami. (11.04.2014)

„Nijaký predpis mi nezakazuje hrať na trubku.“ / „A poznáte predpis, ktorý by to doporučoval?“ :o) První povídka mě oslovila osobitým nádechem své doby, silnou lyrickou atmosférou ve svém závěru a hlavně zajímavou konfrontací naplněnými dialogy mezi soudním prokutárotem a předsedou města či ředitelem školy. Scéna, kde se dva znich během dialogu v chůzi, s dělícím plotem mezi nimi, pozastavují nad dírou v plotě a místními delikventi, zatímco jenom díky této díře si mohou před rozloučením hned dvakrát(!) podat ruky, zavání až absurdní satirou. Přesto mě první povídka o žalobci až tolik nenadchla a k mým silným dojmům více přispěly až následující dvě, jak s citem rozehrány nemocniční, advokátské i politické povídánky s pacientem v podání Zdeňka Štěpánka, tak hned dva spojené příběhy dvou manželských dvojic v protikladných fázích života, kde dominuje Ladislav Pešek v postavě soudce. Všechny tři povídky pojí výrazná postava muže soudní profese, kterého však výrazně poznáváme i mimo pracovní náplň (ve druhé povídce dokonce jen mimo soudní prostředí), poslední však působivě přímo gradovala paralely mezi pracovním a soukromým životem Peškovy postavy, pokud jde o záležitost ve věcech manželství a rozvodu. Velmi pěkně se tu rovněž pracovalo s prvkem fotografií, které od archivních ukázek v oblíbené krabičce až po dvě aktuální momentky dotvořily posmutnělé, leč intenzivní završení jednoho příběhu. K tvorbě Petra Solana jsem se tímto vrátil po dlouhé době a rozhodně mě, i se skvělými herci a výbornou atmosférou, oslovil dalším šedesátkovým počinem. [85%] (25.05.2024)

...Film na něhož jsem narazil v diskuzi VRK... ŽALOBCA, OBHAJCA, SUDCA. Tyhle tři postavy se mnohdy střetnou v reálným životě a tentokrát jsou to i názvy tří povídek který film Tvár v okne nabízí. Mně osobně se líbily všechny tři povídky. Každá z nich měla něco do sebe. Kvalitativně jedna lepší než ta další. Což znamená, že jsou seřazeny od „nejhorší" po nejlepší. A kdybych to měl vystihnout jen velmi stručně? Je to o lidech, vztazích a tím jak spolu dokážeme či nedokážeme vycházet... 4hvězdy (08.06.2024)