Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Stará dáma vstupuje do ordinace a na výzvu „Odložte si!“ lékařce zabořené do papírů odpoví: „Polib si p...!“ Poté se vrací do zchátralé dřevěné vily, kterou právě opouští poslední z úředně dosazených nájemníků. Aniela blaženě vychutnává získané soukromí, v němž je jí věrným společníkem její vše chápající pes. Sní o renovaci rozlehlé vily, v níž by ráda dožila s rodinou syna. Ten má však s rodinným sídlem jiné záměry. Plynou krásné letní dny, stará dáma se kochá výhledem na vzrostlé stromy v zahradě, vede nekonečné monology a přitom se vzmáhá její nechuť k synovi a jeho hloupé, obézní dcerce. Cítí, že svět někdejších hodnot odumírá a že brzy vyhasne i její vůle k životu. Proto se vzepne k možná pošetilému činu – ale jen tak zaručí své vile právo na další existenci. Minimalistický film inklinuje k poetické výpovědi. Černobílá, asketicky věcná kamera Arthura Reinharta se upíná k výrazu teskné samoty Aniely, kterou znamenitě ztvárnila legendární polská herečka – třiadevadesátiletá Danuta Szaflarská. (MFF Karlovy Vary)

(více)

Recenze (72)

Filmpub.cz (Jiří Šíma)

"Je to případ snímku, který svého diváka podvádí. Nabízí mu pěkně nasnímané obrázky, nabízí mu slzy, emotivní střety a konfrontuje svého diváka se smrtí, ovšem v jádru je totálně prázdný, protože krom schématických scénáristických postupů a kvalitního řemeslného zpracování neexistuje nic navíc, čím…"

Filmweb.cz (Iva Přivřelová)

"Čas umírat není velký hit. Má ale v sobě víc půvabu, než by naznačoval jeho název a dá se vnímat i jako obecnější vyjádření střetu starého a nového Polska. Díky své až snové poetice sám působí jako z jiných časů podobně jako jeho hrdinka, a díky tomu je zajímavý." více

Premiere.cz (Petr Bílek)

"Film nadchne příznivce pozorně rozvíjených obrazových témat (tvář staré ženy či ruce při krájení jablka). Rušivě naopak působí příliš mnoho nostalgie, prvoplánová a neoriginální symbolika a některé lacině ‚poetické‘ záběry. Ale určitě stojí za to strávit večer s Anielou, dozvědět se, jak být…" více

Rozhlas.cz (Jan Jaroš)

"Anděliny vzpomínky na mládí jsou básnivě rozostřené, mění se v křehké vize. Spatříme však i velké detaily svraštělé kůže, zejména na rukou krájících jablko nebo krmících psa. Pohledy do Anděliny tváře pokryté vráskami vypovídají o stárnutí, jemuž se hrdinka nebrání, byť stále pečuje o svůj…" více

Tiscali.cz (Stanislav Buzek)

"Dokonalá drezura a pečlivá práce s kamerou a střihem zde stvořily jeden z nejlepších zvířecích výkonů na filmovém plátně. Pro svou komorní psychologickou drobnokresbu i téma vyzývající k hlubšímu zamyšlení nad během dějin je tento film určen pro promítání ve filmových klubech."

Reklama

Reklama