Muž, který miloval

Vztahové peripetie tentokrát po italsku. Kdo miluje více a kdo méně? To je to oč tu běží. Neustálé potkávání a míjení se ve vztazích, kdy oba, muž i žena hledají ideální pozici, touží být šťastní, ale nejde to teď a tady s tímto člověkem. Jako nastavené zrcadlo je zde vztah homosexuálního bratra hlavního představitele, který při setkání se svou smrtelností objevuje jak krásný je život a co pro něj vztah a jeho partner znamená. (01.07.2012)

Nemožná hloupost a zbytečnost. Vlastně příběh, který toho moc neřekl a člověka nijak neobohatil. Roberto versus Sara, Roberto versus Alba, to aby si Bellucci aspoň menší roli zahrála; a pak nádherně tolerantní rodina, která přijme fakt, že je Robertův bratr gay, bohužel, těžce nemocný a v ohrožení smrti, což rodiče taky nijak moc neotřese, ještě že operace dopadla dobře. A co se těch Robertových vztahů týká, tak to je takové moraviovské, cindy pindy, člověk nepociťuje, že by ty vztahy byly kdovíjak horoucí, pokud se zrovná nejedná o sex... Šílená nuda, odbíhal jsem od televize a o nic jsem nepřicházel. (02.06.2017)

Pro mě naprosto zbytečný film. V první půli to byla taková nuda, že jsem měl co dělat, abych to vydržel do konce. Sledujeme zde" zastydlého puberťáka", jinak už ale zralého muže, který se trápí, fňuká, nespí a dělá nejrůznější blbosti, jen aby se k němu vrátila jeho milovaná Sára. Druhá půle je kapánek lepší a dramatičtější, to když se do toho zamontuje Robertův mladší bratr - homosexuál. Ale převažuje stále nuda! Takže pro mne je tu jediná útěcha, že Monica Bellucci je stále překrásná a proto jen kvůli ní dostává tento film ode mě jednu hvězdu. (11.10.2011)

Hezký a zajímavý film o vztazích. Myslím si, že tento film toto téma zpracovává a pojímá velice dobře (myslím tím samozřejmě hlavní mužskou roli a jeho partnerky a naprosto opomíjím cokoliv dalšího celou tu omáčku kolem...pár stejného pohlaví...). Myslím si že film je také mimo jiné dobrý v tom, že nutí k zamyšlení...Jak to vlastně máme my osobně se vztahem s nejbližší osobou? (04.02.2015)

Ač by bylo zajímavější doporučovat 'Muže, který miloval' každému, kdo chce shlédnout "dobrý film", povinnost mi velí zasadit komentář do aktuálních souvislostí, tj. představit ho jako křiklavý příklad ochylky zdejšího hodnocení od reality. Jinak by se mohlo zdát, že pět hvězdiček dávám z trucu nebo jako kompenzační opatření podobné absolutnímu ohodnocení Pasoliniho posledního filmu (za současného odhození mých vlastních pocitů stranou). Netřeba být nějakým přeborníkem přes filmy v italštině, aby se rozumělo, že jména jako Fellini, Visconti, Antonioni a další byla druhdy ztělesněním slova režisér, a italský film synonymem slova "Film". Že tuto dobu máme nenávratně za sebou - aniž by ji cokoli nahradilo - nepatří rovněž ke střeženým tajemstvím. Proto až shlédneš 'Muže, který miloval', možná si povíš: "Není to tak špatné!" A teď nemyslím s tímhle filmem (oproti zdejšímu hodnocení, které jsem bohudík předtím neviděl), ale s kinematografií obecně. Přesně tohle jsem si řekl já... Více o vlastním příběhu napoví již samotný název. Bude to o muži, o lásce, o minulosti. Tenhle pán měl někoho rád, ale už asi nemá, a je sám. Jenomže pouze za předpokladu, že minulost je něco, co bylo, a ne něco, co bude. Nechci být úplně nespravedlivý, ale v tomhle případě děkuju sobě, že už mne delší dobu nepotkává to neštěstí, abych před vlastní projekcí prozkoumal rozsudek od ctihodné a demokratické poroty csfd.cz. (09.05.2014)