Obsahy(1)
Hra mladého francouzského dramatika vnáší do současného českého divadla nadhled, humor, ale i hloubku v posuzování milostných vztahů. Jsou to vlastně etudy na věčné téma - jak zůstat spolu a nezevšednět jeden druhému, jak se ubránit nevěře, jak ji zatajit, co v takové situaci se svědomím. Témata důvěrně známá, zpracovaná s překvapivou pointou. Hra měla v Klicperově divadle českou premiéru a je v pravém smyslu slova hereckým koncertem. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (5)
Večná témata milostných vztahů nadhodil ve své hře mladý francouzský dramatik Florian Zeller. Ve své zemi slavný, u nás téměř neznámý, držitel řady cen a oblíbenec Milana Kundery. Herecký koncert připravili v Klicperově divadle v Hradci Králové divákům Pavla Tomicová, Jiří Zapletal a Filip Richtermoc. ()
Výborně napsané, režírované a především zahrané. Pavla Tomicová je svými modulacemi hlasu nedostižná. Poznámka: divadelním režisérem je Štindl, Kepka to pouze zaznamenal pro televizi. (90%) ()
Ovšem, jelikož je to Klicperovo divadlo, nebojí se herci ani režisér přidat do hry trochu výstřednosti. Ta nesmí chybět v žádné hře, pak by to nebylo divadlo... Pavla Tomicová mi začíná lézti krkem, protože dostává stále ty samé role, jakožto jedince vyšinuté, stále plačící, řvoucí a dupající. Na druhou stranu by toto měl umět každý dobrý herec a všichni si někdy potřebujeme poplakat, zadupat a zařvat. (V případě Morávka jsou tyto okolnosti brány na zřetel tak moc, je že jimi prošpikována celá hra a o normálním hraní nemůže být řeč). Richtermocovi jde zuření dobře a dělá to s jakýmsi nadhledem, což je velice příjemné na koukání. Třetím hercem (a někdy tím druhým či prvním) je Jiří Zapletal (ovšem zde na čsfd je uváděn jako nežijící osoba s filmografií naprosto odlišnou, než jaká je ve skutečnosti), který je trochu narušenou osobností (a stále dostává podobné role - vyšinuté lidi, zase křičící). Pokud by se vám snad zdálo, že tam bylo moc křiku, propleskněte se. Ne, nezdálo se mi to. To je prostě život. A divadlo nám ho ukazuje bez přetvářek. To je na něm právě to krásné. Občas se zasmějeme, tu a tam uroníme slzu a někdy si dupneme. A vždy tu je nějaký ten třetí. Nebo ne? ()
Hradecké Klicperovo divadlo patří asi v dnešní době k souborům v Česku, které jsou na úrovni a snaží se často nabourat střední proud něčím neotřelým. Tato inscenace je dost avantgardní a vystihuje běžný vztah, kde si každý jde po svým a při tom ho názory druhých nezajímají. Herecky rozhodně nad oběma zbývajícími herci vyčnívá Tomicová. Jinak hru poněkud "potápí" občasné dlouhé filozofování, ale přesto se u mě ke 4* hvězdičkám těsně vyšplhala. [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Excelentní hořká komedie prolínající v sobě humor, nadhled, bolest, city, osamělost a melancholii. Skvělý scénář a fenomenální herecké výkony. Září zejména Pavla Tomicová. Ta ženská je hrubá:) Už od doby, kdy jsem ji prvně viděla ve Snowboarďácích a poté v Rafťácích, kde geniálně ztvárnila šílenou matinku Jirky Mádla, mě v každé své roli zaujme svou osobností a výrazným hereckým stylem. Potěšila mě rovněž hudební melodie Michaela Nymana z filmu Piano. Skvěle se sem hodila a dokázala navodit patřičnou atmosféru a dojmy. ()
Reklama