Absurdistán

už nějakej ten čas nepíšu recenze, takže mě hloupější filmy už tolik neuráží. absurdistán posloužil jako kulisa u malování a dojem je celkem ok. kdyby se jednalo o němý film, a aja tak nemusela kvokat své repliky spisovnou češtinou, bylo by to výrazně lepší. každopádně pro náročnější bude vždycky lepší volba Aristofanés: Lysistraté. jedinej rozdíl je v motivaci. ženy přestanou s muži souložit kvůli válce, ne kvůli hygieně :-) (17.11.2009)

Mňa táto absurdná alegória celkom pobavila:-) Neviem čo všetci od tohto filmu očakávajú alebo mu stále vyčítajú. Je to parodicky ladená etnografická freska. Rozhodne nejde o depresívnu kravinu či efektne natočenú frašku! Už to si myslím, že stačí k spokojnosti diváka nad dobre stráveným časom pri pozitívne naladenom filme:-) Divákom originálného snímku TUVALU http://www.csfd.cz/film/70390-tuvalu/ snáď ani nemusím vysvetľovať, kto je autor, a v čom je sila jeho tvorby:-))) (17.06.2009)

Bylo nebylo. Za jedněmi horami a povícero lesy se německý režisér Veit Helmer namísto svých autorských pohádek pro dospělé rozhodl zabývat něčím prapůvodnějším a tak vstoupil do dávno zapomenutých teritorií a natočil báji. Krásně malebnou báji o vzniku řeky. Voda byla totiž vždy stěžejním elementem a jako taková hrála v mýtech důležitou roli. Ta báje sice možná byla o něčem docela jiném - třeba o krizi patriarchálního zřízení a reflexi možné emancipace pohlaví, možná to byl mýtus o zázracích lásky či důležitosti revolty mládí, či o docela jiných věcech, každopádně onen mýtický rozměr je určující - čistě mimočasové vyprávění, které je nelehko a nejednoznačně interpretovatelné, plné nejrůznějších symbolů a zakódovaných ozvěn vypravěčské zkušenosti. V mýtech se totiž transgeneračně předávala nějaká lidská zkušenost a je rozhodně vrcholně zajímavé sledovat, jak fungují mýty moderní (či spíše postmoderní). Veit Helmer přistoupil k filmu v duchu magického realismu, který se světem mýtů úzce souvisí, a vytvořil cosi na způsob balkánské komedie řízlé poetikou ještě více východnějších kinematografií. Schází mu sice Kusturicův humor, oplývá však za to na Západoevropana nezvykle originálním romantickým viděním světa (analogie s Jeunetovou Amélií z Montmartru ale není příliš přesná). Příběh o tom, jak jakýsi mladý muž vrátil lidem vodu, je krystalickým příkladem toho, že se vyplatí experimentovat a pokoušet se vyprávět věci jinak, než jak jsme na to normálně zvyklí. Byla by to jistě krásná love story či dobrodružný film, takhle je to ale mnohem magičtější a záhadnější... Podobné filmy: Krajinka, Underground, Černá kočka, bílý kocour (12.11.2008)

Čtvrtá * za Maléřovou, protože je mazel. Jinak film není špatný, ale co se týče zápletky, tak její roztáhnutí na téměř 90 minut je neúměrné, mohlo to mít o 20 minut méně. V každém případě režisér zvolil dobrou strategii omezením dialogů, čímž může film exportovat i do zemí, které si na titulky moc nepotrpí. (15.03.2009)

Alegorie obvykle nic nevysvětlují, spíše zjednodušují, zamlžují a tváří se falešně, že objevují obecné pravdy. Mám za to, že doba žánru alegorie je dávno pryč a chápu je jako únik od reality, skutečné kritiky a satiry, jíž je umění schopno. Na zápletce Absurdistánu mě neuráží, že v jedné vesnici uprostřed euroasijského ničeho jsou muži líní a neschopní trubci, zatímco ženy jakože pilné a pracovité včelky. Rozčiluje mě nesmyslnost, s jakou je toto dělení ukázáno. Ve filmu ženy prakticky nepracují, nemají povolání, zatímco muži ano, ale tím, že muži víc polehávají a odmítají opravit porouchané vodovodní potrubí, jsou ti špatní. Ženy nevyvinou žádnou iniciativu kromě toho, že hučí do mužů, aby potrubí opravili, a nakonec jim demonstrativně odepřou sex. Ve vsi, byť zaostalé, přitom funguje telefon, svařovací nářadí je volně dostupné; zkrátka možnosti tu jsou. Na což ihned navazuje další protivnost. Rádoby feminismus a překonané amazonství, které jsou přitom popřením toho nejpřínosnějšího, co s feminismem přišlo - debata či spor, na základě nichž si obě pohlaví nově vyjasní své role a mohou dospět k jakés takés rovnoprávnosti. Tolik nelogičností a schválností aby člověk pohledal. Ve vesnici má žít čtrnáct rodin, ale záběry na krajinu napovídají na mnohem větší osadu. Vesničané vyšlou své syny do světa, aby přivezli pomoc, ale vrátí se jen trulant Emelko, a nikdo ostatní kluky nepostrádá. Vodovod teče čůrkem, ale poškozený je evidentně tak, že by do vesnice nedotekla ani kapka. Ženy rozdělí vesnici na polovinu, ale překročit hranice jde bez námahy. V době největšího sucha ženy vybudují maskovaný vodní příkop, do nějž nadržení muži spadnou. Tento příkop by jim ale zase zároveň nezabránil, aby se žen zmocnili. Na řešení, které Emelko objeví, taky vůbec nemusel chodit do světa na zkušenou; stačilo jít za nejbližší kopec. (13.06.2020)