Žena v Berlíně

Film ani vyloženě nenadchnul (to se při takto brutálním tématu ani nedá), ale ani nesklamal. Je objektivní, férový, realitu té doby ukazuje (pravděpodobně) věrně. Líbí se mi dvojjazyčnost a obsazení rolí, ve kterých Rusy hráli ruští herci a Němce němečtí herci. Zajímavé je, že Nina Hoss zahrála Anonymu ne jako současnou ženu, ale jako tehdejší ženu. Její chování tedy není pro současného diváka naprosto čitelné, o to však je autentičtější. ■ Otázka: "Jste fašistka?" zůstává ve filmu nezodpovězena. Podle tvůrců filmu proto, že Anonyma ve skutečnosti zřejmě k tomuto smýšlení inklinovala a nechtěla muži, kterého milovala, lhát. (21.04.2010)

Hodně zajímavý a hodně opomíjený pohled na konec války, na osvobození. nejdřív jsem se bála, že se film zhroutí na myšlence, jak Rusko znásilnilo chudáka Německo. Dost by na tom určitě pravdy bylo, na druhou stranu jsem překvapena právě oním nezbytným vyobrazením obou stran. Nečekala jsem, že se dočkám toho morálního dilematu, že znásilnění je špatné, ale......neubránila jsem se myšlence, že se jim nedivim, i když pořád špatnost a ohavnost toho aktu přetrvává. Co mi ale ve filmu víc chybělo byl možná větší příběh, tím myslím větší dějový posun, ovšem hvězdy za to ubírat nebudu práve díky tomu morálnímu dopadu filmu, respektive rozporu. Člověk si asi nevyhnutelně říká, že osvoboditelé ze západu by se takhla nikdy nezachovali, jenže osvoboditelé ze západu nikdy nepoznali na vlastní vesnici aplikaci spálené země, a to proto, že západ byl přece jen rasově na jiný úrovni (vemte si jen třeba západo a východoevropskou kinematografii, pochybuju, že by v Rusku někoho napadlo natočit komedii o válce ve stylu Funése a jeho Velký flám, holt jiná zkušenost, jiné osvobození). Pět hvězd dávám za to popřemýšlení, které v sobě film nese, to že tam jsou dějové nedostatky lze opomenout, ale šlo by to udělat i lépe. Tož tak. (25.11.2011)

"Wie sollen wir leben?" se všemi významy, jež daná věta může nést, nás v závěru citelně rozechvěje. Známé zmizelo, nebo se rozpadlo. Věřit už se nedá ani slovům, když tolik nesouzní se skutečností. Co je láska? Redefinovat. Co je zlo? Redefinovat. "Was? Was? Keine Antwort."// (Navíc mám slabost pro lásky à la Markéta Lazarová.) (13.03.2011)

Z deníku německé ženy vidíme události odehrávající se při invazi Berlína sovětskými vojsky v dubnu 1945. Že se Rusové nechovali podle etikety, je jasné každému, ale něco takového si jeden těžko představí. Tím méně si představíte, že si po nějaké době o tom ženy budou povídat a zároveň vtipkovat, ale není konec konců humor únik od zbláznění se z takové reality? Hlavní hrdinka si předsevzala, že se přes všechno přenese za každou cenu a rozhodne se, když už to má být, tak že si alespoň vybere, kdo to má být. Snímek jsem měla dlouho uložený v zásobě, ale po pravdě nečekala jsem, že se mi bude tolik líbit, byť se tam dějí taková zvěrstva. (21.06.2014)

Druhá světová válka se jeví jako nevyčerpatelná studnice příběhů...a na jednu stranu se ani není čemu divit. Žena v Berlíně je totiž opět velice zajímavý a originální příběh, který vypráví jeden z příběhů, který se pro změnu odehrál přímo v Berlíně, těsně před a po skončení války. Naprosto chápu, proč film vznikl. Vždyť já nad tím nikdy nepřemýšlel, co se stalo, když do Berlína vtrhla ruská vojska. Pro mě prostě válka skončila a tím to všecko haslo. Jenže když jsem se nad tím vším zamyslel, určitě to všecko nebylo tak růžové, jak se v knihách píše a právě proto jedna anonymní německá žena napsala deník, podle kterého se natočil tenhle skvělý film. Škoda, že neuvěřitelně pomalu ubíhá. Chvílemi totiž dokáže šíleně nudit, což je u válečných dramat občas problém. Na druhou stranu se snažil naprosto objektivně ukázat život dvou odvrácených stran. Ta objektivita je pro takový film nesmírně důležitá, protože bez ní by vypovídající hodnota byla prakticky nulová. Američani, ale i Rusáci o tom můžou vyprávět svoje. Všichni jsme lidi a všichni jednáme podle svých pudů, a jelikož tomu tak je, nikdo není dobrý nebo zlý. Všichni jsme prostě lidmi s dobrými i špatnými stránkami. Jsem rád, že jsem takový film viděl. Nezaujatost je hlavní devizou tohodle filmu a ta tenhle příběh jedné, ale i tisíců dalších, žen z Berlína neuvěřitelně vyzdvihuje. (30.10.2012)