Žena v Berlíně

Natočeno podle deníku,podle skutečné události,podle života samotného.Období duben až červen 1945 bylo pro berlínské civilisty velice nebezpečné zvláště však pro německé ženy,které musely v troskách Berlína čelit nájezdům sexuchtivých sovětských vojáků,kteří v opojení z vítězství nad úhlavním nepřítelem brali německé ženy jako takový bonus vedle střílení, rabování a popíjení.Sovětští vojáci věděli,že si můžou dovolit skoro vše a většinou bez následků a pokud měl někdo sebemenší morální zábrany chovat se tak neurvale tak jen stačilo,aby si vzpomněl jak Němci řádili v Sovětském svazu a výčitky byly rázem pryč.Hlavní roli zde ztvárnila jedna z nejlepších německých hereček Nina Hoss,která rychle pochopila,že opilým sovětským pěšákům se těžko může bránit a tak svůj šarm a svou diplomacii díky skvělé ruštině uplatnila přímo na důstojníky rudé armády konkrétně na majora Andreje,který pak s několika vojáky obsadil ten její obrovský dům a chránil tak jí i ostatní v domě po celou dobu svého pobytu v Berlíně.Po kapitulaci Německa byl major Andrej přeložen což byl zřejmě krycí název pro nedobrovolnou cestu na Sibiř.Zároveň v tutéž dobu se vrátil německý voják Gerd,který byl přítelem Niny než šel bojovat.Oba milenci Nina i Gerd po svém shledání cítí,že nic není jako dřív.Těžko si můžou navzájem něco vysvětlovat,protože okolnosti války musí každý pochopit po svém.V první hodině je více násilí,ale v druhé hodině už je děj klidnější a plynulejší. (23.05.2020)

Myslím, že pohled Němce na německé dějiny, nebude nikdy objektivní. Ani se nedivím, kdybych byla Němec, taky bych si nerada nastavovala zrcadlo. Nebudu to rozebírat, my Češi toho máme taky dost na zametání před vlastním prahem. Ale do hodnocení německého přínosu Evropě a světu je neradno se pouštět: Německo před 1. světovou válkou, Německo v 1. sv. válce, Německo po 1. sv. válce a ve válce druhé... Německo po 2. sv. válce. Německo v současnosti - raději nemluvit. 1) Film se mi nezdá objektivní a na tom trvám. 2) Film má neskutečně, přehnaně dlouhou stopáž. 3) Na hlavní hrdinku je dobré pokoukání, ale tím její přínos tomuto filmu nejen začíná, ale i končí. Vidím to na 3 ztracené *. Ale přesto tu moji třetí * ještě zachránilo, že se režisér nad očekávání vyhnul nechutným scénám. - Jinak válka je rozpoutané peklo, roztočená spirála zla, posunutí hranic morálky, vzdálení se od Boha. Každá válka uvolní zlo, které se už nikdy nedá z povrchu země smazat, zavřít do Pandořiny skříňky. (27.09.2015)

"Jak máme teď žít?" Strašně smutné drama o ženě v době, kterou si většina z nás už nedovede představit, natož pochopit její velmi bolestný vnitřní boj s jejími rozporuplnými pocity. Jsou věci o kterých se špatně mluví, píše a už vůbec těžké je zrealizovat do filmové podoby. Fakta, které by mnozí nejraději zamlčeli, ale nejdou jen tak vygumovat z dějin, jakoby se nic nestalo. A já jsem ráda, že jsem mohla vidět události ke kterým ve velkém docházelo nejen na konci války v Německu, ale ve více státech a co já vím tak u nás také. Tento snímek byl pro mě i jistým zdokumentováním událostí, které mám možnost číst v archivních rodinných dopisech z rajchu. Byla jsem překvapená, kolik situací odpovídalo událostem ve filmovém zpracování. A nedivím se, když jsem tam četla, že nejen ženy při bombardování vybíhaly z krytů pro dobrovolnou smrt. Je jisté, že nejde jen o jednostrannou záležitost, ale to nic nemění na tom, že to byl velmi věrohodný válečný film. (27.10.2012)

"Válka mění slova, láska už není tím, čím byla." Za mě má sice tento film poněkud dlouhou stopáž,  ale jinak přináší docela netradiční pohled na válku a její konec. Možná je pravda, co tvrdí ona německé novinářka (a anonymní autorka deníku), že mnohé z aktérek tohoto příběhu ony události, kterým se film věnuje,  "ocejchovaly" do konce života. Sama dotyčná to ostatně po letech, jak se dozvídáme v závěrečném titulku, pocítila na vlastní kůži...  Z dnešního pohledu bychom mohli říct, že ty ženy byly především obětmi násilí sexuálně vyprahlých rudoarmějců a v tomto směru jde o docela drsnou výpověď (ač bez zbytečně drastických závěrů). Snímek však rozhodně není natočen černobílé. Silná je třeba scéna, kde jeden ruský voják v domě plném německých žen a dětí vypráví, jak byl v Rusku svědkem toho, jak Němci vyvraždili celou vesnici (včetně dětí). Do některých scén pak filmaři vložili i humor (ač trošku drsný), třeba když si některé z žen (včetně těch již v letech) vypráví, jak se k nim ruští muži chovají v posteli. Ten popis "běžného" života německých žen v područí ruských vojáků mohl být možná méně rozvláčný, aby v něm více vyzněl ten osobní příběh "love story" novinářky a ruského důstojníka Andreje. I přesto jinak za mě povedený film. (01.02.2022)

Události líčené ve filmu nebyly ani zdaleka historikům neznámé, přesto trvalo mnoho dekád, než se prolomilo společenské tabu, které souviselo s traumatem masově znásilňovaných a zneužívaných žen postupující Rudou armádou. SSSR ani jeho nástupce Rusko pochopitelně neměly zájem otevírat tuhle neslavnou kapitolu působení svých vojáků za 2. světové války. Když Rudá armáda v roce 1944 dosáhla německých hranic, měla za sebou krutou zkušenost těžkých a krvavých bitev a vědomí brutálního násilí páchaného Němci na civilistech. Rudoarmějci měli co vracet a obyvatelstvo prvních obsazených německých osad věru nedopadlo dobře. To ovšem znásobilo odpor německých jednotek, a proto sovětské vedení největším excesům rychle zamezilo. Znásilňování a loupení ale nebránilo, něco se vyčerpaným jednotkám zkrátka nabídnout muselo. K sexuálním deliktům u západních jednotek sice docházelo taky, ale v nesrovnatelně menší míře a jiné atmosféře (svědčí o tom např. scéna hromadného znásilnění italské školačky ve snímku Horalka). Na východní frontě mělo znásilňování masový charakter a rozměr systémového selhání - a fakticky i válečného zločinu. Postižené ženy se pomoci nedovolaly a o připomínání své bolesti a hanby nestály. Teprve poté, co válečná generace zemřela nebo se dožila stařeckého věku, bylo možné se k téhle problematice vrátit. Obsah filmu je pro některé kontroverzní ostatně i dnes, ale po mém soudu o nějakou snahu o relativizaci hrůz nacismu z německé strany nebo dokonce o falšování dějin určitě nejde. Snímek se nesnaží o černobílé vidění, rudoarmějci nejsou jednorozměrné zrůdy, ale lidé, které formovala válka a osobní zkušenost. Jejich postoje a pocity jsou zkrátka rozporuplné - konec konců totéž se dá říci i o německých civilistech. Za první půli bych vzhledem k tématu neváhal nadělit 5*, ale v druhé půli se scénář začne motat v kruhu a řadu scén by šlo prostříhat. Takže nakonec za 4* a 85 % celkového dojmu. (06.07.2017)