Man on Wire
Obsahy(1)
7. srpna 1974 byl spáchán „umělecký zločin století“. Pachatelem byl francouzský vizionář, pouliční umělec, kapesní zloděj, provazochodec a především snílek, který by pro uskutečnění svého snu neváhal i zemřít – Philippe Petit. „Byla by to krásná smrt. Vždyť bych zemřel při provozování své vášně,“ říká dnes francouzský dobrodruh, který ilegálně přešel po ocelovém laně mezi newyorskými „dvojčaty“, v té době nejvyššími budovami světa. Samotná příprava akce zabrala Petitovi a jeho skupině spolupracovníků osm měsíců. Ve strhující rekonstrukci poskládal režisér James Marsh vzpomínky všech zúčastněných, z nichž je zřejmé, že i když byla akce promyšlena do nejmenších detailů, stačilo málo a na titulních stránkách světových deníků by fotka Petita procházejícího se téměř půl kilometru nad zemí mezi „dvojčaty“ chyběla. Skvěle dramaturgicky vystavěný snímek s napínavou dramatizací této unikátní akce využívá množství autentických záběrů a fotografií, které si Petit a jeho spolupracovníci pořizovali, a ve vhodných chvílích nechává naplno vyznít působivou hudbu Michaela Nymana. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (2)
Recenze (166)
Zaobaleno do nádherné, poetické hudby, která nás dostala do kontaktu s touto velkou neuvěřitelnou událostí. Do nejmenších detailů, s takovou jemností dokázal režisér podat celý ten průběh, jak obrovská touha po snu dokáže přinutit člověka všímat si každé maličkosti, vše sepisovat, pomalu sestavovat plán s neuvěřitelnou trpělivostí, s kapkou bláhovosti stavět svůj sen, zasvětit do toho vše, aby pak mohl konečně kráčet po oblacích. "Musíte v sobě pěstovat vzdor, odmítat jakékoli podřizování se pravidlům, neusínat na vavřínech, neupadat do stereotypu, každý den, každý rok, každou myšlenku brát jako jedinečnou výzvu...a pak i vy můžete zasvětit život lanu..." ()
Až neskutečný je tento snímek a člověku, který šel za svým životním snem, tak dlouho, dokud jej nedosáhl. Pro mě až neuvěřitelné, že dokázal cca 7 let, od začátku stavby WTC snít o jedné věci a velkou část svého života věnovat snění a přípravám. Na dokument je 94min poměrně dlouhá stopáž nicméně Marsh to pojal netradičně a díky lehce vtíravé hudbě a perfektnímu střihu dokázal zaujmout i na tak dlouhou dobu. U jiného stejně dlouhého dokumentu, už bychom netrpělivě koukali na hodinky, kdy že bude konec. 85% ()
Já tyhle lidi žeru! Z titulu své vlastní povahy mám pro blázny, magory a buřiče naprosté pochopení. No a navíc ještě poznám poutavý dokument, který mě v půlnočním čase neuspí a v ranním nakopne. Provazochodectví je tu pasováno na hotové náboženství a víte, co je na tomhle náboženství skvělé? Že má Boha, kterého jsem viděl a který vážně existuje. No a ta hudba... Bomba! (Litoměřice 2013, 6/14) ()
Formát mě vůbec nezaujal, ale když se zamyslíte nad samotnou akcí, které se dokument po celý čas stopáže věnuje, hlava vám to prostě nepobere ani omylem. Já o tom přemýšlím i teď, týden po shlédnutí. Natáhnout si mezi dvojčatama (tehdy ještě v plný kondici) špagát a pak na něm blbnout... to nějak překračuje moje chápání. Jak někdo může být takový blázen? Při prvním záběru ze střechy z výšky 417m se mi udělalo trochu šoufl, ale pan Petit se mohl přetrhnout a věnoval kus života, aby si v této výšce mohl bez jištění s kusem klacku v ruce zatancovat valčík mezi obláčky. Ve finále pak se stoickým klidem ještě dodá: "Přátele mi říkali, že jsem tam byl asi 45 minut". Nebylo to trochu málo, Philippe??? ()
Sledovat tenhle dokument několik dní poté, co dosud nevyprchalo mé bezmezné nadšení z filmu Muž na laně, se po většinu doby rovnalo strašné nudě, skoro až utrpení. Vylézt z IMAXu, kde jste prožili svůj dost možná nejlepší 3D zážitek ever, a pustit si pak tohle, rovná se samozřejmě naprosto nesrovnatelnému: zatímco Zemeckis a spol podle mě vyloženě revolučně posunuli hranice filmového zážitku, tenhle dokument není nic jiného než hodinu a půl trvající rekonstrukcí "uměleckého zločinu století", na níž jsou nejcennější - a nejzajímavější - dobové záběry (a to nejen samotného Petita a jeho kumpánů, ale např. stavby Dvojčat). Naopak všechny scény ze současnosti s (zestárlými a olyslými) mluvícími hlavami by uspaly snad i mrtvého - od jisté doby mě tenhle typ dokumentů, kdy někoho posadíte před kameru a necháte ho do ní něco vykládat - k smrti nudí. Pokud jsem si něco u tohoto dokumentu uvědomil, pak je to zajímavý poznatek, že naprosto všichni lidi kolem Philippa Petita, kteří mu pomáhali uskutečnost jeho husarský kousek, byli dokonale bezvýrazní šediváci, na kterých není ABSOLUTNÉ nic zajímavého. To Philippe Petit byl hlavním iniciátorem, aktérem i hvězdou celé akce i tohoto dokumentu, a to on všechny přezařuje oslňujícím svitem své osobnosti - a pouze za možnost vidět naživo (před očima s dosud věrným předobrazem Josepha Gordon-Levitta v jeho roli) tohoto vitálního a fascinujícího chlapíka, kterého dokument zachytil krátce před jeho 60. rokem, nakonec dávám dokumentu 4 hvězdy. Protože naprosto všechny momenty, kdy mluví do kamery, jsou úžasné - z toho chlapíka ještě pořád vyzařuje tolik energie a nadšení, že vám prostě dojde, že někdo takový to tehdy musel dokázat - a váš obdiv k němu pouze vzroste (pokud je to ještě vůbec možné - osobně je pro mě Philippe Petit už dávno můj nový hrdina, kterého už nikdy nepřestanu absolutně obdivovat za to, co dokázal, hrozně mě celý ten nápad baví a současně imponuje). Nejzábavnější moment celého dokumentu přijde v samotném závěru, kdy na sebe Petit prozradí jednu věc, která ve filmu překvapivě nebyla: "Jak jsem pak scházel ze schodů městského soudu... Uviděl jsem v davu jednu fanynku. Moc hezky se smála, přišla ke mně a láskyplně mě objala... A zamilovaně řekla, že chce být první člověk, se kterým budu sdílet svoji radost. Řekla mi, že za mnou půjde kamkoli. Samozřejmě, že to pak skončilo v posteli. Na krátký okamžik jsem pocítil jakousi tělesnou blaženost. Jak nechutné! Ale přece..." Och, garantuji vám, že když tohle Petit pronáší a ve tváři má neuvěřitelně okouzlující směs rošťáctví a vitální veselosti, nejde si ho v tu chvíli nezamilovat - čert vem všechno kolem, jestli se někdo vedle něj cítil zneuznaný nebo zrazený, ten týpek je prostě gigant a velikán v tom, co dělá, a to omlouvá vše. Pro mě osobně neobyčejně nudný (především všechny ty inscenované scény, které rekonstruují přípravu na střeše WTC a samotné zdolání lana mezi oběma věžemi, osobně shledávám strašně zbytečnými a debilními) dokument, který ovšem zachycuje jednoho člověka s neuvěřitelným kouzlem osobnosti, který dokázal něco velkolepého - a už proto to stojí za vidění. () (méně) (více)
Galerie (15)
Photo © Arsenal
Zajímavosti (4)
- Poté, co jsou Philippe Petit a jeho krajané vzati do vazby, jsou vyšetřováni policií. Frázi "Man on Wire" je pak možné zahlédnout napsanou na jednom z policejních záznamů, který dokumentoval daný incident. (glitter)
- Druhý najlepší film všetkých čias na populárnom americkom webe Rotten Tomatoes. (Magazine)
- Reportér ve vrtulníku popisující Philippovu chůzi v čase v 1:20:50 je Neil Bush, dopravní reportér a pilot pro WCBS NewsRadio88. (glitter)
Související novinky
OSCARY – výsledky
Snad jen jednoho většího překvapení jsme se dočkali při vyhlašování Oscarů za rok 2008 v hlavních kategoriích: nejlepším hercem v hlavní roli se nestal Mickey Rourke za Wrestlera, ale Sean Penn za… (více)
Český herecký úspěch v Karlových Varech
Přestože si nejnovější režijní počin Michaely Pavlátové Děti noci samotný cenu neodnesl, hlavní herečtí představitelé filmu Martha Issová a Jiří Mádl doslova ovládli podium velkého sálu hotelu… (více)
Reklama