Trhliny

1229. hodnocený film: Jáká to náhoda, že právě představitelka slečny G., tedy Eva Green je moje oblíbená herečka podle mě se řadí i mezi nejkrásnější ženy světa. Rozhodně se jedná o zajímavý film, kdy tahle dáma, která má očividně v oblibě své chráněnkyně natolik, že jsou pro ni vším a jejich trénování je jejím jediným smyslem života. Co se však stane, když do spolku sportovkyň, které trénuje, přijde španělská dívka z vyšších kruhů, do které se slečna G. zamiluje a její tým to nese hodně nelibě. Mladou dívku pronásledují na každém kroku, ubližují jí a když ji bijí natolik, že jí jde o život, slečna G. místo pomoci ji chladnokrevně nepodá pomocnou ruku a nese velkou vinu na její smrti, to když jí nepodá malou lahvičku, která dívce pomáhala v dýchání. Dívky se pak k samotné slečně G., jimi kdysi milované ženě, otočí zády a odejdou z jejícho družstva. Film by mohl dosáhnout až na 5*, ale k pomyslnému kroku na vrchol mu zbývá větší nátlak na diváka. Chybí tam trocha napětí, více dialogů a dokonce i více prostoru Evě Green, která pro mě znamená skutečný herecký skvost. Bylo to o fous... 5* (03.06.2012)

Film Trhliny mě nijak zvlášť neuchvátil, možná jen tím, že jsem od něho očekávala zázraky, ale ty se nakonec nekonaly. Hlavní role velmi pěkně zahraná, ovšem téma dívčí školy skýtalo mnoho míst, kdy se prakticky nic nedělo a jen jsem čekala, kdy už se to pohne, ta místa nešla ani nějak prorozjímat čímsi hlubším. Knihu jsem nečetla a možná v ní by se dala najít náplň pro ona inkriminovaná místa a narážky, které nebyly nijak dotažené jako rozdílnost náboženství mezi nově příchozí a ostatními, čili úplně zbytečné. Ve většině případů bývá lepší nejdřív vidět film a pak přečíst knihu, v opačném pořadí bývám pravidelně zklamaná, tenhle film mě dokázal zklamat i bez předchozí četby a rozhodně podruhé už se na něj nepodívám, ke knize bych se nechala přemluvit. (31.01.2012)

Nevadí mi citlivé dodnes tabuizované téma sexuální orientace, s tím bych se nějak poprala. Vadí mi laické spojení jiné orientace s nadřazenou mocí, manipulací, zneužitím postavení hraničící s adorací, což se mnohokrát v historii opakuje, až se z toho stává kult, běžná věc, akceptovatelná samozřejmost, postupně k tomu se nenápadně směřuje. Nejvíce toto alarmující zjištění dokládá závěr beztrestného uklízení "nepříjemné události" pod kobereček. Jako bych viděla osvědčenou šablonu, která se tak ráda a často kopíruje, kopíruje a všem pirátům to přechází a promíjí se...Nicméně Eva Green byla přesvědčivá až neskutečně. (20.07.2013)

Problém nebyl v tom, že by Miss G byla lesbická, problém byl v tom, že byla vyšinutá. Zdánlivě dodávala holkám sebevědomí, přitom je však k sobě poutala nezdravou vazbou a manipulovala s nimi. Eva Green byla ve své roli fascinující – chvílemi nádherná, chvílemi odporná. Nechtěla bych se ocitnout v jejím silovém poli. (29.04.2011)

Výtečné drama s perfektním obsazením a krásnou hudbou mého velkého oblíbence, Javiera Navarreta. Má oblíbená María Valverde zde dostala další zajímavou roli, ve které je zcela oslňující a přivádí mě zde do mdlob - její postava tajemné cizinky - o její minulosti film nesděluje téměř nic! - s roztomilým španělským přízvukem má obrovský dramatický potenciál, který je zde beze zbytku vytěžen (i když v předloze tam asi některé věci mohly být vysvětleny víc). Film má velmi dobrou kameru a krásné lokace, a závěr je emočně hodně silný, i když je lehce předvídatelný. Za mě osobně bezvýhradné nadšení - ten film určitě není dokonalý, ale mě osobně velmi nadchnul. UPDATE 16.10.2019 - Na druhé zhlédnutí po 8 letech mě ten film dostal možná ještě víc než kdysi. Absolutně dokonalé lokace, kamera, soundtrack a obsazení - María Valverde - zachycena zde na vrcholu svého mládí - v některých záběrech zcela dechberoucí a přivádějící mě do erotického transu (jak nádherné má zde vlasy! ty božské rty skrývající řady sněhobílých zubů! jaký oduševnělý výraz a odzbrojující úsměv!), Eva Green mrazivě dokonalá jako vždy (jaká fantastická to herečka!), Imogen Poots navzdory malému prostoru její role taktéž velmi dobrá, a nejvíc mě asi tam nově bavila Juno Temple, která je zde absolutně bezchybná a strašně mě bavilo na ni koukat a cítit, jak to v ní všechno vře pod povrchem, s občasnými fascinujícími erupcemi. Stejně tak ten příběh je velmi dobrý, byť mě mrzí, že neodhalí více z minulosti Fiammy (něco se lze přece jen domýšlet mj. na základě scény, v níž je Miss G přistižena při pročítání jejích dokumentů) - lze se jen dohadovat, proč byla vlastně umístěna do ústavu, a jaký má vztah se svým otcem, který je pravděpodobně vdovec (o matce se Fiamma nezmiňuje vůbec). Jinak musím říct, že mi postavy těch dívek byly všechny do jedné strašně sympatické, a bylo mi jich chudinek líto, že musí žít v tak deprimujícím prostředí, stejně jako jsem měl velké pochopení pro postavu jejich vychovatelky - všechny postavy jsou zde podle mě představeny s velkým citem, každá je zajímavá a záleželo mi na tom, co se s nimi děje. Myslím, že v tomto ohledu je na tom filmu znát, že ho natočila žena (btw. trochu mi přijde škoda, že od té doby už nic jiného nenatočila - podle mě je velmi talentovaná). Celkově se mi ten film i na podruhé strašně líbil a vyvolal ve mně velké emoce - Trhliny přímo vibrují mládím a dívčí nevinností, a ten závěr, kdy je ta nevinnost porušena a Di přichází o dětské ideály a dospívá k zásadnímu rozhodnutí, je velmi dojemný a krásný. Soudím, že i ta předloha by mohla stát za přečtení. (05.11.2011)