Škola života

Ano, já vím, že je to v podstatě obyčejný příběh ze života, a že bych od něj neměl čekat nic převratného, ale... Ale na můj vkus je asi až příliš obyčejný, tuctový, nesčetněkrát viděný, slyšený, čtený... Zkrátka nic extra. Líbila se mi dobová atmosféra, to ano, fajn byla i milá Carey Mulligan (přemýšlím, kdy a v čem jsem naposledy viděl mladou herečku, která by se tolik podobala Audrey Hepburn), ale jinak mě Škola života neoslnila. Od scénáře Nicka Hornbyho jsem rozhodně chtěl víc. Film začíná podobně jako polozapomenutá generační výpověď Beat girl, ale vyvíjí se a končí jinak - hůř.__P.S. Zdálo se mi to, nebo se Peter Sarsgaard ze sebe snažil dělat Ewana McGregora?__P.P.S. Do role, které se ujal Alfred Molina, bych si představoval někoho víc "britského". (14.06.2012)

"Kde jsi byl, když jsem si ničila život?"                                                                                                                                            I když je Lone Scherfig vyčítáno, že sáhla vedle, myslím si, že ve své podstatě je romantička a ve svých předchozích filmech to dostatečně předvedla. Nezdá se mi, že by šlo o nějaký lehkovážný přehmat. Po této předloze sáhla naprosto cíleně a s přesvědčením. I když jde nepopratelně po líbivosti, několik věcí se jí nedá upřít. Umí pracovat s herci. Obsazení přesně odpovídá povaze postav, dokázala nás přenést do 60. let a její přenos byl velice přesvědčivý. Zřejmě vystihla polohu, která se většině diváků líbí. Své hodnocení neměním, film není ani přelomový ani geniální, je jen profesně dobře odvedený. (04.11.2016)

Vedle herců pracuje pro film věrná nálada raných šedesátých let. Na tradici školních uniforem útočí minisukně, na upjaté mravy rokenrol – a také premiantka třídy, jíž perlící Alfred Molina coby otec v kouzelných debatách rýsuje cestu na Oxford a neohrabaný spolužák dojemně a marně nadbíhá, času změn ráda podlehne.Vývoj jiskřivé, byť dlouho cudné romance má podmanivou náladu; bezstarostnou, radostnou, uvolněnou, a přitom s podprahovým tušením, že tu něco neklape. Typicky britský humor se vyžívá v duchaplných žertech i drobných detailech – a náhle použije mrazivou sílu při hrdinčině konfrontaci s učitelkami. Neboť dívka vede svou rebelii víc ze vzdoru než z lásky a za útěk před nudou platí. Škoda že její procitnutí a zmoudření film tolik ždímá a že si autorka předlohy tak okatě fandí. Jinak je Škola života vzorem chytrého vkusu, typicky britského v každičké vteřině. (25.05.2020)

Po dvaceti minutách jsem si přál, ať to skončí. Ne proto, že by mne to nebavilo, naopak, něco takhle stylově-retro božskýho jsem dlouho neviděl. A tak jsem se těšil, že tomu dám plnej poečet, konečně zase budu moct ohodnotit naplno, ale přišlo očekávané, film ke konci uklouzl do nahoněných "oscarových vod". __ Ta zašedlá Anglie a v ní přesný opak Holly Golightly a tajemný muž se sporťákem v podání čím dál tím lepšího Petera Sarsgaarda. Ten kontrast s Pařížem je výbornej a do posledních půlhodinky se to nese opravdu v kouzelném rytmu a čisté, plynulé romantice. Jenže... blbej konec, blbej film. Ne vždy, ale tady bohužel ano. (13.01.2010)

Není lepší zkušenosti, než nechat si v útlém věku řádně nafackovat od života. Trošku to sice bolí, ale náplasti v podobě mnoha nakouknutí do splněných životních snů mohou leccos vyléčit. Mne tedy šedesátkové retro příjemně potěšilo, ale rozhodně mi nepřidalo na náladě to, že děj směřoval do míst, která by pohádka nikdy nenavštívila, ale život by určitě jiný směr nepřipustil. (28.07.2012)